Druhý den ráno nás pozval na návštěvu do své chaty první a nejuctívanější trampský písničkář, filmový producent, bývalý člen Osvobozeného divadla W a V , spoluautor řady operet Jarka Mottl. Dlouho jsme si povídali při kafíčku s ním i s jeho manžekou. Když nám Jarka zahrál několik písniček, vzal kytaru do ruky Dewi. Zahrál a zazpíval Mottlovu známou píseň Maminko mámo. Mottl byl potěšen a Dewiho pochválil. Tak že byl potěšen i Dewi. Při loučení nám osadníci Ztracenky věnovali drobné upomínky a Čenda Kopáček každému krásný vyřezávaný totem.

Naše návštěva Ztracenky nebyla tou poslední. Naše trofeje časem obohatil totem, indiánská maska, sněžnice a další dílka ze Ztracenky.

A osadní srub ,,Ztracenky“ osadní vlajka ,,Tramp boys“.

NA HADí ŘECE

Ze Ztracenky jsme vyrazili na říčku Kocábu, kterou trampové nazývají ,,Hadí řekou“ a která se vlévá do ,,Velké řeky“. Vlčák, Špacír, Dewi, Forbes a Hanka zde navštívili řadu známých osad. Osady Rewaston, Havran, Louisiana, ani Deadwood neunikly jejich krokům.

Nejdéle se zdrželi na Havranu, u jednoho z nejstarších trampů, populárního Franty Pružiny – Cikána. ( Dějiny trampingu). Ten již kolem roku 1920 jezdil do Svatojánských proudů se slavnou partou která si říkala Cowbojové z Utahu. Později ostal s několika kamarády na Kocábě, přejmenovali říčku na Hadí řeku a založili osadu Havran. Zde stojí malý pomníček, na kterém je vytesáno jméno: ,,Josef Linhart, poslední zlatokop.“ Kousek za osadou stála ještě jeho zborcená chata, připomínající dobu, kdy se tento podivín pokoušel na Kocábě rýžovat zlato.

Dewi

Tam jsme pravidelně prožívali hudební slávu. Sem chodila celá parta Tramp Boys, hudebně posilněná o některé výborné muzikanty z jiných skupin. Ne vždy hrála ve stejném složení. Hráli se tramské a country písně. O ty country byla tenkrát nouze a tak jsme doma seděli celé dny u rádia a pokud se nám to podařilo, každou novou písničku jsme zaznamenaly na magnetofon a potom jí nadřely. Když jsme tenkrát jako novinku prvně v této hospodě zahráli a zazpívali Jessé Jamesse, stáli lidé na stolech. Dnes jí zná každý kdo se jen trochu o tento žánr hudby zajímá. Ale tenkrát to byla novinka. Stalo se, že řidič autobusu Kladno – Žloukovice přišel si poslechnout naše hraní a spřáním abychom mu zahráli ,,Bednu od Whisky“ od Mikyho Ryvoly nám zaplatil metr piv.

Kde nám vlasy větrem vlály a my na kytary hráli, ty staré trampské songy.

Ty, já, Vlčák, Špacír i Zelený Jed a smáli se od kosti každé svojí blbosti.

Dnes nám léty zšedl vlas a trochu ochraptěl i hlas,

jsme prý moudřejší říká čas, i někteří lidé kolem nás.

Velký vůz jede po obloze dál tak vem to ďas!

Co je to moudrost?

Stáří?

My nejsme staří !

Přátelství jak vokály nám ladí,

jako tenkrát nad tou ,,Starou řekou“ kde jsme spolu stáli,na trampy si hráli a romantika byla v nás.

Kde jehličí vonělo jak purpura o Vánocích při studených dlouhých nocích a mech pod nohama nadnášel v letním vánku, když od červánků zahořel oheň v nás.

Teď má traperská čepice visí na skobě jak v zoo opice a ty svou hučku odhodil jsi v dál.

Na peronu, kde jsi tenkrát s rancem stál a vandrům sbohem dal,žádné vlaky dávno nestaví.

Jenom noční motýli, alespoň na chvíli, přináší ti do snů těch vzpomínek pár.

Dopis končí. Co ještě říct?

Život jde dál!

Dewi