V KAMENITÉM CAMPU

Tohle je jeden z našich prvních, dvoudenních vandrů do Žloukovic. Píše se rok 1965.

V té době se v sobotu ještě pracovalo, tak se vyráželo až odpoledne.

Od Poldovky, šichťákem v půl třetí, do Zbečna a potom pěšky, nebo vlakem do Žloukovic.

Tehdy jsme ještě neměli jméno ani osaděnku. Prostě, podle tehdejších pravidel, skuteční divocí trampové. Jak tehdejší noviny s oblibou psaly: „Chuligáni s chlupatými tornami na zádech“.

Na obrázku je zleva: Ďuzna (15) let, Jarda Šury(13),Okulár(8), Dědek (13),z okna smutně přihlíží

Juraj(10).

Takhle nějak vypadala, podle tehdejších kritérii, parta chuligánů,která zapalovala, lesy, stohy a páchala jiná zvěrstva na mírumilovných občanech (Paďourech)!

Skutečnost byla asi taková, že my jsme měli to štěstí, být odkojeni , četbou starých časopisů“ Vpřed“ a knihami založenými na úplně jiných hodnotách, tenkrát mírně řečeno nedoporučovaných autorů,jako byl: Jaroslav Foglar, Jack London, Ernest Thomson Seton, Bob Hurikán a mnoho dalších, vynikajících autorů.

Někoho jistě může napadnout myšlenka. Co to mají za rodiče, že je pouštějí bez dozoru?

Opak byl pravdou, jak je vidět na dalších fotografiích,naše rodiče to měli velmi dobře ošetřeno.

My jsme vyrazili na tramp a většinou se našel někdo z rodičů,či známých,který tam byl náhodou, zrovna na dovolené, nebo na výletě. Tak jsme byli pod dozorem, aniž jsme o tom věděli.

Na fotce z „Dolního campu“, je důkaz. Tam jsme byli donuceni postavit stan, jako že budeme spát,v něm. Namátková kontrola byla provedena a dozor odjel . Každému musí být jasné, že do toho stanu se celá parta, ani nemohla vejít. Stan se zbořil a mohlo se spát pod širákem.

Kontroly časem řídly a my jsme začali skutečně trampovat.

O tom,ale příště.

Do osadního plátku ,,HOBO“ napsal v roce 1969, nejmladší člen T.O. Tramp Boys

Jedné zimní soboty roku 1968 jsme vyrazili společně s Ďuznou a Šurym ke Žloukovicím na ,,Starou řeku“, kde jsme chtěli objevit nějaké pěkné místo pro zbudování ,,campu“. O jednom takovém jsme již nějaký čas věděli a tak jsme hned od autobusu k němu zamířili. Na místo jsme dorazili asi za půl hodiny.

Bylo to několik skalek uprostřed dubového lesa nad řekou, tvořící jakýsi přírodní předěl mezi údolím řeky a údolím lesního potůčku. Za skalkami byla louka a v okolí množství suchého ,,palivového“ dřeva! Bylo to místo, jaké jsme hledali!

Pod jednou skalkou jsme upravili malé ohniště. Tenkrát jsme ještě netušili, že oheň který teď vesele praskal, je prvním, ale zdaleka ne posledním, který na tomto našem ,,campu“ zahoří!

V okolí jsme objevili několik seníků a protože nám byla krutá zima tak jsme hned večer jeden vyzkoušeli.

Po návratu domů jsme ,,dumali“ nad tím, jak pojmenujeme naše nové tábořiště. Nakonec byl přijat návrh kamaráda Ďuzny. Když prý je kolem tolik ,,šutráků“ měly by se objevit i v názvu.

Tolik o minulosti.

A shodou okolností nám kamarádi poslali Fota ze současnosti.

Je to foceno 1.1.2012 na“ Kanenitém campu“.

Pro další fota jsem založil zvláštní rubriku,(„Kamenitý Camp„) protože přece jenom je to také už pěkný kus historie a nejenom naší, ale celé řady osad, které se účastnily našich potlachů a soutěží.

Řada osad a kamarádů už není, a tak si zaslouží aspoň takovou malou vzpomínku. Ostatní si jistě rádi připomenou ty krásné chvíle zde prožité. A nebo to může být i inspirace pro ty, kteří teprve začínají objevovat krásy trampingu.

Naše výprava na Kamenitý Camp. Po návratu jsme našli tento dopis.

Ahoj Jardočko,

napadlo mě, že k fotkám ze starých časů by se hodilo přidat také nějakou současnou.

Takže takhle vypadal Kamenitý camp včera kolem poledne. 6.6.2010

Bylo tam nádherně !

Ahoj Pavel

Naše odpověď:

Ahoj Pavle,

Díky za fotky, ale museli jsme se minout. Jako důkaz ti posílám fotku bráchy, jak vyhodnocuje

stopy. Všimni si těch čerstvě uříznutých větviček, za tou kládou, po jeho pravé ruce.

Měli jsme stejný nápad, nebo snad nostalgickou náladu?

Zatím se měj krásně, pokecáme večer u Máry

Jardočka.

Ahoj, no to snad není možný !!!!!!!!!!!!! Já jsem si tam opekl dva buřty k obědu a tu vidličku i větve s listy jsem tam nechal.

Kemp vypadal, jako že už tam dlouho nikdo nebyl, zapadaný listím, beze stop. Ale ono hodně pršelo tak by tam asi žádné stopy stejně nezůstaly i kdyby tam někdo byl před týdnem.

Toho krasavce jsme potkali cestou.

Ranní mlha se pozvolna zvedá. Jdu k nástupišti kladenských autobusů, kde se mám setkat s kamarády a vyrazit prvně na jejich ,,Kamenitý camp“ na ,,Starou řeku.“

Kamarád Nudla Krajánek, vandroval původně jako tramp samotář. V roce 1969 při příležitosti konání ,,Fekálnických her“ byl přijat do osady ,,Tramp Boys“. Nyní má chatu na Dědkově mlýně, na osadě Rujana.