Prdítka z Kalifornie

Díky kluci,

tady je něco málo mám strašnej fofr, ale v červeci su u vás!!!!!!

Kluci to je nářez. Můj šéf Von, je úžasnej chlap. Má dům v podhůří Sierry Nevady asi 2 hodky odsud. V roce 1849 tam začala veliká Californská zlatá horečka. Posílám vám obrázek z chaloupky, kde jeden čas přebýval, nezaměstnaný novinař Mark Twain. Chlastal a hrál karty až do rána. Prý se tam schovával před San Franciským Sheriffem.

Tam viděl poprvé žabí závody, byla to inspirace k jeho slavné povídce Žabák.

(Naše poznámka. Pokud by měl někdo zájem si přečíst, tuto stránku,(jsou tam zajímavosti a dobové obrázky) a neumí americky, stačí označit adresu levým tlačítkem myši a dát kopírovat. Potom klepni na anglickou vlajku v menu Vandrtorny,objeví se překladač. Do okénka, kde je adresa Vandrtorny dej vložit. Potom stačí ve spodních okénkách Přeložit : zadat z angličtiny, přeložit do češtiny.

Není to Bůh ví co, ale pro orientaci o čem, ten článek je to stačí.)

Vyprávím Vonovi o českém trampingu a o vás už roky. On mě zase učí historii zdejšího kraje.

Teď díky blogu to konečně může vidět a porovnat na vlastní oči a uši.

Kdysi už je to delší dobu, jsme měli v SF pořad s Bédou (Frantou Trousilem) a Martinou o Českém Trampingu a trampské písni. Mělo to docela úspěch, protože hobo je totiž ničema a nemakačenko.I když původně, to byl jen potulný dělník. Tramp je ženská, která cestuje z postele do postele, nebo prostě (vagous)běhna. A co se týká cowboy písní, ty jsou většinou o mámě a o tátovi, o kostele a vůbec hodnotách v českých kruzích málo ceněných. Když si je pak porovnáte vedle sebe, směje se, jak česká, tak americká strana. Náš pořad jsme protkali fotkama z českého trampu od 1918 až do současnosti…

Co jsem chtěl vlastně říct?

Jo už vím, že se o vás všech tady ví už roky a teď vás můžou konečně i vidět a slyšet.!!!!!

Ahoj Ivan.

A neb jak přijít o iluze.

Agitka a nebo náborovka, to se říká u nás v hospodě. Když přijdou muzikanti do cizí hospody, plné neznámých lidí.

Já poslouchám „Country rádio“ už od začátku jeho vysílání.

Wabi Joe hned jak slyšel „Panu Bohu do oken„, povídá hádej, kdo vyhraje pohár country rádia?

No vsadili jsme se a já prohrál, protože jsem tvrdil, že čundráci se nenechají.

Takže,Gratulujeme :Všem a mrzí nás, že bylo rozhodnuto předem.

2 Gladly S.W. :Vítr nad Berounkou

3 Lignit: Námořnická

4 Jitka Vrbová : Helena Maršálková Zase praská v krbu dříví

5 Žalman a spol: Divokej horskej tymián

6 Radek Tomášek : Jižní vítr

7 Greenhorns : Mirek Hoffmann Dívka s vlasem medovým

8 Greenhorns : Mirek Hoffmann Odvolejte kněze

9 Bratři Ryvolové a přátelé : Sedmnáct dnů

10 Mirek Černý: Charlie a Fantom 305

Byl druhý ve Slavíkovi, tak „Zlaté “ neohrozil „Slavíci“ jsou spokojeni.

Na „Country Rádiu“ , zanedbatelné.

Národ se baví : “ konečně o tom někdo mluví„, jako například:

A Ti, o kterých je řeč, jsou spokojeni, že národ je spokojený!

Když jsem viděl novoročenku Kamarádů z Vyšehradu, kde přejí Suchou Stezku, hned jsem si vzpomněl na Skupinu Močálové. Tato skupina nedávno oslavila 40. výročí založení.

Na Vyšehradě se scházela velká parta kamarádek a kamarádů z různých osad a koutů Kladenska.

Začínali tam i „PADOUŠI“ dnes je známe, jako“ P.A.Douši“,(z donucení úředníků,kterým se nelíbil jejich název „PADOUŠI“, protože se neslučoval s tehdejším světovým názorem a byli by špatným příkladem pro mládež).

Sleziny se pořádaly většinou ve čtvrtek, kde se domlouvaly příští vandry a potlachy.

Kdo chtěl někam vyrazit na čundr, zastavil se na Vyšehradě a věděl, kam se kdo a kdy chystá.

Byla to taková trampská ústředna. Tak nebylo divu, že lidí přibývalo.

V roce 1969 tam obsluhovala starší paní neurčité národnosti, někdo říkal Jugoslávka a někdo Bulharka, nevím. Podstatné je, že se hospoda zaplnila a milá hostinská musela běhat. Jednou při jedné takové větší sešlosti, to nevydržela, a protože neuměla dost dobře česky, začala nadávat po svém, „vy chlasčíte, jako, jako ten močál“.

Tak když byla další slezina a kamarádi přišli, ozývalo se “ á Močál přišel“. Protože jich chodilo více

uchytil se název Močálové a tak si říkají dodnes.

Proto mě zaujala ta „Suchá stezka“ z Vyšehradu.

Dostali jsme další příděl fotografií z vandru na Aljašku.

Jsou tam krásné obrázky ledovců a totemů. Možná, že by to byla dobrá inspirace, pro tvůrce osadních totemů a nebo, pro české indiány.