|

Článek od Mařeny z Rujany s fotkou chaty

                                 Pár řádků od ,,Mařeny“. 

V loňském roce 2012, by se kamarád Mařena z T.O. Rujana dožil sta let.

A tak mě napadlo, zda by se mi nepodařilo najít nějakou jeho vzpomínku. Vyráběl ,,fajn“ korbely, dost toho napovídal, ale málo napsal!

A přece!

Našel jsem jednu příhodu, která se stala v prvních letech po založení osady Rujana a kterou popsal před čtyřiačtyřiceti lety v našem osadním plátku ,,Hobo.“ Je o chatě Kostelík , kterou si postavila parta kluků ještě před tím, než stály populární chaty Rujana a Arkona. 

                                                                           Dewi            

                                        

         Jak jsme se na boudě vystrašili!

             zavzpomínal starý tramp MAŘENA Z RUJANY

 V době, ještě než stála chata Rujana, jezdili jsme do boudy, která pro svůj vzhled dostala název Kostelíček. Byla to chajda z lomenou střechou a neměla půdu. V té chatě bylo zvykem držet večer černou hodinku. Kamarádi si mezi sebou tiše povídali, aby nerušili ty kamarády, kterým se již chtělo spát. Jedné soboty se v boudě sešlo obzvláště hodně osadníků. Kóje, které byly po třech nad sebou, byly plně obsazeny. Několik trampířů již spalo, ostatní si polohlasně vyprávěli.

Tu z ničeho nic zazněl boudou hrůzostrašný výkřik! Podle hlasu jsme poznali, že patří kamarádu Huníkovi, který spal na nejvyšší kóji až u střechy chaty. Hrozně jsme se ulekli a strnuli v očekávání co se bude dít dál! Nic se však již nestalo a tak jsme rozsvítili baterky a celí vystrašení jsme se ptali Huníka co se mu stalo? Po mnoha vzdechách a hekání nám povídá: ,,Zdálo se mi, že jsem zaživa pohřbenej. Když jsem se probudil a šáhnul před sebe, nahmatal jsem dřevěnou stěnu. Když jsem šáh nad sebe, nahmatal jsem šikmej strop. Myslel jsem, že je to víko vod rakve!“

A tak se nakonec náš úlek změnil ve veselý smích!

Chata Mařeny na Rujaně. Zleva: Dewi, Mařena a Zelený Jed

 

Podobné příspěvky

  • „Dřevák“ 19.1.2010

    Jitka
    Díky Jitce Hrubé.
    Na setkání ve Dřeváku jsme vzpomněli na kamaráda Fandu Hrubého.
    Sešlo se nás opravdu hodně, někteří jsme se neviděli spoustu let, tak bylo díky Fandovi
    skutečně o čem mluvit a na co vzpomínat.
    Děkujeme všem kamarádkám a kamarádům, kteří se zúčastnili toho to báječného večera.
  • Tony Linhart

    Dnes slaví své kulatiny.
    Antonín Linhart zvaný též Tony Linhart. Je český folkový a trampský kytarista, zpěvák a písničkář, zakladatel a dlouholetý umělecký vedoucí skupiny Pacifik. Působí také jako a moderátor v pražského Country radia, kde moderuje pravidelný pořad o trampské hudbě nazvaný Ozvěny osadních ohňů. Jedná se o velmi známého trampského autora, jenž za svoji píseň Poraněný koleno a Velká vlaková loupež již v roce 1974 získal autorské ocenění na festivalu Porta.
    Je také autorem zpěvníků trampské hudby a trampských kuchařských knih.
    Tolik z Wikipedie.
    My známe Tonyho z Fučikárny,kde se v 70tých letech minulého století, pořádaly
    „Trampské středy u srubu“.
    Byly to takové, moc fajn čundrácké večery, kde vystupovaly skupiny Pacifik , Settleři,Červánek,Taxmeni, Schovanky,Ivan Mládek a celá řada dalších i začínajících,ale dnes již legendárních skupin.
    Bývalo to venku,jako na nějakém skutečném potlachu.
    Gratulujeme Tony a přejeme hodně zdraví a úspěchu, do dalších let.
    Tony s Janou,Fidelem a neteřinkou.
  • Zděnek Paťar Velíšek 15.6.2013

    Dnes by oslavil své 80. narozeniny, velký milovník Berounky, Zděnek Paťar Velíšek , kamarád, muzikant, skladatel a jeden ze zakladatelů osady, „Stříbrné údolí„.

    Kdo jste ho znali, věnujte mu malou vzpomínku.

  • Wabi Ryvola 27.2.2010

    Dnes je to právě 15 let, kdy odešel na vždy do Nebeského Baru, Wabi Jiří Ryvola.
    Protože jsme se s ním roky znali, můžeme říci bez nadsázky, odešel KAMARáD!
    Wabi během svého, velmi plodného uměleckého života, spolu s bratrem Miki Ryvolou, složili stovky písní, napsali stovky článků, povídek, vydávali časopis, psali básně a knihy.
    V líhni Kladenského trampingu U Petříků, dali se skupinou Hoboes, vznik nové, krásné, moderní,
    trampské písni, která ale z počátku, u starých trampů, nebyla příliš v oblibě. Byla to pro ně moderna s prvky jazzu a to bylo nepřípustné.
    Již dlouhá léta, si bez písniček od Hoboes, nedovedeme představit trampské potlachy, či sleziny, staly se již klasikou české písně a právem patří, do Zlaté Pokladnice české hudby.
    V naší rubrice sleziny,si můžete nasát atmosféru, v jaké tyto písně vznikaly a kdo u toho byl.
    Je to celá řada kamarádů, kteří už nejsou a často se na ně zapomíná.
    Jsou to fota, od jejich dlouholetého kamaráda a spoluhráče Františka Tichého, který je pro nás zachránil ve svém archivu.
    Za to mu patří VELKý DíK!!!
    Dovolili jsme si na závěr citovat Wabiho písničku, jako ukázku jeho uměleckého genia.
    Vodjíždím a za sebou mám babí léto
    vodjíždím a barvy sbírám do vočí
    vodjíždím a vůbec nevím k čemu je to
    vodjíždím a nikdo se nevotočí
    Vodjíždím a nemám ani zdání
    co je tam kam supí ten můj vlak
    vodjíždím a mám jediný přání
    vrátit se zas zpátky jak na jaře pták.
    Závěrem lze říci.
    Wabi. Tvůj vlak jistě dosupěl do pravého Trampského NEBE.
    To, že se nikdo nevotočí!?
    S námi si toto velmi smutné výročí, jistě připomenou, dovolíme si říci,
    DESETITISíCE kamarádek, kamarádů a příznivců na CELéM SVĚTĚ.
    Díky Wabi,NEZAPOMENEME !
    Pepa Fousek,Čigán,Koloušek a Wabi.
  • 79. narozeniny Zdeňka Paťara Velíška

    Stříbrné Údolí 2
    Dnes u příležitosti nedožitých 79. narozenin Zdeňka Paťara Velíška zveřejňujeme jeho výpověď o vzniku a životě na trampské osadě Stříbrné Údolí 2.
    Kde se na Staré řece něco dělo, tam jsme samozřejmé nemohli chybět. Nechali jsme si udělat domovenky, osady nás začaly zvát na své potlachy.
    V roce 1959 se nám vrátil do osady Míra Žák, výborný hráč na mandolínu, kterého zavřeli za politické delikty. Tak do naší osady přišel poslední člen.
    V té době jsme hodně jezdili na T.O. Kamarád Choceň.
    T.O.Kamarád 1961
    T.O.Kamarád 1961
    T. O. Sovy Praha, T.O. Údolí hříchů, na Okoř, Bílý Obláček Česká Třebová, Krkanku,to je nejkrásnější úsek Chrudimky, na Nežárku, Sázavu, do Ledečka a samozřejmě na Kačák, kde je spousta osad. T.S. Samotář Ota Kučera, Rujana, Údolí oddechu, Lone Star, Udolí děsu a tak to šlo po celá léta dál.
    Potom však nastaly rodinné záležitosti a my se začali pomalu, ale jisté rozcházet. Já se však z rodinné krize vzpamatoval brzy a počal stavět chatu v údolí Berounky a kluci se opět dali do kupy a pomáhali, jak mohli. Rukou společnou jsme tak postavili osadní chatu, i když byla moje vlastní. Tam jsme pak začali opět jezdit až do doby, kdy jeden z kamarádů odešel na Šumavu – Mirek – Žid zemřel na následky vězení a tak jsem zůstal sám pouze se svou ženou a dcerou a s kamarádem Jardou, který má chatu nade mnou.
    Na Šumavě vznikly nové osady, které nás často zvou na svoje akce. T.O. Blanice, T.O. Vápený kaňon -Pazour, T.O. Čikleros, Č.B. Smolaři.
    Na Kladensku, pak T.O. Návrat, T.O. Staří vlci, T.O. Špatňáci, T.O. Albatros, T.O. Věrný tulák atd.
    Jezdíme i na Ostravsko na T.O. Luňák Opava.
    I když v dnešní době nejsme takoví, jak jsme bývali, tak si stejně rádi zajedeme mezi dobré a upřímné kamarády a držíme se zásady, o které se zpívá v jedné písni… „Kdo to nezná, ten to nepochopí“.
    Co já a moje osada považujeme za životní krédo? Je mít upřímné a dobré kamarády a žít životem takovým, který jsme si zvolili. Vše, co máme, o to se rádi rozdělíme s poctivým a upřímným kamarádem. Tak žijeme a chceme tak i dožít.
    Závěrem této zpovědi o naší osadě, Vám Všem, poctivým kamarádům, kteří tyto řádky budou číst, přeji stale modrou oblohu a suchou stezku za poznáním naší tak krásné země.
    Berounko, milenko v závoji bílém, v údolí milém stulená, k Tobě se vracím, když náruč je prázdná i když jsi pro mě vzdálená. Když slunce pozlatí vlnky Tvé, snad mě na březích svých nalezne. Berounko, milenko v závoji bílém, v údolí milém, které znám, zůstal jsem opuštěn ve světě širém, své srdce i lásku Ti dám.
    Šerif osady Stříbrné údolí Zdeněk Velíšek – Paťár