Ahoj kamarádi, fanoušci Gladly S.W.

Dnes by oslavil, své 61. narozeniny, kamarád, tramp a vynikající banjista, Vašek Černohorský.

Dnes je to 20 let, kdy odešel na poslední vandr, slavný a věčný tramp Eduard Ingriš.

Je to jeden z našich, nejslavnějších rodáků o kterých se nesmělo mluvit.

Převzato ze stránek: http://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Ingriš

Eduard Ingriš (11. února 1905 Zlonice u Slaného – 12. ledna 1991 Reno, USA) byl český hudební skladatel, dirigent, cestovatel, filmový dokumentarista, kameraman a fotograf. Napsal šedesát operet, nejúspěšnější Rozmarné zrcadlo dosáhla 1600 repríz. Byl autorem mnoha písní, z nichž nejznámější je Teskně hučí Niagara (1931) a napsal hudbu k jedenácti filmům (např. k filmu The Gallant One). V roce 1947 odjel do Jižní Ameriky a po únoru 1948 se rozhodl, že se do vlasti už nevrátí. Usadil se v Peruánské Limě a stal se vyhledávaným fotografem a kameramanem. Oficiálně portrétoval peruánského prezidenta Manuela Pradu, vyhrával mezinárodní fotografické soutěže a jeho fotografie uveřejňovaly i tak významné časopisy, jako Time a Life. Ve vlastní produkci vyrobil tři celovečerní filmy. Spolupracoval s Ernestem Hemingwayem při natáčení filmové podoby jeho románu Stařec a moře, setkal se také se známými českými cestovateli Hanzelkou a Zikmundem. Ve svých 49 letech se seznámil s věhlasným norským etnologem Thorem Heyerdahlem a rozhodl se potvrdit jeho teorii o migraci původních obyvatel Peru do Polynésie. Po jednom neúspěšném pokusu na balsovém voru Kantuta I musela být posádka zachráněna americkou lodí. V roce 1959 plavbu úspěšně zopakoval na voru Kantuta II. V roce 1962 se z Peru přestěhoval do USA, kde se oženil a usadil v South Lake Tahoe. Jeho žena Nina, pocházela z Brna a s rodiči utekla z Československa již v květnu roku 1945. Její otec byl potomkem ruských kozáků a dobře věděl, co by ho od Rudé armády čekalo kdyby zůstal. Při jeho uplatnění v USA mu pomáhala i herečka českého původu Florence Marlyová a americký herec Grand Williams. V roce 1991 zemřel v nevadském Renu ve věku 86 let. Urna s jeho ostatky byla uložena v rodných Zlonicích. Byla to právě jeho žena paní Nina Ingrišová, která obrovský archív svého manžela věnovala po jeho smrti do České republiky. O převoz celé tuny Ingrišových písemností, notových náznamů, nahrávek, fotografií i filmů se v roce 2001 zasloužil Miroslav Zikmund. Jeho archiv zrevidoval v roce 2000 spolu s Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou a poté bylo 1100 kg archiválií dopraveno do České republiky. Jeho unikátní fond byl zachráněn a nyní se nachází v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde je fotografická část pozůstalosti digitalizována.

Dnes slaví své narozeniny, Ivan Parmazán Suchel.

Přejeme všechno nejlepší do Kalifornie a ať se Ti všechno vyplní, co si přeješ.

Dnes si připomínáme již 16. Smutné výročí odchodu kamaráda a písničkáře Wabiho Ryvoly.

Stanislav Motl

Výstižnou tečkou za jeho bouřlivým a zároveň obdivuhodným životem jsou slova královéhradeckého rozhlasového redaktora a folkového pábitele Václava Součka: „Hodně se dival s nadhledem člověka, kterému celý život protéká voda mezi neobratnými prsty. Od svého bráchy byl severněší, drsnějši a písničky stloukal po kovářsku. Zapsali ho mezi klasiky už po třicítce a lidi mu odpouštěli všechno, včetně rumu v žíle. Bral život hákem a harpunou. Pronásledoval umanutě svou bílou velrybu, až ho dostala… Wabi Ryvola. Achab… Teď by se ten rum hodil. Nějak mě škrábe v krku“