Prdítka z Kalifornie

SVáTKY POD PSA

DEWI

Byly to dva dny po ,, Štědrém večeru“, když jsem se plácal po kluzkém, neposypaném kladenském chodníku a modlil se abych si nerozbil ,, raťafáka“, když jsem potkal svého dlouholetého kamaráda, nejstaršího člena naší osady Tramp Boys, Bátožníka.
,,Ahóój ! Šťastný a veselý, jak se máš?“ zahalekal ,,Bátožník“ ochraptělým hlasem a odfrkl nudli do kapesníku, na kterém byl červenou bavlnkou vyšitý jakýsi monogram. Na pozdrav mi po trampsku zalomil omrzlou ruku, až mi píchlo v pravé lopatce. Padla obvyklá slova, tak jak to většinou v tento sváteční čas bývá, když se náhodou setkají dva známí, kteří se delší dobu nepotkali.
Dozvěděl jsem se že pracuje v zahraničním obchodu, odjíždí brzy ráno do zaměstnání, že je ženatý a má dvě děti. Že už to není ono a tady a támhle ho občas píchá.
Vedle nás přešlapovala v mokré sněhové břečce kostnatá paní středního věku, zmalovaná jako obrázek od malíře Jóži Úprky, s malým psíkem v náručí a dívala se do osvětlené výkladní skříně.
,,No a co vánoce, jaké byly?“ doráží Bátožník.
,,Jako každý rok“, povídám. Letos jsem si koupil štěně, ale dlouho nevydrželo. Ani pes neštěk a bylo po něm. To víš kamaráde, když jsou k němu takové knedlíky se zelím a zastavěj se klucí z osady…..
,,Vy nestydo!“ ozvala se za našimi zády zmalovaná kostnatá fuchtle s psíkem. ,,Že se nestydíte žrát psy! To na mojí Fifinku kdyby se jen někdo špatně podíval tak bude mít co dělat se mnou!“ řičela až jí hlas přeskakoval do fistule. Pokročila ke mě a vystrčila bojovně bradu.
,,Kašlu vám na vašeho pitomýho čokla, co je mi do něj“ celkem klidně povídám. Bátožník se raději nenápadně odporoučel.
,,Je to možný! Lidi slyšeli jste to? On sežere vlastní štěně a ještě je na mě drzej spratek!“ Ječela jako papiňák na plotně. Dav se srocoval. ,,Zasloužil by pár facek“ ozval se statečný anonym ukrytý v davu. ,,Ty rasíku“, zaječela znovu kostnatá paní, ,,Ty budeš ubližovat pejskům?“ a přetáhla mě přes hlavu nákupní taškou, až se mi před očima zajiskřilo. Zachránil mě až příslušník policie, kterého zavolal za rohem statečně přihlížející Bátožník, který celý incident z povzdálí pozoroval.
Za nějaký čas jsem dostal obsílku k soudu.
,,Žaloba uvádí pane Dewi, nebo jak vám ti vaší kamarádi říkají, že jste zkonzumoval vámi zakoupené štěně. Je to pravda?“ položil mi otázku předseda soudu. ,,Nezdá se vám, že jste to trochu přehnal?“ ,,Uznávám pane předsedající,“ odpovídám kajícně. ,,Zkonzumovat štěně je i pro trampa trochu moc. Mě už to říkala i manželka Bobina“. Rostl jsem do země a hrozně jsem se styděl!
,,No vidíte, pane trampe, žena měla pravdu,“ povídá předseda soudní stolice.
,,A co to bylo za štěně?“
,,To byl prosím Kozel pane předsedo“
,,To byl kozel?“ nedělejte si z nás blázny, to by vás mohlo mrzet! Uvědomte si že jste u soudu a né někde v lese u ohníčku!“
,,Ale to byl opravdu Kozel. A byl moc dobrej. Takový štěně ,, Velkopopovického kozla“ pane předsedo to je někdy lepší pivíčko než Plzeňský. Já tomu rozumím, věřte mi! Já jinak moc nepiju, ale když byly ty svátky…..

( Tato moje povídka je pouhou fikcí a Bátožník jistě promine, že jsem v ní užil jeho jméno )

A neb jak přijít o iluze.

Agitka a nebo náborovka, to se říká u nás v hospodě. Když přijdou muzikanti do cizí hospody, plné neznámých lidí.

Já poslouchám „Country rádio“ už od začátku jeho vysílání.

Wabi Joe hned jak slyšel „Panu Bohu do oken„, povídá hádej, kdo vyhraje pohár country rádia?

No vsadili jsme se a já prohrál, protože jsem tvrdil, že čundráci se nenechají.

Takže,Gratulujeme :Všem a mrzí nás, že bylo rozhodnuto předem.

2 Gladly S.W. :Vítr nad Berounkou

3 Lignit: Námořnická

4 Jitka Vrbová : Helena Maršálková Zase praská v krbu dříví

5 Žalman a spol: Divokej horskej tymián

6 Radek Tomášek : Jižní vítr

7 Greenhorns : Mirek Hoffmann Dívka s vlasem medovým

8 Greenhorns : Mirek Hoffmann Odvolejte kněze

9 Bratři Ryvolové a přátelé : Sedmnáct dnů

10 Mirek Černý: Charlie a Fantom 305

Byl druhý ve Slavíkovi, tak „Zlaté “ neohrozil „Slavíci“ jsou spokojeni.

Na „Country Rádiu“ , zanedbatelné.

Národ se baví : “ konečně o tom někdo mluví„, jako například:

A Ti, o kterých je řeč, jsou spokojeni, že národ je spokojený!

Děkujeme Pavlovi za nádherný článek, který vysvětluje různé třenice, kolem této písně.

Na LP desce „Greenhorns ´71“ je na straně „A“ v pořadí jako poslední – šestá skladba –

zařazena písnička „Oranžový Expres“. Pojďme se na chvíli podívat do historie a dozvědět se o téhle písničce více. Za text dostal Jan Vyčítal na 2.ročníku Folk a Country festivalu cenu. Jedná se samozřejmě o českou verzi celosvětově známé a dnes již legendární americké skladby „Orange Blossom Special“.

Je považována za nejznámější „houslovou“ countryovou písničku 20.století a hráli či natočili ji stovky, možná tisíce zpěváků, zpěvaček a skupin na celém světě. Písničku „Orange Blossom Special“ složil v roce 1938 houslista Ervin Thomas Rouse (1917 – 1981) a text napsal spolu se svým bratrem Gordonem Rousem. Společně ji také v roce 1939 poprvé nahráli. Děti E.T.Rouse vzpomínají, že jejich otec byl vynikající houslista ale také velmi dobrý kytarista a písničky skládal právě s kytarou. Píseň dosáhla obrovské popularity, dalo by se říci, že v USA téměř „zlidověla“. Je známá pod „familierní“ zkratkou „The Special“. „Otec Bluegrassu“ Bill Monroe se svou skupinou z ní udělali hit již v roce 1941 a hodně ji proslavil také Johnny Cash, který podle ní pojmenoval své album vydané v roce 1965. V roce 2008, na památku 70.výročí od vzniku písničky, byla v blízkosti rodného domu E.T.Rouse v Craven County v Severní Karolíně umístěna pamětní deska s informací, že se zde narodil autor této písničky.

Ervin Thomas Rouse měl sklony k alkoholismu a trpěl schizofrenií. Na sklonku života žil na jihu Floridy (v oblasti Everglades) a hrával na housle po klubech a po ulicích za pár drobných, přestože měl v bance uložen poměrně velký balík peněz. Nestaral se ani o to, že jeho přítel z mládí, jiný známý countryový houslista Robert Russell Wise přezdívaný „Chubby“ (1915 – 1996) si začal přisvojovat autorství „Oranžového Expresu“. Rouse a Wise dříve často pobývali spolu. Wise, který hrál postupně v mnoha různých skupinách, například v kapele Billa Monroea, s Flattem a Scruggsem, v doprovodné skupině Hanka Snowa a později ve skupině Grateful Dead, později neustále opakoval historku, podle které složil „Oranžový Expres“ on, ve spolupráci s Rousem. Jednou v noci v Jacksonville byli údajně opilí a šli se společně podívat na nádraží na luxusní rychlík s novou dieselovou lokomotivou. Byl to tak silný zážitek, že se domluvili, že o tom napíšou písničku, která prý vznikla krátce poté, asi během dvaceti minut, Chubbyho bytě.

Teď jenom pro zajímavost trochu odbočíme k faktům: Oranžový expres byl název rychlíkového vlaku který pravidelně jezdil na trase z New Yorku do Miami. Historické údaje hovoří o tom, že Orange Blossom Special byl provozován ve spolupráci dvou železničních společností: Sea Board Air Line Railroad a Pennsylvania Railroad. Oranžový Expres jel poprvé 21.listopadu 1925 a naposledy 12.dubna 1953. Byl to velice luxusní vlak s těžkými spacími a jídelnímy vozy značky Pullman. V tomto vlaku nebyly nikdy zařazeny moderní stříbrné aerodynamické vagony. Jestliže Chubby vyprávěl, jak právě tyhle vagony udělaly na oba houslisty obrovský dojem, museli by vidět nejspíše jiný rychlík, jménem „Silver Meteor“. Ten také stavěl ve stanici „Jacksonville Seaboard Railroad Station“, kam se na něj šli údajně té noci podívat.

Johnny Cash, který písničku také hodně proslavil, se zajímal o historii jejího vzniku. Když se ho ptali na výsledky jeho pátrání, řekl v jednom rozhovoru, že Chubby je vynikající houslista a jeho verze „Orange Blossom Special“ je skvělá ale že autorem byl skutečně E.T.Rouse. Podle Johnny Cashe v 60-tých letech tuhle písničku hráli a nahrávali v USA snad všichni, mnoho lidí si připisovalo její autorství a nikdo nevěděl kdo ji vlastně složil. Cashovi o tom vyprávěla jeho tchyně Maybelle Carter, která na jeho otázku odpověděla, že ví naprosto jistě, že autory jsou bratři Ervin a Gordon Rousovi. Johnny Cash později oba bratry na Floridě vyhledal, představil je dokonce publiku na jednom ze svých koncertů a dal Ervinovi příležitost si společně Oranžový Expres zahrát. S Cashem hrál mnohokrát tuhle skladbu také Chubby Wise. Spisovatel Randy Noles se o život E.T.Rouse také zajímal a vše co zjistil o písničce popsal ve své knize „Fiddler´s Curse“. Napsal, že nepravdivou historku o spoluautorství písničky vyprávěl Chubby Wise lidem kolem sebe ve svém životě tolikrát, až jí snad i sám uvěřil. Celou historii popsal Randy Noles znovu podrobně v roce 2002 v knize „Orange Blossom Boys: The Untold Story of Ervin T. Rouse, Chubby Wise and the World´s Most Famous Fiddle Tune“.

Ale teď již dost historie, nejlepší bude když si tuhle krásnou skladbu v jejím až neskutečném počtu verzí poslechneme. Stránky „YouTube“ Vám na dotaz „Orange Blossom Special“ nabídnou přes 4.500 výsledků

a při hledání českého „Oranžového expresu“ máte také velký výběr různých verzí. Anebo si pusťte některou z nahrávek z „domácích zdrojů“. Věřím, že „Oranžový expres“ má na nějakém „hudebním nosiči“ ve své sbírce doma snad každý tramp! Přeji příjemný poslech!

Pavel.