Poslední Lokálka

Tady je fotka z Oregonu.

Ja tam tri dni vyucoval spravne kovani na bucharu.

Nicmene,jsem velice prijemne prekvapenej jak se velice dobre

starate o tu vasi Vandrtornu. Skoro kazdej den tam najdu neco noveho.

Stalo se mi to uz navykem,kazdy rano kdyz pridu do prace, jdu hned

na internet a kontroluju ten vas blog.

Je skoda ze se lidi u vas jeste nenaucili reagovat na ty clanky.

Vetsinou tam psal Parmazan.

Mimochodem tady se mu ted rika Mimon,

protoze je jak se rika vecinou mimo.

S Vandrtornou do celeho sveta!

Cau. Beda.

Jarda Hliňák je dnes už bohužel jen legenda kladenských trampů. Byl to vynikající kamarád, tramp, sportovec, muzikant, textař, všestranně nadaný umělec. Jeho umění jste měli možnost obdivovat třeba na akci,”Kladenské dvorky” keramika.

Ale, hlavně byl organizátor mnoha různých akcí, kterých se také aktivně účastnil, jak je vidět na přiložené fotografii.

Tento nádherný Člověk právem patří do naší galerie, ale bohužel nemáme jeho datum narození

ani odchodu na věčný vandr.

Čas letí jako koňské spřežení!
A tak 5. prosince 2011, to bude již 25 let, kdy odešel tam odkud není návratu, ve věku 76 let, náš dlouholetý kamarád, poslední skutečný tramp ze staré gardy T.O. RUJANA, výborný volejbalista a kytarista, stále usměvavý Zdeněk Bušek, mezi trampy známý pod přezdívkou ,,MAŘENA”.
V době, kdy jeho osadní vrstevníci na obrazovce sledovali televizní seriály, jezdil s námi, o generaci mladšíma klukama s Tramp Boys, Sitting Bull, nebo Šestáky, ve svém neodmyslitelném kloboučku s usárnou na zádech, každý týden na ,,vandry”, za jakéhokoliv počasí, v létě i v zimně – pod ,,širák!”
,,Mařena” bezesporu patřil mezi výrazné postavy kladenského trampingu, kterému věnoval celý svůj život!
A tak kdo jste ho znali, vzpomeňte s námi!
Za T.O. Tramp Boys
DEWI

Dnes je tomu 24let, kdy odešel na poslední vandr , jeden z Velikánů Československého trampingu,

Byl tvůrcem stovek písní, které se objevily v desítkách filmů. Podílel se také na filmových scénářích.

V roce 1919 se uvedl textem písně “V záři červánků”, na melodii Rudolfa Piskáčka, který je považován za začátek trampských písní v tehdejším Československu.

Málokdo ví,že ve většině, dodnes uváděných filmů pro pamětníky, zaznívá jeho krásná hudba.

Připojil se k osadě Ztracená naděje a brzy začal kromě textů také skládat vlastní hudbu. Jeho písně se rychle rozšířily. Vytvořil sbor Ztracenkáři, s nímž v roce 1929 nahrál desítky vlastních písní pro německou firmu Parlophon. Ve stejném roce s týmž sborem pojmenovaným ovšem Mottlova parta začal spolupracovat s Osvobozeným divadlem a orchestrem Jaroslava Ježka, který také jezdil jako host na osadu Ztracená naděje. Ztracenkáři dále nahrávali například se Settlery.

V roce 1969 vydala firma Supraphon dlouhohrající desku “Ztracenka si zpívá” s Mottlovými písněmi interpretovanými různými skupinami a zpěváky (Settleři, Kamarádi táborových ohňů, Eva Olmerová a další). Na osadu Mottl zajížděl i v pozdním věku.

Výběr jeho písní: Bessie,Škuner,Cariboo ,Hledám děvče na neděli ,Na osadě hráli ,Ztracenka zpívá ,Marta ,Maminko mámo ,Námořník,Kapitán ,Hvězdičky vzplály,Neříkej, děvče, nikdy ne ,Pirát ,Kajak ,Můj koníčku ,Margaretta ,Osamělý rváč ,Můj milý se vrátil, Čajová růže.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jarka_Mottl