Dnes by oslavil své 109. narozeniny. Vlastním jménem Antonín Eduard Včelička.
Tramp, spisovatel, básník, cestovatel.
Psal i cestopisné reportáže, Poutníkův návrat , Mezi Marokem a Zbraslaví, které jsou vyznáním lásky k trampingu a jeho toulání po světě.
Většina z nás,asi bude znát píseň “Máňa”,kterou si přivezl z cest a otextoval na melodii oděských bezdomovců :
” No tak vidíš, Máňo, přeci jsme tě lízli,
tohle jsi nám holka, dělat neměla!
Zradila jsi partu, chodila jsi s fízly,
teď dostaneš mordu do těla”.
Přestože po roce 1948 začal být tramping pronásledován,
Géza Včelička se nikdy nezřekl své trampské minulosti a nadále se,
k trampingu hlásil a těžce nesl tehdejší pronásledování trampingu.
Za jeho celoživotní dílo mu byl v roce 196O udělen titul Zasloužilý umělec
a v roce 1961 mu byl k jeho šedesátinám udělen Řád práce.
V roce 1964 svolal tiskovou konferenci, kde opět zdůraznil svou příslušnost
k hodnotám trampingu, obhajoval tramping a vyzval zástupce tisku o prostor pro tramping.
Po roce 197O se o Gézovi Včeličkovi nesmělo hovořit, protože byl tramp.
Po roce 199O se o něm příliš nehovoří, protože byl komunista.
Do dějin trampingu se, ale přesto nesmazatelně zapsal.
Za to mu patří dík.
Jeste se nemohu vzpamatovat. Vim to uz od ctvrtka. Nic nechapu. Nerozumim uz nicemu.
Davejte na sebe pozor a uz mi neumirejte…
Milí kamarádi a kamarádky, přátelé, děkuji všem, kteří jste se s naší Pavlou přišli naposledy rozloučit, děkuji hlavně všem kamarádům, kteří jste nás v těchto smutných chvílích podpořili a pomáhli nám. Ne každý mohl přijít, proto děkuji úplně všem, kteří jste Pavlu měli rádi – ona si Vašeho přátelství velice vážila a měla nás všechny moc ráda. Bude nám všem moc chybět, byl bych šťastný, kdyby se její talent projevil někde u našich potomků, které milovala. S láskou bratr Zdeněk s rodinou