S Houlou po Brdech

S Houlou po Brdech

K tomu, abych se dvě hodiny prohraboval v něčem chaotickém a nepřehledném jako je můj archív a hledal pár vzpomínek na mé, již dávno zapomenuté putování po brdských kopcích, mě inspirovala písnička ,,Mravenci Brďáci“, kterou jsem zaslechl na Radiu Country!

Bylo to někdy koncem šedesátých let, možná začátkem let sedmdesátých, již si na to přesně nevzpomínám, když mě v té době ještě neznámý tramp Houla z T.O. Ribabi-Bo-Hosama pozval k sobě domů. Do Zdic. Jestli si dobře vzpomínám, na dvoře domku byla kůlna, ve které mi ukazoval svoje básničky. A zřejmě je tenkrát v té kůlně i tvořil, nebo dotvářel. A odtud jsem sním prvně vyrazil na tramp do brdských lesů.

On Brdy miloval, znal tam snad každý strom. Cestou po brdských hřebenech jsme prošli kolem několika malých primitivních ,,sroubků“, ve kterých se našla i konzerva pro chudý pocestný a téměř vždy suché dřevo na rozdělání ohně. On mi o nich vyprávěl, já poslouchal. V jednom takovém ,,sroubku“ jsme strávili noc. Druhý den ráno jsme vyrazili na další cestu tichými brdskými lesy. Za celé dva dny našeho putování, jsme nepotkali ani človíčka! Jen občas nám přes cestu přeběhl vyplašený jelenec. Nevím, komu ty ,,sroubky“ tenkrát vadily. Ale když jsme zavítali na Brdy později, nalezli jsme z nich již jen trosky. Byli na něčí příkaz za použití náloží zbořeny!

S Houlou, který se později stal trampskou legendou, jsem na Brdy zavítal ještě několikrát a seznámil se i s partou jeho kamarádů, kteří jezdili do těchto končin. S Rebelkou, Čvachtou, Marvanem a řadou dalších, jejichž jména mi již vypadla z paměti.

Pár Houlových psaníček z vojny, pár novoročních přání a dvě již letité, ne moc kvalitní fotky z našeho putování, jsem nalezl i ve svém archivu.

levné letenky Ale mě víc než Brdy, lákala údolí Berounky,Vltavy, Kocáby a Kačáku. Snad i pro to, že jsem zde měl řadu svých starých dobrých kamarádů, se kterými jsem prožil řadu krásných dnů a náš camp! A tak jsem se rád vrátil na stará známá místa!

Tak to byla malá vzpomínka na mé vandrování po Brdech a na kamaráda, který již řadu let není mezi námi. Jak jsem již napsal v úvodu. Za tyto řádky můžou ty zatracení mravenci Brďáci!

Tak pardon a ahoj!

Dewi
Na_Brdech-v_klobouku_Houla_zady_Dewi
Na_Brdech-v_klobouku_Houla_zady_Dewi

Podobné příspěvky

  • Prdítka z Kalifornie

    Velmi zajímavý a užitečný vynález. Je to sice anglicky, ale při troše pozornosti, pochopí i neznalec.

  • Ahoj kamarádi a trempové.

    Vzpomínka na velkého Trempa Paťara (Zděnka Velíška)
    Našla jsem vaše stránky díky kamarádům z osady Staří Vlci z Kladna, kteří na památku hrají píseň Berounku od Paťara, kterou tolik miloval. Byl trempem tělem i duší miloval trempink přírodu i vůni táborových ohňů. Kdekoliv se hrály trempské písně nesměl chybět a vždy si s láskou jakoukoliv písničku zahrál. Měl plno kamarádů, se kterými trempoval po celé republice. Nyní se na nás dívá z trempského nebe.
    Chtěly bychom poděkovat kamarádům za milou vzpomínku dcera Veronika a Paťarka.
    Děkujeme za krásný příspěvek na „Vaše Forum“. Byla by věčná škoda jej nezveřejnit i pro ostatní.
    Protože máme jen tu jednu fotografii Paťara, pokusíme se to napravit obrázkem z mého prastarého cancáku,kde je celá řada jmen kamarádek a kamarádů, kteří se nám ztratili z očí a o kterých by zde
    na našem blogu, měla být také řeč. Je velká škoda,že je celá řada kamarádek a kamarádů , které si nemůžeme připomenout,protože neznáme ani jejich pravá jména a iniciále narození,případně i úmrtí.
    Jména nejsou až tak na závadu, protože se stejně známe většinou přezdívkami, ale připomenout něčí významné výročí je příjemné a určítě potěší.
    Stříbrňák
    Třeba jen takovou vzpomínkou.
    Na potlachu Starých Vlků na Podholí, někdy 1992, tuším 5.oheň.
    Jeden kamarád spěchal přiložit na oheň a nebýt duchapřítomnosti Dědka, tak měl Paťar po hůlce.
    Dědek volá, „hej, to je hůl Paťara“.
    Kamarád povídá ,“ si děláš srandu, je nějaká zlomená,podívej se, jak je krátká“.
    Dědek odpověděl,“ však on je Paťar taky krátkej“.
    To jsou takové střípky, které si člověk pamatuje i po mnoha letech a ty sem určitě patří.

  • Gladly S.W. v Horníku

    Dne 28.5.2010 vystupovala skupina Gladly S.W. v kladenské restauraci Horník.
    Přes počáteční potíže s elektřinou,(nebyla to chyba skupiny), se velmi rychle rozjel koncert, na který budu rád vzpomínat.
    Perfektně připravený program. Hudba nádhera. Texty jak od Josefa Kainara, no , Koncert!
    Jirka Fejtek basa, nádhera. Pepík Mareček sólová kytara, paráda. Milan Procházka doprovodná kytara a úžasný zpěv. Honza Šmejkal na harmoniku, prostě UMí. To všechno, když dáte do hromady a přidáte jejich vokály, tak to je Gladly S.W.
    Ti kluci si dali načas a hledali se, až se našli.
    Jak jsem vyposlechl od okolních posluchačů,“ kluci zrají, jako víno“ a to je pravda.
    To co je slyšet z radia, nebo z CD, to je hodně slabý odvar, toho co
    Gladly S.W. dokáže.
    Tahle skupina, bude určitě důstojným pokračovatelem tradice trampské hudby na Kladně.
    Po skupině Hoboes a Hop-Trop, je to další vynikající kladenská skupina, se svým neotřelým repertoárem, která se určitě zapíše do srdcí, mnoha posluchačů.
    Jediná výtka. Kluci, nic nemám proti „Horníku“, ale začíná vám být malý. Bylo mi jen líto těch, kteří se prostě nevešli a museli odejít, pro nedostatek míst.
    Co takhle, příště ve „Dřeváku“?
    Fotky jsou v rubrice „Sleziny“ : Z Honíku a dodal nám je Fidel s Janou. Děkujeme.
    Díky za krásný zážitek!
    Jardočka
    Gladly S.W.

  • Ekologie, kouzelné slovo

    Ekologie.
    O tomto fenoménu bylo napsáno snad všechno, ale stačí se na to podívat pozorněji a zjistíte, že.
    Jak říkal vodník Čochtan (krásně to namluvil Jan Werich),“když se díváte,semhle, ona stojí tůhle, po kolena ve vodě,má na hlavě břemeno, je šero a padá mlha,tak by jste si mohli myslet,že táámhle, by mohla stát, docela pěkná ženská“.
    To přesně vystihuje podstatu věci.
    Samozřejmě vybíjení velryb není v pořádku, ale také není v pořádku, že se kácí naše lesy, v zájmu jakési plánovitosti, těžby, nebo snad 5letého plánu? Stromy u silnic, protože by se někdo mohl zranit.
    Že umírají, na stojato, to určitě není jejich vina, ale tun svinstva, které sypou silničáři.
    Na polích nám rostou dočasné továrny, skladiště na nic a ekologické solární elektrárny. Do toho skla, betonu a plechu se jistě bude lépe vsakovat dešťová voda, než do lesa, nebo obdělaného pole.
    A pak, že ubývá spodních vod. ODBORNíCI VARUJí!!!
    Když se kouknu po ránu na nebe, místo červánků vidím stopy letadel, které rozvážejí humanitární pomoc, asi těm, kteří dopadli, jak co nevidět dopadneme my.
    Hned vidím, že musím začít u sebe,přestat plýtvat vodou,energií,kouřit,jíst,chodit do lesa,abych snad nepoškodil mech, a nebo, neviděl ,ta zvěrstva,která tam ti hospodáři páchají, v zájmu lidstva.
    Čáry Máry EKOLOGIE a co budeme jíst a pít?
    To je přece jasné. Sojový chleba, sojové párky, sojové mléko, sojové maso.
    Typické české jídlo, sójoknedlo,sójozélo a sójomaso.
    ODBORNíCI již jistě zpracovávají studie, o kolik let se nám prodlouží život.
    Nedávno, prošlo tiskem, že nějaké ekologické hnojivo, kterým se sója, u nich hnojí, když zafoukal vítr, otrávilo půl vesnice, ze které, tuto kvalitní, výživnou potravinu dovážíme.
    Navždy, Ekologioptimista Jardočka.

  • Kamarádi z Vyšehradu

    Když jsem viděl novoročenku Kamarádů z Vyšehradu, kde přejí Suchou Stezku, hned jsem si vzpomněl na Skupinu Močálové. Tato skupina nedávno oslavila 40. výročí založení.
    Na Vyšehradě se scházela velká parta kamarádek a kamarádů z různých osad a koutů Kladenska.
    Začínali tam i „PADOUŠI“ dnes je známe, jako“ P.A.Douši“,(z donucení úředníků,kterým se nelíbil jejich název „PADOUŠI“, protože se neslučoval s tehdejším světovým názorem a byli by špatným příkladem pro mládež).
    Sleziny se pořádaly většinou ve čtvrtek, kde se domlouvaly příští vandry a potlachy.
    Kdo chtěl někam vyrazit na čundr, zastavil se na Vyšehradě a věděl, kam se kdo a kdy chystá.
    Byla to taková trampská ústředna. Tak nebylo divu, že lidí přibývalo.
    V roce 1969 tam obsluhovala starší paní neurčité národnosti, někdo říkal Jugoslávka a někdo Bulharka, nevím. Podstatné je, že se hospoda zaplnila a milá hostinská musela běhat. Jednou při jedné takové větší sešlosti, to nevydržela, a protože neuměla dost dobře česky, začala nadávat po svém, „vy chlasčíte, jako, jako ten močál“.
    Tak když byla další slezina a kamarádi přišli, ozývalo se “ á Močál přišel“. Protože jich chodilo více
    uchytil se název Močálové a tak si říkají dodnes.
    Proto mě zaujala ta „Suchá stezka“ z Vyšehradu.
    Močál

2 Komentáře

  1. Ahoj Dewi ! Třeba to víš, ale na té fotce je vlevo Rebelka, v křesle myslím Buldok, King Ponka z Fort Sillu a Wanylka… 🙂

  2. v křesle není Buldok, ale můj kamarád ze školy, kterého jsem tenkrát vytahla ven, Ríša Dvořák 🙂 ale to už dnes není důležité 🙂 Wanylka

Komentáře jsou uzavřeny.