Supáci

Nedávno jsme měli s kamarády, akademickou diskusi, na téma Voroplavba.

Kdy a kdo ji prvně pořádal?

Při úklidu půdy jsem našel tento unikát. Předkládám ho jako důkaz.

S datem a časem pořádání, které je na rubu.

Duchovními otci byli, jak jinak?

Tady je fotka z Oregonu.

Ja tam tri dni vyucoval spravne kovani na bucharu.

Nicmene,jsem velice prijemne prekvapenej jak se velice dobre

starate o tu vasi Vandrtornu. Skoro kazdej den tam najdu neco noveho.

Stalo se mi to uz navykem,kazdy rano kdyz pridu do prace, jdu hned

na internet a kontroluju ten vas blog.

Je skoda ze se lidi u vas jeste nenaucili reagovat na ty clanky.

Vetsinou tam psal Parmazan.

Mimochodem tady se mu ted rika Mimon,

protoze je jak se rika vecinou mimo.

S Vandrtornou do celeho sveta!

Cau. Beda.

Byl to jedinečný zážitek, přesně jak jsem si to představoval. Skupina Gladly.S.W. nezklamala!

Přesto předčila veškerá má očekávání.

Samozřejmě jejich precizní hudební projev není třeba komentovat, ale celková atmosféra naplněného Country Clubu „Dřevák“, byla příslibem něčeho jedinečného.

Tato skupina vás pokaždé něčím překvapí. Měl jsem dojem, že je už trochu znám, ale opak je pravdou,pokaždé něco nového přidají , pokaždé to je úžasné a jiné.

Úvodní slovo se vtipem má Milan Nor Procházka doprovodná kytara a sólový zpěv, (úžasný hlas).

Zúčastnění mi jistě dají za pravdu, že když to kluci „rozbalili“,bylo to něco nádherného.

Jejich písničky mají náboj,melodii a hlavně jsou o něčem. Jejich píseň Charlie, která je poctou jednomu z průkopníků C & W v Kladně po 90tém roce (majiteli Bažiny).Vítr nad Berounkou, vypovídající o lásce k Berounce, jak řekl Milan Nor Procházka v rozhovoru pro Countryrádio,“Riviera Středočechů“.

Jejich písničky mají prostě Ducha a pokud má,někdo aspoň trochu citu k muzice, musí ho oslovit.

Jejich texty jsou neotřelé a nepodbízí se, jsou originální a své.

Při písničce Staré mlýny jsem měl husí kůži a v podvědomí se mi promítal film z mého života.

Mlýn Alkazaru,Jenice u Rakovníka, kam jsme jezdili s Wabim,Pedrákem a mnoha jinými , kteří dnes už nejsou.Čechův mlýn,Máchův mlýn,Zdeslavská pila,Staré hamry a jiná vodou poháněná zařízení ke kterým jsem měl nějakou krásnou vzpomínku.Mimochodem na Okořském potoce bývalo 8 mlýnů.

Tak nějak na mě působí Gladly S.W. Když si k tomu přidáte Krásný hlas Milana Procházky,úžasná sólová kytara Josefa Marečka,fenomenální basu Jiřího Fejtka a to celé podbarvíte magickou harmonikou Jana Smejkala, tak máte malou představu o Gladly S.W.

Na parketě nebylo k hnutí,a jak komentoval jeden kamarád,“Pak že nikdo nebude tancovat čtverylku“.

Tancovali a překrásné kreace předváděli kamarádi z Bažiny.

Díky kluci, přesvědčili jste mě, že kladenská trampárna žije,bude žít. A NIC Jí V TOM NEZABRáNí!!!

Myslím, že to není rouhání, když řeknu jste důstojnými nástupci Wabiho a Mikiho Ryvolů.

Přeji mnoho úspěchů a dalších písniček, které si jistě získají místo v našich srdcích,to se již brzy ukáže v soutěži ,“ HUDEBNí POHáR COUNTRY RáDIA“.

Protože loni slavila skupina Močálové 40let od založení a zanedlouho by i on oslavil své 60té narozeniny.

Chtěl bych vzpomenout na jednoho vynikajícího muzikanta a kamaráda.

Jeho vytáhlou postavu v šedavých tesilkách, modré silonové bundičce a neodmyslitelným houslovým futrálem v podpaždí.

Tak jste ho mohli potkat v ulicích Kladna, Motyčína, nebo Hnidous.

Tak to byl Míra Ježek ale, pro všechny známé, prostě …,

IGNáC.

Objevil se z čista jasna, jako by si oskočil z nějaké nahrávky přímo Made in Nashville. Zazářil jako létavice, která se ukáže jednou za sto let.

Svůj talent získal patrně od Boha, avšak osud mu vyměřil, jen velmi krátkou nit života. A přesto se nezapomenutelně zapsal do srdcí všech, kdo stáli u zrodu kladenského bluegrassu.

Jsem přesvědčen, a kdo jste ho znal, to jistě potvrdí a vůbec nepřeháním, že ve hře na housle, NEMĚL v 70tých letech v Československu konkurenci. Co se bluegrassu týče.

Proto je škoda, že ta jeho sóla na housle, dozněla tak záhy.

Vy co jste ho znali, věnujte prosím tichou vzpomínku na toho který, nám rozdával radost svojí hrou na housle a osobitým humorem, který nás všechny dokázal vždycky rozesmát.

Strejda Ignác ,

byli jsme na portě, tehdy ještě byla v Ústí 197?.

Jedna uznávaná houslistka (do dnes, pozn.autora), jak se to dělá, v zákulisí pilovala sólo před vystoupením. No mordovala se s tím chuděra. Strejda Ignác na ní koukal, pak šel k ní a na svoje housle vystřihl parádní sólo, které určitě, ještě neslyšela. Dohrál, dal housle podpaždí a se slovy,“Takhle to máš hrát, ty selko“, odešel zase na své místo, čekat na své vystoupení.

Možná, že to vyznělo jako nabubřelost z jeho strany, ale opak je pravdou. Ignuška byl skromný

a hodný kluk, ale jak sám říkal,“ profesionál by měl umět aspoň to málo co já“. A on nebyl profik, makal normálně v Poldovce, jako dělník.

O jeho skromnosti vypovídá už to, že si zahrál s každým, to je:u Černé Máry, na Konečné, u Bejčků,u Petříků, na Vyšehradě a prostě kam přišel, tam hrál, aniž by někoho vážně osočil, že neumí.

Naopak poradil, jak by to mělo být, co tam lépe zní a podobně. On měl prostě dar od Boha.

A věřte, takový byl skutečný.

Míra Ignác Ježek z Čabárny.