Dnes je to právě rok,kdy nás opustil, tento fantastický člověk a muzikant.
Na jeho památku, bych chtěl zde zveřejnit jednu příhodu, kterou mám zapsánu hluboko v srdci.
Na jedné z našich výprav na hrad Okoř , jsme se setkali s panem Waldemarem Matuškou.
Nikdo si nedovede představit, ty mladý kluky, kterými jsme v tu dobu, byli my.(12-13 let).
Otevřené huby, vyvalené oči a jak jinak, když potkáte svého skoro Boha.
Pan Matuška tam hrál s jakýmisi trampi, tak očumujeme a najednou kamarád Luďek povídá,
řekneme si o Canc.
Jdeme za NíM, „pane Matuška, cacnete nám do cancáku“.
Teď přišel šok, že jsme si málem cinkli do trenek. On odpověděl,“Já jsem Walda“ a podával nám ruku. Potom cancnul,“Luďkovi Walda“, bohužel nevíme,kde ten cancák skončil,Luděk zemřel před 6ti lety.
No něco neskutečného od takové celebrity, za jakou jsme ho považovali.
Potom jsme se dočetli v novinách, jaké se pořádají orgie, na Okoři, u paní Hermanové ve mlejně.
My jsme samozřejmě věděli, že to není pravda, Walda byl srdcem tramp a to se tehdy nesmělo.
Pak se dočtete, proč si zničil karieru, že začal zpívat se skupinou KTO, proč tito radílkové,
neporadí třeba paní Peckové, že by jí seděl, třeba Hip-hop.
Já jsem bral Waldu, jako muzikanta, člověka a trampa.
Tím pro mě zůstane a na vždy!
Díky Waldo!