Je to dávno, moc dávno, co jsme na Berounku hleděli z té skály úmluvy,
pod níž se řeka kroutí a ztrácí v modré dálavě.
Kde nám vlasy větrem vlály a my na kytary hráli, ty staré trampské songy.
Ty, já, Vlčák, Špacír i Zelený Jed a smáli se od kosti každé svojí blbosti.
Dnes nám léty zšedl vlas a trochu ochraptěl i hlas,
jsme prý moudřejší říká čas, i někteří lidé kolem nás.
Velký vůz jede po obloze dál tak vem to ďas!
Co je to moudrost?
Stáří?
My nejsme staří !
Přátelství jak vokály nám ladí,
jako tenkrát nad tou ,,Starou řekou“ kde jsme spolu stáli,na trampy si hráli a romantika byla v nás.
Kde jehličí vonělo jak purpura o Vánocích při studených dlouhých nocích a mech pod nohama nadnášel v letním vánku, když od červánků zahořel oheň v nás.
Teď má traperská čepice visí na skobě jak v zoo opice a ty svou hučku odhodil jsi v dál.
Na peronu, kde jsi tenkrát s rancem stál a vandrům sbohem dal,žádné vlaky dávno nestaví.
Jenom noční motýli, alespoň na chvíli, přináší ti do snů těch vzpomínek pár.
Dopis končí. Co ještě říct?
Život jde dál!
Dewi
