Bernard “Boban” Shtiler 6.11. 2010
Dnes je tomu právě 12 let, kdy navždy usnul náš dobrej kamarád, kytarista a zpěvák ze skupiny
“Staří vlci”, Bernard”Boban”Shtiler.
Věnujte mu aspoň malou vzpomínku.
Similar Posts
Charles „Charlie“ Ray McCoy
Charles “Charlie” Ray McCoy
V roce 1941, 28.března, se ve státě West Virginia, ve městě Oak Ridge narodil vynikající multiinstrumentalista Charlie McCoy. Proslavil se jako hráč na foukací harmoniku, na kterou začal hrát v osmi letech, to již rodina bydlela v Miami na Floridě. Tam začal Charlie vystupovat jako kytarista a zpěvák v místní rock and rollové skupině. Později se naučil na další nástroje, takže se v různých skupinách a studiových sestavách při natáčení desek uplatnil jako bubeník nebo basista, hraje také na saxofon, trubku, vibrafon, tubu i na klávesy.
Když mu bylo 18 let, autor mnoha písní a zpěvák Mel Tillis ho pozval do Nashville. McCoy během svého zhruba týdenního pobytu v tomto městě navštívil různá nahrávací studia a společnosti ale jeho snažení bohužel nepřineslo žádné výsledky, o mladého hráče nikde nestáli. McCoy se vrátil do Miami, hlásil se na universitu a byl rozhodnutý stát se učitelem hudby. Bohužel, psal se rok 1959 a tak kvůli svému členství v rock and rollové skupině nebyl na hudební universitu přijat.
Vrátil se tedy do Nashville a postupně hrál v několika doprovodných kapelách, nejdříve jako bubeník. Seznámil se tam časem s mnoha muzikanty a měl konečně příležitost předvést své umění na různé nástroje. Bohužel, Charlieho kariéra v různých kapelách a příležitostných sestavách nikdy neměla dlouhé trvání. Až agent Jim Denney mu poradil aby se soustředil na hru na foukací harmoniku a nahrál nějaké demo snímky. Ukázalo se, že to byl skutečně klíč k úspěchu. Nahrávky slyšel Chet Atkins a v květnu 1961 angažoval McCoye jako hráče na foukací harmoniku. Tak začala Charlieho dlouholetá hvězdná kariéra, která ho vynesla v roce 2009 až do síně slávy country music. Charlie McCoy je bezesporu jedním z nejlepších hráčů na foukací harmoniku na světě.
Charlie McCoy vydal jenom v USA celkem 24 vlastních alb a na desítkách dalších doprovázel ty největší hvězdy (nejenom country music) jako jsou například Johnny Cash, Kris Kristofferson, Elvis Presley, Bob Dylan, Roy Orbison, Joan Baezová, Paul Simon nebo Ringo Starr. Charlieho jsme mohli také několikrát vidět a slyšet v České republice. Koncertoval zde se skupinou Druhá Tráva, se kterou také natočil CD “Czech Mates – Live in Brno”, v roce 2007.
Charlie McCoy stále pilně nahrává a koncertuje nejenom v USA ale vydává se i na cesty po světě. Nás může jedině těšit, že v jeho koncertním programu je na letošní rok zařazena návštěva České republiky. V rámci svého turné po Francii a Rakousku má Charlie McCoy na programu koncert v Moravské Třebové, dne 23.července 2011. Nenechte si tento koncert ujít, určitě to bude stát za to!
Více o tomto skvělém muzikantovi se můžete dozvědět na jeho internetových stránkách www.charliemccoy.com .
Použitá fotografie je z archivu pořadu České televize “Na plovárně”, kde byl Charlie McCoy během jedné ze svých návštěv v minulosti hostem.
Pavel
Oslava 45. Výročí skupiny Močálové
Oslava sobotního úctyhodného výročí hudební skupiny Močálové se opravdu vydařil. Jako ukázka této události jistě poslouží záběry, které nám poslal kamarád Fugy. Že se nejednalo o hudební produkci, ale o setkání lidiček, kteří se neviděli i desítky let a kdo ví jestli se ještě někdy uvidí.(Byli zde ze všech koutů světa.) To je hlavně slyšet na video části.
Jsou na odkazu: http://tomfous.rajce.idnes.cz/45_let_Mocalove/
P.S. Vzhledem k počtu účastníků, očekáváme i další postřehy, o které se budete chtít podělit.
Géza Včelička 7.5.2010
Dnes by oslavil své 109. narozeniny. Vlastním jménem Antonín Eduard Včelička.
Tramp, spisovatel, básník, cestovatel.
Psal i cestopisné reportáže, Poutníkův návrat , Mezi Marokem a Zbraslaví, které jsou vyznáním lásky k trampingu a jeho toulání po světě.
Většina z nás,asi bude znát píseň “Máňa”,kterou si přivezl z cest a otextoval na melodii oděských bezdomovců :
” No tak vidíš, Máňo, přeci jsme tě lízli,
tohle jsi nám holka, dělat neměla!
Zradila jsi partu, chodila jsi s fízly,
teď dostaneš mordu do těla”.
Přestože po roce 1948 začal být tramping pronásledován,
Géza Včelička se nikdy nezřekl své trampské minulosti a nadále se,
k trampingu hlásil a těžce nesl tehdejší pronásledování trampingu.
Za jeho celoživotní dílo mu byl v roce 196O udělen titul Zasloužilý umělec
a v roce 1961 mu byl k jeho šedesátinám udělen Řád práce.
V roce 1964 svolal tiskovou konferenci, kde opět zdůraznil svou příslušnost
k hodnotám trampingu, obhajoval tramping a vyzval zástupce tisku o prostor pro tramping.
Po roce 197O se o Gézovi Včeličkovi nesmělo hovořit, protože byl tramp.
Po roce 199O se o něm příliš nehovoří, protože byl komunista.
Do dějin trampingu se, ale přesto nesmazatelně zapsal.
Za to mu patří dík.
Památeční 23.5.
Přidali jsme něco málo do památečních.
Poděkování 3 & 1/2 Bandu
Díky Kuky za odkaz na vaše fotografie.3 & 1/2 Band
I taková je možnost, jak se podělit s kamarády o zážitky, nejen z hraní, ale třeba z vandrů a podobně.
Možná to bude inspirace i pro ostatní, kteří nám mají a chtějí něco předvést.
Pozor důležité!
Kapely a muzikanti, kteří budou mít zájem o hraní v novém “Country Clubu” v kladenské Holandské ulici (U Medvídků,Bajkal), se mohou kontaktovat
na telefonním čísle : 731 175 988, pan Darko
Ti co hrají přes aparaturu, musí mít vlastní!
Již tato sobota je volná!
Eduard Ingriš
Dnes je to 20 let, kdy odešel na poslední vandr, slavný a věčný tramp Eduard Ingriš.
Je to jeden z našich, nejslavnějších rodáků o kterých se nesmělo mluvit.
Převzato ze stránek: http://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Ingriš
Eduard Ingriš (11. února 1905 Zlonice u Slaného – 12. ledna 1991 Reno, USA) byl český hudební skladatel, dirigent, cestovatel, filmový dokumentarista, kameraman a fotograf. Napsal šedesát operet, nejúspěšnější Rozmarné zrcadlo dosáhla 1600 repríz. Byl autorem mnoha písní, z nichž nejznámější je Teskně hučí Niagara (1931) a napsal hudbu k jedenácti filmům (např. k filmu The Gallant One). V roce 1947 odjel do Jižní Ameriky a po únoru 1948 se rozhodl, že se do vlasti už nevrátí. Usadil se v Peruánské Limě a stal se vyhledávaným fotografem a kameramanem. Oficiálně portrétoval peruánského prezidenta Manuela Pradu, vyhrával mezinárodní fotografické soutěže a jeho fotografie uveřejňovaly i tak významné časopisy, jako Time a Life. Ve vlastní produkci vyrobil tři celovečerní filmy. Spolupracoval s Ernestem Hemingwayem při natáčení filmové podoby jeho románu Stařec a moře, setkal se také se známými českými cestovateli Hanzelkou a Zikmundem. Ve svých 49 letech se seznámil s věhlasným norským etnologem Thorem Heyerdahlem a rozhodl se potvrdit jeho teorii o migraci původních obyvatel Peru do Polynésie. Po jednom neúspěšném pokusu na balsovém voru Kantuta I musela být posádka zachráněna americkou lodí. V roce 1959 plavbu úspěšně zopakoval na voru Kantuta II. V roce 1962 se z Peru přestěhoval do USA, kde se oženil a usadil v South Lake Tahoe. Jeho žena Nina, pocházela z Brna a s rodiči utekla z Československa již v květnu roku 1945. Její otec byl potomkem ruských kozáků a dobře věděl, co by ho od Rudé armády čekalo kdyby zůstal. Při jeho uplatnění v USA mu pomáhala i herečka českého původu Florence Marlyová a americký herec Grand Williams. V roce 1991 zemřel v nevadském Renu ve věku 86 let. Urna s jeho ostatky byla uložena v rodných Zlonicích. Byla to právě jeho žena paní Nina Ingrišová, která obrovský archív svého manžela věnovala po jeho smrti do České republiky. O převoz celé tuny Ingrišových písemností, notových náznamů, nahrávek, fotografií i filmů se v roce 2001 zasloužil Miroslav Zikmund. Jeho archiv zrevidoval v roce 2000 spolu s Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou a poté bylo 1100 kg archiválií dopraveno do České republiky. Jeho unikátní fond byl zachráněn a nyní se nachází v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde je fotografická část pozůstalosti digitalizována.
