Komiks 0

Jak jsme trampovali.
Přední strana

JAK HRÁL DEWI JARKOVI MOTTLOVI

JAK HRáL DEWI JARKOVI MOTTLOVI
Druhý den ráno nás pozval na návštěvu do své chaty první a nejuctívanější trampský písničkář, filmový producent, bývalý člen Osvobozeného divadla W a V , spoluautor řady operet Jarka Mottl. Dlouho jsme si povídali při kafíčku s ním i s jeho manžekou. Když nám Jarka zahrál několik písniček, vzal kytaru do ruky Dewi. Zahrál a zazpíval Mottlovu známou píseň Maminko mámo. Mottl byl potěšen a Dewiho pochválil. Tak že byl potěšen i Dewi. Při loučení nám osadníci Ztracenky věnovali drobné upomínky a Čenda Kopáček každému krásný vyřezávaný totem.
Naše návštěva Ztracenky nebyla tou poslední. Naše trofeje časem obohatil totem, indiánská maska, sněžnice a další dílka ze Ztracenky.
A osadní srub ,,Ztracenky“ osadní vlajka ,,Tramp boys“.
U Jardy Motla Motl-Dewi- Vlčák- Špacír
NA HADí ŘECE
Ze Ztracenky jsme vyrazili na říčku Kocábu, kterou trampové nazývají ,,Hadí řekou“ a která se vlévá do ,,Velké řeky“. Vlčák, Špacír, Dewi, Forbes a Hanka zde navštívili řadu známých osad. Osady Rewaston, Havran, Louisiana, ani Deadwood neunikly jejich krokům.
Nejdéle se zdrželi na Havranu, u jednoho z nejstarších trampů, populárního Franty Pružiny – Cikána. ( Dějiny trampingu). Ten již kolem roku 1920 jezdil do Svatojánských proudů se slavnou partou která si říkala Cowbojové z Utahu. Později ostal s několika kamarády na Kocábě, přejmenovali říčku na Hadí řeku a založili osadu Havran. Zde stojí malý pomníček, na kterém je vytesáno jméno: ,,Josef Linhart, poslední zlatokop.“ Kousek za osadou stála ještě jeho zborcená chata, připomínající dobu, kdy se tento podivín pokoušel na Kocábě rýžovat zlato.
Dewi

JAK JSME HRÁLI

JAK JSME HRáLI VE ŽLOUKOVICKé HOSPODĚ
My jsme tam nehráli, my jsme tam ,,váleli.“ To bylo ještě v dobách, kdy v chatách nebyly televizory a lidé se bavili trochu jinak než dnes. A tak, když jsme jeli na náš ,,Kamenitý camp“, občas jsme v pátek večer, než jsme v noci odešli na camp, uspořádali v místní hospodě show. Jen tak, pro radost místním chatařům. A taky hostinského! Měl kšeft jako ,,řemen“. Když se v lokálu oběvila naše okrová basa, bylo to znamení, že se večer bude hrát. Již odpoledne v poloprázdné hospodě byly navržené židle a na stolech stály půllitry zvětralého piva, na znamení, že místa jsou již obsazena. Večer bylo nabyto! Ve výčepu, v lokále a někdy musel hostinský otevřít i sál. který byl často do poloviny zaplněn.
Tam jsme pravidelně prožívali hudební slávu. Sem chodila celá parta Tramp Boys, hudebně posilněná o některé výborné muzikanty z jiných skupin. Ne vždy hrála ve stejném složení. Hráli se tramské a country písně. O ty country byla tenkrát nouze a tak jsme doma seděli celé dny u rádia a pokud se nám to podařilo, každou novou písničku jsme zaznamenaly na magnetofon a potom jí nadřely. Když jsme tenkrát jako novinku prvně v této hospodě zahráli a zazpívali Jessé Jamesse, stáli lidé na stolech. Dnes jí zná každý kdo se jen trochu o tento žánr hudby zajímá. Ale tenkrát to byla novinka. Stalo se, že řidič autobusu Kladno – Žloukovice přišel si poslechnout naše hraní a spřáním abychom mu zahráli ,,Bednu od Whisky“ od Mikyho Ryvoly nám zaplatil metr piv.
Základní hudební sestava zústávala většinou stejná. Ďuzna hrál pravidelně kytaru spolu s Ajťou, někdy vypomáhal Tonda Maťko. Mandolinu proháněl Kotas, jinak též houslista, chceteli tedy fidler. Dewi hrál banjo, občas s ním Hliňák, později i Nudla. Na housle sklízel ovace nepřekonatelný Šuli a kontrabas, skvěle válel saxofonista a klarinetista Sexi, který hrál a hraje z různými kapelami a orchestry ( i na pohřbech na heligon ), který při hraní otáčel basu kolem osy za potlesku přítomných. Když jsme nějaký pátek nepřijeli, hostinský nám vynadal, že měl malej ,,kšeft“. Taková to byla zlatá doba country! doba
Dewi

Dopis kamarádovi Bátožníkovi

Je to dávno, moc dávno, co jsme na Berounku hleděli z té skály úmluvy,
pod níž se řeka kroutí a ztrácí v modré dálavě.
Kde nám vlasy větrem vlály a my na kytary hráli, ty staré trampské songy.
Ty, já, Vlčák, Špacír i Zelený Jed a smáli se od kosti každé svojí blbosti.
Dnes nám léty zšedl vlas a trochu ochraptěl i hlas,
jsme prý moudřejší říká čas, i někteří lidé kolem nás.
Velký vůz jede po obloze dál tak vem to ďas!
Co je to moudrost?
Stáří?
My nejsme staří !
Přátelství jak vokály nám ladí,
jako tenkrát nad tou ,,Starou řekou“ kde jsme spolu stáli,na trampy si hráli a romantika byla v nás.
Kde jehličí vonělo jak purpura o Vánocích při studených dlouhých nocích a mech pod nohama nadnášel v letním vánku, když od červánků zahořel oheň v nás.
Teď má traperská čepice visí na skobě jak v zoo opice a ty svou hučku odhodil jsi v dál.
Na peronu, kde jsi tenkrát s rancem stál a vandrům sbohem dal,žádné vlaky dávno nestaví.
Jenom noční motýli, alespoň na chvíli, přináší ti do snů těch vzpomínek pár.
Dopis končí. Co ještě říct?
Život jde dál!
Dewi

RÁNO

RáNO
( Dewi )

Až tvoje kroky ztichnou                                                                                                           
na měkkém jehličí,
uslyšíš hudbu stromů
laděnou v mol.

       Až ráno z lůžka vylezeš
       a kapky rosy na tebe dýchnou,
       svou rukou setřeš jejich slzu
       a budeš šťasten.

Tvé ruce budou vonět pryskyřicí.