Dne 8. června 2012 oslaví své 74 narozeniny, nejstarší ze zakládajících členů kladenské osady Tramp Boys kamarád BáTOŽNíK. Ať ještě dlouho svítí tvá hvězda tak, jako na naší osadní vlajce!
v horalském nakladatelství Country Home právě vychází nová knížka, na kterou si Vás dovolujeme upozornit …
Martin Žák
„Zápisky osamělého poutníka s autoharfou“
Po výpravné knize „Banjo dávných horalů…“ představuje autor (opět trochu nezvykle, tentokrát však skromněji) jiný hudební nástroj blízký svému srdci – autoharfu, se kterou se vydává přes Atlantik pátrat po dalších drobných střípcích z osadnických časů.
Kniha je nejen osobní zpovědí jednoho osamělého poutníka narozeného ve znamení věčného hledání, ale obsahuje i mnohá fakta dosud opomíjená a souvislosti zřídka vyslovované.
Všudypřítomná autoharfa, jediná společnice a svědkyně poutníkova, zaznívá pak v každém z drobných příběhů a oživuje časy své dávno zašlé slávy…
Ahoj Jardočko,
kde jsi získal v minulých letech plakát na muziku u Chrousta na Setonu?
Prý to má být teď v sobotu, 13.7.2013!? Hodilo by se dát zase informace
pro všechny kamarády na Vandrtornu, aby věděli kdo tam bude hrát.
Ahoj
Pavel
Děkujeme Pavle za upozornění, ale zatím jsme od organizátorů žádné zvadlo nedostali.
Zcela nepřipravené nás zasáhla smutná a nečekaná zpráva, že dne 20. září 2011 nás náhle navždy opustil, ve věku 69 let, jeden z prvních členů osady Tramp Boys Kladno, náš kamarád ing. Emil Stökl, trampy přezdívaný FORBES. Do osady vstoupil v roce 1960, rok po jejím založení.
Forbesi, byl jsi výborný kamarád! Vždy budeme vzpomínat na krásné chvíle, které jsme s Tebou prožily na společných vandrech.
Eduard Ingriš (11. února 1905 Zlonice u Slaného – 12. ledna 1991 Reno, USA) byl český hudební skladatel, dirigent, cestovatel, filmový dokumentarista, kameraman a fotograf. Napsal šedesát operet, nejúspěšnější Rozmarné zrcadlo dosáhla 1600 repríz. Byl autorem mnoha písní, z nichž nejznámější je Teskně hučí Niagara (1931) a napsal hudbu k jedenácti filmům (např. k filmu The Gallant One). V roce 1947 odjel do Jižní Ameriky a po únoru 1948 se rozhodl, že se do vlasti už nevrátí. Usadil se v Peruánské Limě a stal se vyhledávaným fotografem a kameramanem. Oficiálně portrétoval peruánského prezidenta Manuela Pradu, vyhrával mezinárodní fotografické soutěže a jeho fotografie uveřejňovaly i tak významné časopisy, jako Time a Life. Ve vlastní produkci vyrobil tři celovečerní filmy. Spolupracoval s Ernestem Hemingwayem při natáčení filmové podoby jeho románu Stařec a moře, setkal se také se známými českými cestovateli Hanzelkou a Zikmundem. Ve svých 49 letech se seznámil s věhlasným norským etnologem Thorem Heyerdahlem a rozhodl se potvrdit jeho teorii o migraci původních obyvatel Peru do Polynésie. Po jednom neúspěšném pokusu na balsovém voru Kantuta I musela být posádka zachráněna americkou lodí. V roce 1959 plavbu úspěšně zopakoval na voru Kantuta II. V roce 1962 se z Peru přestěhoval do USA, kde se oženil a usadil v South Lake Tahoe. Jeho žena Nina, pocházela z Brna a s rodiči utekla z Československa již v květnu roku 1945. Její otec byl potomkem ruských kozáků a dobře věděl, co by ho od Rudé armády čekalo kdyby zůstal. Při jeho uplatnění v USA mu pomáhala i herečka českého původu Florence Marlyová a americký herec Grand Williams. V roce 1991 zemřel v nevadském Renu ve věku 86 let. Urna s jeho ostatky byla uložena v rodných Zlonicích. Byla to právě jeho žena paní Nina Ingrišová, která obrovský archív svého manžela věnovala po jeho smrti do České republiky. O převoz celé tuny Ingrišových písemností, notových náznamů, nahrávek, fotografií i filmů se v roce 2001 zasloužil Miroslav Zikmund. Jeho archiv zrevidoval v roce 2000 spolu s Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou a poté bylo 1100 kg archiválií dopraveno do České republiky. Jeho unikátní fond byl zachráněn a nyní se nachází v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde je fotografická část pozůstalosti digitalizována.