Pozdrav z Kamenitého campu

Pozdrav  z  Kamenitého campu nedaleko Žloukovic, poslal Čouda a jsou na něm vyobrazeni kamarádi „Dokupy“.

犀利士
=“alignnone“ alt=““ src=“http://nd06.jxs.cz/821/710/a94c8afed6_94143289_v1.jpg?1374286825″ width=“632″ height=“776″ />

Z cancáku Nudli Krajánka r. 1969

Z Dewiho archivu

Poprvé na ,,Kamenitém campu“

Z cancáku Nudli Krajánka r. 1969

Ranní mlha se pozvolna zvedá. Jdu k nástupišti kladenských autobusů, kde se mám setkat s kamarády a vyrazit prvně na jejich ,,Kamenitý camp“ na ,,Starou řeku.“
Za nedlouho jako první, klátivou chůzí, přichází obrovitý Mařena v doprovodu Šuryho z Tramp Boys.
Ahoj, po trampsku zalamujem ruce. To již se k nám blíží Dewi, jinak šerif osady ,,Tramp Boys“, následován kamarádem Ďuznou z téže osady. A tak dnešní parta byla úplná.
Pokusím se popsat jednotlivé členy naší party.
Mařena, o generaci starší kamarád, jeden z prvních členů kladenské osady ,,Rujana“ na Kačáku (1929). Výborný volejbalista a kytarista. Jeho oči hleděli z pod hustého obočí a tvář se podobala pergamenu. Byl oblečen do zelené bundy, hnědých manšestrových kalhot, na hlavě starou, podivnou hučku, na zádech ,,usárnu“. Jeho nohy vězely v odřených pohorách.
Dewi, vysoký štíhlý šerif, měl jako uhel černé vlasy a pronikavé bystré oči. Pod nosem knírek, který dával jeho podlouhlému obličeji vzhled hazardního hráče. Oblečen do ,,batla“ a riflí, s kanadami na nohou, ,,usárnou“ a banjem, vypadal jako pravý ,,hobo.“
Šury a Ďuzna, mladí věkem, ale již zkušení vandráci! Šury byl oblečen do lehkého maskáče a džínů. Jeho světlé vlasy pokrývala legionářská čepice. Na zádech měl tele a ve tváři nesmělý úsměv. Ďuzna v ,,batlu“ a džínách, na hlavě ,,papachu.“ Z ,,usárnou“ táhl ještě kytaru. Jeho pohory byly výstavním vandráckým kouskem!
Mařena hýřil dobrou náladou. ,,Hej Jano, podaj sekyru, baba nechce zemriť“, pronesl svůj oblíbený ,,hlod“. Ďuzna se přidal : ,,A za čo Janko ty seděl trinácť rokov?“
,,I zasekol jsem sekyru do kožuchu a v kožuchu bol děd“, odvětil Mařena.
To jsme již šlapali po silnici a baštili švestky, v té době již přešlé mrazem. Chutnaly náramně!
Samotný camp, hlavní cíl mé cesty a zvědavosti, ležel u osamělé skály obklopený dubovým lesem. Z jedné strany tvořila stěnu campu skalní stěna, ze která vyrůstal zakřivený habr, druhou stěnou byl veliký balvan. Poskládané kamení tvořilo zbývající stěny. Uprostřed malé ohniště. Pod skálou se táhla loučka, s velkým ohništěm, okolo poradní kameny, stožár na vlajku, totem a mohyla.
Kameny porostlé mechem a zapadané listím.
Vydrápal jsem se na skálu a rozhlédl se kolem. Byl to nádherný ,,svět!“ Nad hlavou mi šeptaly staré duby, skrz které pronikaly zlaté paprsky slunce, dole hučela ,,Stará řeka.“ Pomalu jsem odvrátil hlavu a sešel ke kamarádům.
Oheň vzplanul a kouř stoupal k tmavnoucímu nebi. Do hvězdné noci zněly kytary.
Kamarád Nudla Krajánek, vandroval původně jako tramp samotář. V roce 1969 při příležitosti konání ,,Fekálnických her“ byl přijat do osady ,,Tramp Boys“. Nyní má chatu na Dědkově mlýně, na osadě Rujana.
Nudla Krajánek
Cestou na Kamenitý camp

První táborák na ,,Kamenitém campu“

Z Dewiho archivu
Do osadního plátku ,,HOBO“ napsal v roce 1969, nejmladší člen T.O. Tramp Boys
Kamarád Očko.
První táborák na ,,Kamenitém campu“
Jedné zimní soboty roku 1968 jsme vyrazili společně s Ďuznou a Šurym ke Žloukovicím na ,,Starou řeku“, kde jsme chtěli objevit nějaké pěkné místo pro zbudování ,,campu“. O jednom takovém jsme již nějaký čas věděli a tak jsme hned od autobusu k němu zamířili. Na místo jsme dorazili asi za půl hodiny.
Bylo to několik skalek uprostřed dubového lesa nad řekou, tvořící jakýsi přírodní předěl mezi údolím řeky a údolím lesního potůčku. Za skalkami byla louka a v okolí množství suchého ,,palivového“ dřeva! Bylo to místo, jaké jsme hledali!
Pod jednou skalkou jsme upravili malé ohniště. Tenkrát jsme ještě netušili, že oheň který teď vesele praskal, je prvním, ale zdaleka ne posledním, který na tomto našem ,,campu“ zahoří!
V okolí jsme objevili několik seníků a protože nám byla krutá zima tak jsme hned večer jeden vyzkoušeli.
Po návratu domů jsme ,,dumali“ nad tím, jak pojmenujeme naše nové tábořiště. Nakonec byl přijat návrh kamaráda Ďuzny. Když prý je kolem tolik ,,šutráků“ měly by se objevit i v názvu.
A tak jsme naše tábořiště pokřtili ,,KAMENITý CAMP!“
Spřátelené osady 1969
Tolik o minulosti.
A shodou okolností nám kamarádi poslali Fota ze současnosti.
Je to foceno 1.1.2012 na“ Kanenitém campu“.
Pro další fota jsem založil zvláštní rubriku,(„Kamenitý Camp„) protože přece jenom je to také už pěkný kus historie a nejenom naší, ale celé řady osad, které se účastnily našich potlachů a soutěží.
Řada osad a kamarádů už není, a tak si zaslouží aspoň takovou malou vzpomínku. Ostatní si jistě rádi připomenou ty krásné chvíle zde prožité. A nebo to může být i inspirace pro ty, kteří teprve začínají objevovat krásy trampingu.
1.1.2012

V KAMENITÉM CAMPU

Poslal nám Dewi sheriff osady Tramp Boys
Následující píseň složil kamarád Peggi zakládající člen T.O. Šestáci, u příležitosti 1. táborového ohně občasníku ,,HOBO“, který vzplanul na Kamenitém campu 12 dne měsíce bouří.


V KAMENITéM CAMPU

1. V Kamenitém campu nad řekou
spatříš partu trampů velikou.
Jak ti praví sluch, smích je její druh
les prožívá zase jeden slavnej den

2. A když k spánku ukládá se les
na stožáru zazáří pět hvězd.
Písně se lynou, spící krajinou
ale tady nikomu se nechce spát

Rf: Protože přijeli ti hoši,
co tu budou hrát,
zase bude dobrá nálada.
Kdo se snad chce mračit,
kdo je nemá rád,
ať jim klidně vleze na záda.
Jó hej, jó hej, je to slavná parta Dewiho,
jó hej, jó hej, toho co má kníra černýho.

Kamenitý Camp

Kamenitý Camp 3

Naše výprava na Kamenitý Camp. Po návratu jsme našli tento dopis.
Ahoj Jardočko,
napadlo mě, že k fotkám ze starých časů by se hodilo přidat také nějakou současnou.
Takže takhle vypadal Kamenitý camp včera kolem poledne. 6.6.2010
Bylo tam nádherně !
Ahoj Pavel
KamenitýcampPirátPavel
Naše odpověď:
Ahoj Pavle,
Díky za fotky, ale museli jsme se minout. Jako důkaz ti posílám fotku bráchy, jak vyhodnocuje
stopy. Všimni si těch čerstvě uříznutých větviček, za tou kládou, po jeho pravé ruce.
Měli jsme stejný nápad, nebo snad nostalgickou náladu?
Zatím se měj krásně, pokecáme večer u Máry
Jardočka.
Dědek,tady někdo byl!
Ahoj, no to snad není možný !!!!!!!!!!!!! Já jsem si tam opekl dva buřty k obědu a tu vidličku i větve s listy jsem tam nechal.
Kemp vypadal, jako že už tam dlouho nikdo nebyl, zapadaný listím, beze stop. Ale ono hodně pršelo tak by tam asi žádné stopy stejně nezůstaly i kdyby tam někdo byl před týdnem.
Krasavec Mlok
Toho krasavce jsme potkali cestou.

Kamenitej Camp 2

Tohle je jeden z našich prvních, dvoudenních vandrů do Žloukovic. Píše se rok 1965.
V té době se v sobotu ještě pracovalo, tak se vyráželo až odpoledne.
Od Poldovky, šichťákem v půl třetí, do Zbečna a potom pěšky, nebo vlakem do Žloukovic.
Tehdy jsme ještě neměli jméno ani osaděnku. Prostě, podle tehdejších pravidel, skuteční divocí trampové. Jak tehdejší noviny s oblibou psaly: „Chuligáni s chlupatými tornami na zádech“.
Na obrázku je zleva: Ďuzna (15) let, Jarda Šury(13),Okulár(8), Dědek (13),z okna smutně přihlíží
Juraj(10).
Začátky 1965
Takhle nějak vypadala, podle tehdejších kritérii, parta chuligánů,která zapalovala, lesy, stohy a páchala jiná zvěrstva na mírumilovných občanech (Paďourech)!
Skutečnost byla asi taková, že my jsme měli to štěstí, být odkojeni , četbou starých časopisů“ Vpřed“ a knihami založenými na úplně jiných hodnotách, tenkrát mírně řečeno nedoporučovaných autorů,jako byl: Jaroslav Foglar, Jack London, Ernest Thomson Seton, Bob Hurikán a mnoho dalších, vynikajících autorů.
Někoho jistě může napadnout myšlenka. Co to mají za rodiče, že je pouštějí bez dozoru?
Opak byl pravdou, jak je vidět na dalších fotografiích,naše rodiče to měli velmi dobře ošetřeno.
My jsme vyrazili na tramp a většinou se našel někdo z rodičů,či známých,který tam byl náhodou, zrovna na dovolené, nebo na výletě. Tak jsme byli pod dozorem, aniž jsme o tom věděli.
Žloukovice malý camp
Na fotce z „Dolního campu“, je důkaz. Tam jsme byli donuceni postavit stan, jako že budeme spát,v něm. Namátková kontrola byla provedena a dozor odjel . Každému musí být jasné, že do toho stanu se celá parta, ani nemohla vejít. Stan se zbořil a mohlo se spát pod širákem.
Kontroly časem řídly a my jsme začali skutečně trampovat.
O tom,ale příště.