Dopis kamarádovi Bátožníkovi

Je to dávno, moc dávno, co jsme na Berounku hleděli z té skály úmluvy,
pod níž se řeka kroutí a ztrácí v modré dálavě.
Kde nám vlasy větrem vlály a my na kytary hráli, ty staré trampské songy.
Ty, já, Vlčák, Špacír i Zelený Jed a smáli se od kosti každé svojí blbosti.
Dnes nám léty zšedl vlas a trochu ochraptěl i hlas,
jsme prý moudřejší říká čas, i někteří lidé kolem nás.
Velký vůz jede po obloze dál tak vem to ďas!
Co je to moudrost?
Stáří?
My nejsme staří !
Přátelství jak vokály nám ladí,
jako tenkrát nad tou ,,Starou řekou“ kde jsme spolu stáli,na trampy si hráli a romantika byla v nás.
Kde jehličí vonělo jak purpura o Vánocích při studených dlouhých nocích a mech pod nohama nadnášel v letním vánku, když od červánků zahořel oheň v nás.
Teď má traperská čepice visí na skobě jak v zoo opice a ty svou hučku odhodil jsi v dál.
Na peronu, kde jsi tenkrát s rancem stál a vandrům sbohem dal,žádné vlaky dávno nestaví.
Jenom noční motýli, alespoň na chvíli, přináší ti do snů těch vzpomínek pár.
Dopis končí. Co ještě říct?
Život jde dál!
Dewi

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *