Vítr na Berounkou Má ZLATO

Protože loni slavila skupina Močálové 40let od založení a zanedlouho by i on oslavil své 60té narozeniny.

Chtěl bych vzpomenout na jednoho vynikajícího muzikanta a kamaráda.

Jeho vytáhlou postavu v šedavých tesilkách, modré silonové bundičce a neodmyslitelným houslovým futrálem v podpaždí.

Tak jste ho mohli potkat v ulicích Kladna, Motyčína, nebo Hnidous.

Tak to byl Míra Ježek ale, pro všechny známé, prostě …,

IGNáC.

Objevil se z čista jasna, jako by si oskočil z nějaké nahrávky přímo Made in Nashville. Zazářil jako létavice, která se ukáže jednou za sto let.

Svůj talent získal patrně od Boha, avšak osud mu vyměřil, jen velmi krátkou nit života. A přesto se nezapomenutelně zapsal do srdcí všech, kdo stáli u zrodu kladenského bluegrassu.

Jsem přesvědčen, a kdo jste ho znal, to jistě potvrdí a vůbec nepřeháním, že ve hře na housle, NEMĚL v 70tých letech v Československu konkurenci. Co se bluegrassu týče.

Proto je škoda, že ta jeho sóla na housle, dozněla tak záhy.

Vy co jste ho znali, věnujte prosím tichou vzpomínku na toho který, nám rozdával radost svojí hrou na housle a osobitým humorem, který nás všechny dokázal vždycky rozesmát.

Strejda Ignác ,

byli jsme na portě, tehdy ještě byla v Ústí 197?.

Jedna uznávaná houslistka (do dnes, pozn.autora), jak se to dělá, v zákulisí pilovala sólo před vystoupením. No mordovala se s tím chuděra. Strejda Ignác na ní koukal, pak šel k ní a na svoje housle vystřihl parádní sólo, které určitě, ještě neslyšela. Dohrál, dal housle podpaždí a se slovy,“Takhle to máš hrát, ty selko“, odešel zase na své místo, čekat na své vystoupení.

Možná, že to vyznělo jako nabubřelost z jeho strany, ale opak je pravdou. Ignuška byl skromný

a hodný kluk, ale jak sám říkal,“ profesionál by měl umět aspoň to málo co já“. A on nebyl profik, makal normálně v Poldovce, jako dělník.

O jeho skromnosti vypovídá už to, že si zahrál s každým, to je:u Černé Máry, na Konečné, u Bejčků,u Petříků, na Vyšehradě a prostě kam přišel, tam hrál, aniž by někoho vážně osočil, že neumí.

Naopak poradil, jak by to mělo být, co tam lépe zní a podobně. On měl prostě dar od Boha.

A věřte, takový byl skutečný.

Míra Ignác Ježek z Čabárny.

Dnes je to právě 15 let, kdy odešel na vždy do Nebeského Baru, Wabi Jiří Ryvola.

Protože jsme se s ním roky znali, můžeme říci bez nadsázky, odešel KAMARáD!

Wabi během svého, velmi plodného uměleckého života, spolu s bratrem Miki Ryvolou, složili stovky písní, napsali stovky článků, povídek, vydávali časopis, psali básně a knihy.

V líhni Kladenského trampingu U Petříků, dali se skupinou Hoboes, vznik nové, krásné, moderní,

trampské písni, která ale z počátku, u starých trampů, nebyla příliš v oblibě. Byla to pro ně moderna s prvky jazzu a to bylo nepřípustné.

Již dlouhá léta, si bez písniček od Hoboes, nedovedeme představit trampské potlachy, či sleziny, staly se již klasikou české písně a právem patří, do Zlaté Pokladnice české hudby.

V naší rubrice sleziny,si můžete nasát atmosféru, v jaké tyto písně vznikaly a kdo u toho byl.

Je to celá řada kamarádů, kteří už nejsou a často se na ně zapomíná.

Jsou to fota, od jejich dlouholetého kamaráda a spoluhráče Františka Tichého, který je pro nás zachránil ve svém archivu.

Za to mu patří VELKý DíK!!!

Dovolili jsme si na závěr citovat Wabiho písničku, jako ukázku jeho uměleckého genia.

Vodjíždím a za sebou mám babí léto

vodjíždím a barvy sbírám do vočí

vodjíždím a vůbec nevím k čemu je to

vodjíždím a nikdo se nevotočí

Vodjíždím a nemám ani zdání

co je tam kam supí ten můj vlak

vodjíždím a mám jediný přání

vrátit se zas zpátky jak na jaře pták.

Závěrem lze říci.

Wabi. Tvůj vlak jistě dosupěl do pravého Trampského NEBE.

To, že se nikdo nevotočí!?

S námi si toto velmi smutné výročí, jistě připomenou, dovolíme si říci,

DESETITISíCE kamarádek, kamarádů a příznivců na CELéM SVĚTĚ.

Díky Wabi,NEZAPOMENEME !

Dnes by oslavil své 68. narozeniny vynikající muzikant a multi-instrumentalista, (na co sáhl, na to zahrál) Petr Jícha.

Byl to také, jeden ze zakládajících členů skupiny „Močálové“ v roce 1968.

Zakládající členové byli:Petr Jícha, Láda Hora, František Tichý, Míla Jícha a Pavel Jícha.

bratra Mírka Ignáce Ježka a otce banjisty Jardy Ježka.

Tento drobný človíček, muzikant, tremp a velký milovník naší řeky Berounky nás 26.12.2009 navždy opustil. Jeho písnička kterou složil jako voják někdy kolem roku1954 právě o milované Berounce tu ale zůstala a já myslím že ještě dlouho zůstane. Připomeňme si tedy alespoň její krásný text.

Je vidět a ocenilo to i Country Rádio, že Kladno je velmi silné. Tak obrovskou podporu, pro

„Naše Kluky“ z Gladly S.W. nikdo nečekal! Je to prostě pecka. Vyhrát 65% hlasů, proti tak nadupanému soupeři, kterým jistě byli slavní Greenhorns se svou, překrásnou písní

Opravdu jsem zamáčkl slzu v oku při vyhlášení, že „Bříška“ a Gladly S.W. postupují do poslední desítky vyvolených. V ten moment jsem si vzpomněl na rčení, mého dlouholetého kamaráda, Miloše Dandy(už,také odešel na věčný vandr), „Nechť roste a vzkvétáá, Méé rodnéé Kladéénko“.

To prostě hovoří za vše.

Myslím, že Kladno je dost velké a silné, máme zde celou řadu již celosvětově uznávaných „Rodáků“ (je řeč pouze o hudbě a umění). Každý je trochu patriot a písnička,

“ Vítr nad Berounkou„, nám mnohým mluví z duše. Ne každý, musí,(může) jezdit do Řecka, Egypta, když muže za 30 minut být na Kladenské Riviéře a tam se potkávat s kamarády,

nejen z Kladna, ale z celého světa, kterým rozumí, protože mluví stejnou řečí,(můj ex soused nevynechal jednoho „Zbečenského kapra“ a to jezdí, jen z Canady).

A tuhle překrásnou krajinu nám barvitě připomíná, právě zmíněná písnička,“Vítr nad Berounkou“ kde nám autor Josef Mareček, coby rozverný větřík, popisuje své pocity.

Vážené Gladly S.W. už to, že jste v první DESíTCE, JE OBROVSKý ÚSPĚCH a jsem přesvědčen, že to z daleka, NENí poslední. Nikdy nezapomínejte na své rodné Kladéénko a Ono vám to vrátí.

Patrioti nevymřeli.

No a co Vás čeká,to nebude vůbec žádná legrace. Už to obsazení poslední Desítky.

Už Vás čekají jenom samé „Star„, ale důvěřujte, svým kamarádům a fandům, dnes už z celé naší Republiky.

Hlasování do FINáLE turnaje o HUDEBNí POHáR COUNTRY RADIA

Od 22.října 15:00 do 26.října 23:59 můžete hlasovat pro Absolutního Vítěze Poháru.

Třeba takhle může vypadat,Pohar se už nepíše oni to zkrátili na: CR 2

a poslat na číslo 900 06 03 POZOR!!! Pouze a jen, na toto číslo, jiné neberou!!! A Váš hlas propadne a jsou to vyhozené peníze!!!

(cena sms je 3,-Kč včetně DPH od všech operátorů. SMS bohužel nelze posílat ze zahraničí).

Takhle vypadají čísla pro SMS

1) Žádná jiná Radek Tomášek

3) Toulavej Vojta Kiďák Tomáško

4) Tam u nebeských bran Michal Tučný

5) Snídaně v trávě Michal Tučný

6) Sbohem Angelino Robert Křesťan

7) Pravda a lež Jarek Nohavica

8) Karlínský nábřeží Helena Maršálková

9) Letní den Radek Tomášek

10) Mám jizvu na rtu Jarek Nohavica

Tady dole jsem si dovolil ukázat, jak mají velmi dobře nakročeno

Dnes je to právě rok,kdy nás opustil, tento fantastický člověk a muzikant.

Na jeho památku, bych chtěl zde zveřejnit jednu příhodu, kterou mám zapsánu hluboko v srdci.

Na jedné z našich výprav na hrad Okoř , jsme se setkali s panem Waldemarem Matuškou.

Nikdo si nedovede představit, ty mladý kluky, kterými jsme v tu dobu, byli my.(12-13 let).

Otevřené huby, vyvalené oči a jak jinak, když potkáte svého skoro Boha.

Pan Matuška tam hrál s jakýmisi trampi, tak očumujeme a najednou kamarád Luďek povídá,

řekneme si o Canc.

Jdeme za NíM, „pane Matuška, cacnete nám do cancáku“.

Teď přišel šok, že jsme si málem cinkli do trenek. On odpověděl,“Já jsem Walda“ a podával nám ruku. Potom cancnul,“Luďkovi Walda“, bohužel nevíme,kde ten cancák skončil,Luděk zemřel před 6ti lety.

No něco neskutečného od takové celebrity, za jakou jsme ho považovali.

Potom jsme se dočetli v novinách, jaké se pořádají orgie, na Okoři, u paní Hermanové ve mlejně.

My jsme samozřejmě věděli, že to není pravda, Walda byl srdcem tramp a to se tehdy nesmělo.

Pak se dočtete, proč si zničil karieru, že začal zpívat se skupinou KTO, proč tito radílkové,

neporadí třeba paní Peckové, že by jí seděl, třeba Hip-hop.

Já jsem bral Waldu, jako muzikanta, člověka a trampa.

Tím pro mě zůstane a na vždy!

Díky Waldo!