Parmazán !!!

Dnes 21.2.2010 slaví své narozeniny:náš kamarád, skladatel, muzikant, zpěvák, spisovatel, poeta,
kladenský patriot, cestovatel,dobrodruh, prostě Ivan Parmazán Suchel.
GRATULUJEME!!!
Kdo ho znáte a máte rádi, věnujte jen malou vzpomínku,
na jeho velké vylomeniny.

S kytarou

Tak to opravdu potěší! 28.1.2010

Tady je fotka z Oregonu.
Ja tam tri dni vyucoval spravne kovani na bucharu.
Nicmene,jsem velice prijemne prekvapenej jak se velice dobre
starate o tu vasi Vandrtornu. Skoro kazdej den tam najdu neco noveho.
Stalo se mi to uz navykem,kazdy rano kdyz pridu do prace, jdu hned
na internet a kontroluju ten vas blog.
Je skoda ze se lidi u vas jeste nenaucili reagovat na ty clanky.
Vetsinou tam psal Parmazan.
Mimochodem tady se mu ted rika Mimon,
protoze je jak se rika vecinou mimo.
S Vandrtornou do celeho sveta!
Cau. Beda.
V pravo Béda u bucharu

„Dřevák“ 19.1.2010

Jitka
Díky Jitce Hrubé.
Na setkání ve Dřeváku jsme vzpomněli na kamaráda Fandu Hrubého.
Sešlo se nás opravdu hodně, někteří jsme se neviděli spoustu let, tak bylo díky Fandovi
skutečně o čem mluvit a na co vzpomínat.
Děkujeme všem kamarádkám a kamarádům, kteří se zúčastnili toho to báječného večera.

Zdeněk Velíšek (Paťar).

Tento drobný človíček, muzikant, tremp a velký milovník naší řeky Berounky nás 26.12.2009 navždy opustil. Jeho písnička kterou složil jako voják někdy kolem roku1954 právě o milované Berounce tu ale zůstala a já myslím že ještě dlouho zůstane. Připomeňme si tedy alespoň její krásný text.
Zděndo – Paťare – kamaráde nezapomeneme.
Berounka.
V údolí kde Berounka se valí
slyšet je z dáli, trempířú hlas.
K potlachu se trempi sjelisvé písně pěli, svojí osadě zas.
Starý totem se na nás smutně díval
když jsem si tu píseň tak rád zpíval.
Je to znát, časy se mění
osada upadá v zapomnění.
Ref.
Berounko má tys jediná
já zůstal sám a v srdci bolest mám.
Berounko má tys jediná
já zůstal sám a teď jen vzpomínám.
Odešli kamarádi s osady
zanechali tu ohniště totem a podsady.
Je to znát, časy se mění
osada upadá v zapomnění.
Mezihra……..
Odešli kamarádi s osady
Zanechali tu ohniště totem a podsady.
Je to znát, časy se mění
Osada upadá v zapomnění.

Poslední Lokálka

Poslední lokálka
To je pravděpodobně poslední lokálka, kterou jsme jeli z čundru ve Žloukovících 1973. Potom je zrušili. Je to trasa Beroun- Rakovník.
Vepředu je Dědek, Kraťas, Mirka a já zády.

Strejda Ignác

Protože loni slavila skupina Močálové 40let od založení a zanedlouho by i on oslavil své 60té narozeniny.
Chtěl bych vzpomenout na jednoho vynikajícího muzikanta a kamaráda.
Jeho vytáhlou postavu v šedavých tesilkách, modré silonové bundičce a neodmyslitelným houslovým futrálem v podpaždí.
Tak jste ho mohli potkat v ulicích Kladna, Motyčína, nebo Hnidous.
Tak to byl Míra Ježek ale, pro všechny známé, prostě …,
IGNáC.
Objevil se z čista jasna, jako by si oskočil z nějaké nahrávky přímo Made in Nashville. Zazářil jako létavice, která se ukáže jednou za sto let.
Svůj talent získal patrně od Boha, avšak osud mu vyměřil, jen velmi krátkou nit života. A přesto se nezapomenutelně zapsal do srdcí všech, kdo stáli u zrodu kladenského bluegrassu.
Jsem přesvědčen, a kdo jste ho znal, to jistě potvrdí a vůbec nepřeháním, že ve hře na housle, NEMĚL v 70tých letech v Československu konkurenci. Co se bluegrassu týče.
Proto je škoda, že ta jeho sóla na housle, dozněla tak záhy.
Vy co jste ho znali, věnujte prosím tichou vzpomínku na toho který, nám rozdával radost svojí hrou na housle a osobitým humorem, který nás všechny dokázal vždycky rozesmát.
Strejda Ignác ,
byli jsme na portě, tehdy ještě byla v Ústí 197?.
Jedna uznávaná houslistka (do dnes, pozn.autora), jak se to dělá, v zákulisí pilovala sólo před vystoupením. No mordovala se s tím chuděra. Strejda Ignác na ní koukal, pak šel k ní a na svoje housle vystřihl parádní sólo, které určitě, ještě neslyšela. Dohrál, dal housle podpaždí a se slovy,“Takhle to máš hrát, ty selko“, odešel zase na své místo, čekat na své vystoupení.
Možná, že to vyznělo jako nabubřelost z jeho strany, ale opak je pravdou. Ignuška byl skromný
a hodný kluk, ale jak sám říkal,“ profesionál by měl umět aspoň to málo co já“. A on nebyl profik, makal normálně v Poldovce, jako dělník.
O jeho skromnosti vypovídá už to, že si zahrál s každým, to je:u Černé Máry, na Konečné, u Bejčků,u Petříků, na Vyšehradě a prostě kam přišel, tam hrál, aniž by někoho vážně osočil, že neumí.
Naopak poradil, jak by to mělo být, co tam lépe zní a podobně. On měl prostě dar od Boha.
A věřte, takový byl skutečný.
Míra Ignác Ježek z Čabárny.