Článek od Mařeny z Rujany s fotkou chaty
Pár řádků od ,,Mařeny“.
V loňském roce 2012, by se kamarád Mařena z T.O. Rujana dožil sta let.
A tak mě napadlo, zda by se mi nepodařilo najít nějakou jeho vzpomínku. Vyráběl ,,fajn“ korbely, dost toho napovídal, ale málo napsal!
A přece!
Našel jsem jednu příhodu, která se stala v prvních letech po založení osady Rujana a kterou popsal před čtyřiačtyřiceti lety v našem osadním plátku ,,Hobo.“ Je o chatě Kostelík , kterou si postavila parta kluků ještě před tím, než stály populární chaty Rujana a Arkona.
Dewi
Jak jsme se na boudě vystrašili!
zavzpomínal starý tramp MAŘENA Z RUJANY
V době, ještě než stála chata Rujana, jezdili jsme do boudy, která pro svůj vzhled dostala název Kostelíček. Byla to chajda z lomenou střechou a neměla půdu. V té chatě bylo zvykem držet večer černou hodinku. Kamarádi si mezi sebou tiše povídali, aby nerušili ty kamarády, kterým se již chtělo spát. Jedné soboty se v boudě sešlo obzvláště hodně osadníků. Kóje, které byly po třech nad sebou, byly plně obsazeny. Několik trampířů již spalo, ostatní si polohlasně vyprávěli.
Tu z ničeho nic zazněl boudou hrůzostrašný výkřik! Podle hlasu jsme poznali, že patří kamarádu Huníkovi, který spal na nejvyšší kóji až u střechy chaty. Hrozně jsme se ulekli a strnuli v očekávání co se bude dít dál! Nic se však již nestalo a tak jsme rozsvítili baterky a celí vystrašení jsme se ptali Huníka co se mu stalo? Po mnoha vzdechách a hekání nám povídá: ,,Zdálo se mi, že jsem zaživa pohřbenej. Když jsem se probudil a šáhnul před sebe, nahmatal jsem dřevěnou stěnu. Když jsem šáh nad sebe, nahmatal jsem šikmej strop. Myslel jsem, že je to víko vod rakve!“
A tak se nakonec náš úlek změnil ve veselý smích!
Chata Mařeny na Rujaně. Zleva: Dewi, Mařena a Zelený Jed
