Eduard Ingriš
Dnes je to 20 let, kdy odešel na poslední vandr, slavný a věčný tramp Eduard Ingriš.
Je to jeden z našich, nejslavnějších rodáků o kterých se nesmělo mluvit.
Převzato ze stránek: http://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Ingriš
Eduard Ingriš (11. února 1905 Zlonice u Slaného – 12. ledna 1991 Reno, USA) byl český hudební skladatel, dirigent, cestovatel, filmový dokumentarista, kameraman a fotograf. Napsal šedesát operet, nejúspěšnější Rozmarné zrcadlo dosáhla 1600 repríz. Byl autorem mnoha písní, z nichž nejznámější je Teskně hučí Niagara (1931) a napsal hudbu k jedenácti filmům (např. k filmu The Gallant One). V roce 1947 odjel do Jižní Ameriky a po únoru 1948 se rozhodl, že se do vlasti už nevrátí. Usadil se v Peruánské Limě a stal se vyhledávaným fotografem a kameramanem. Oficiálně portrétoval peruánského prezidenta Manuela Pradu, vyhrával mezinárodní fotografické soutěže a jeho fotografie uveřejňovaly i tak významné časopisy, jako Time a Life. Ve vlastní produkci vyrobil tři celovečerní filmy. Spolupracoval s Ernestem Hemingwayem při natáčení filmové podoby jeho románu Stařec a moře, setkal se také se známými českými cestovateli Hanzelkou a Zikmundem. Ve svých 49 letech se seznámil s věhlasným norským etnologem Thorem Heyerdahlem a rozhodl se potvrdit jeho teorii o migraci původních obyvatel Peru do Polynésie. Po jednom neúspěšném pokusu na balsovém voru Kantuta I musela být posádka zachráněna americkou lodí. V roce 1959 plavbu úspěšně zopakoval na voru Kantuta II. V roce 1962 se z Peru přestěhoval do USA, kde se oženil a usadil v South Lake Tahoe. Jeho žena Nina, pocházela z Brna a s rodiči utekla z Československa již v květnu roku 1945. Její otec byl potomkem ruských kozáků a dobře věděl, co by ho od Rudé armády čekalo kdyby zůstal. Při jeho uplatnění v USA mu pomáhala i herečka českého původu Florence Marlyová a americký herec Grand Williams. V roce 1991 zemřel v nevadském Renu ve věku 86 let. Urna s jeho ostatky byla uložena v rodných Zlonicích. Byla to právě jeho žena paní Nina Ingrišová, která obrovský archív svého manžela věnovala po jeho smrti do České republiky. O převoz celé tuny Ingrišových písemností, notových náznamů, nahrávek, fotografií i filmů se v roce 2001 zasloužil Miroslav Zikmund. Jeho archiv zrevidoval v roce 2000 spolu s Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou a poté bylo 1100 kg archiválií dopraveno do České republiky. Jeho unikátní fond byl zachráněn a nyní se nachází v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde je fotografická část pozůstalosti digitalizována.
