Ekologie, kouzelné slovo

Ekologie.
O tomto fenoménu bylo napsáno snad všechno, ale stačí se na to podívat pozorněji a zjistíte, že.
Jak říkal vodník Čochtan (krásně to namluvil Jan Werich),“když se díváte,semhle, ona stojí tůhle, po kolena ve vodě,má na hlavě břemeno, je šero a padá mlha,tak by jste si mohli myslet,že táámhle, by mohla stát, docela pěkná ženská“.
To přesně vystihuje podstatu věci.
Samozřejmě vybíjení velryb není v pořádku, ale také není v pořádku, že se kácí naše lesy, v zájmu jakési plánovitosti, těžby, nebo snad 5letého plánu? Stromy u silnic, protože by se někdo mohl zranit.
Že umírají, na stojato, to určitě není jejich vina, ale tun svinstva, které sypou silničáři.
Na polích nám rostou dočasné továrny, skladiště na nic a ekologické solární elektrárny. Do toho skla, betonu a plechu se jistě bude lépe vsakovat dešťová voda, než do lesa, nebo obdělaného pole.
A pak, že ubývá spodních vod. ODBORNíCI VARUJí!!!
Když se kouknu po ránu na nebe, místo červánků vidím stopy letadel, které rozvážejí humanitární pomoc, asi těm, kteří dopadli, jak co nevidět dopadneme my.
Hned vidím, že musím začít u sebe,přestat plýtvat vodou,energií,kouřit,jíst,chodit do lesa,abych snad nepoškodil mech, a nebo, neviděl ,ta zvěrstva,která tam ti hospodáři páchají, v zájmu lidstva.
Čáry Máry EKOLOGIE a co budeme jíst a pít?
To je přece jasné. Sojový chleba, sojové párky, sojové mléko, sojové maso.
Typické české jídlo, sójoknedlo,sójozélo a sójomaso.
ODBORNíCI již jistě zpracovávají studie, o kolik let se nám prodlouží život.
Nedávno, prošlo tiskem, že nějaké ekologické hnojivo, kterým se sója, u nich hnojí, když zafoukal vítr, otrávilo půl vesnice, ze které, tuto kvalitní, výživnou potravinu dovážíme.
Navždy, Ekologioptimista Jardočka.

Podobné příspěvky

  • Ahoj kamarádi a trempové.

    Vzpomínka na velkého Trempa Paťara (Zděnka Velíška)
    Našla jsem vaše stránky díky kamarádům z osady Staří Vlci z Kladna, kteří na památku hrají píseň Berounku od Paťara, kterou tolik miloval. Byl trempem tělem i duší miloval trempink přírodu i vůni táborových ohňů. Kdekoliv se hrály trempské písně nesměl chybět a vždy si s láskou jakoukoliv písničku zahrál. Měl plno kamarádů, se kterými trempoval po celé republice. Nyní se na nás dívá z trempského nebe.
    Chtěly bychom poděkovat kamarádům za milou vzpomínku dcera Veronika a Paťarka.
    Děkujeme za krásný příspěvek na „Vaše Forum“. Byla by věčná škoda jej nezveřejnit i pro ostatní.
    Protože máme jen tu jednu fotografii Paťara, pokusíme se to napravit obrázkem z mého prastarého cancáku,kde je celá řada jmen kamarádek a kamarádů, kteří se nám ztratili z očí a o kterých by zde
    na našem blogu, měla být také řeč. Je velká škoda,že je celá řada kamarádek a kamarádů , které si nemůžeme připomenout,protože neznáme ani jejich pravá jména a iniciále narození,případně i úmrtí.
    Jména nejsou až tak na závadu, protože se stejně známe většinou přezdívkami, ale připomenout něčí významné výročí je příjemné a určítě potěší.
    Stříbrňák
    Třeba jen takovou vzpomínkou.
    Na potlachu Starých Vlků na Podholí, někdy 1992, tuším 5.oheň.
    Jeden kamarád spěchal přiložit na oheň a nebýt duchapřítomnosti Dědka, tak měl Paťar po hůlce.
    Dědek volá, „hej, to je hůl Paťara“.
    Kamarád povídá ,“ si děláš srandu, je nějaká zlomená,podívej se, jak je krátká“.
    Dědek odpověděl,“ však on je Paťar taky krátkej“.
    To jsou takové střípky, které si člověk pamatuje i po mnoha letech a ty sem určitě patří.
  • Jak vlastně vznikl Tramp?

    Tramp:
    V překladových slovnících se dočteme například.
    Poutník, potulovat se, vandrovat, pěší výlet,kráčet,cestovat pěšky,plahočit se,
    Šlapat po :světě, či konvencích.Pozn.autora
    Parníky jezdící bez pravidelné trasy.
    To je z anglického překladu.
    Z němčiny:tulák, stopař, auto stopař.
    V jiných jazycích je nenajdete. Ty už mají své specifické výrazy pro tuláky a trampy.
    Pro českého trampa se hodí snad všechny zde zmíněné překlady.

    Počátek trampingu u nás se traduje kolem roku 1918-20. I když, někteří tvrdí i dříve.
    „V roce 1931 došlo dokonce k zásadnímu konfliktu se státní mocí. To je Kubátův zákon. Tehdy údajně až 15.000 trampů dokonce demonstrovalo v Praze. Co to bylo ten Kubátův zákon?“
    Co byl je úplně jedno, ale do češtiny přeloženo, podmanit, ovládnout, znásilnit, zaškatulkovat.
    Něco, co prostě zařadit nejde. Jako pozdější různé trampské unie začleněné do národní fronty. Kde jsou? To prostě nejde. Tramping, je o volnosti a svobodě. Například: „kam jedeš na čundr“ odpověď „ještě nevím“.
    Z různých zdrojů jsem zjistil, ať z knih, či od pamětníků. Pravdě podobně se jedná, o tramping, jak jej známe dnes.
    Když si vezmeme, různé trubadúry, jak se jim tehdy říkalo, potulné rytíře, není to podobnost čistě náhodná? Oni se přece také toulali bez, zdánlivého cíle. A většinou došli až tam, kam potřebovali.
    Skutečnost je ale asi trochu jinde. V dřívější době bylo přeci běžné, že se chodilo vandrem. Nebo jak se říkalo na zkušenou. To až noví moci páni zavedli hranice a jazykové bariery. Po českých zemích se mluvilo snad všemi jazyky světa. Tak tovaryš nebo umělec nějakého řemesla bez problémů mohl jít vandrem do Vídně, Paříže čí Londýna.
    Myslím si, že krajánek byl daleko užitečnější než tisíce úředníku. On prošel svět ,tu, něco odposlech, tu se něco naučil a šířil to dál. A tak se šířila kultura, umění, řemesla, proto je většina vládců pronásledovala. To byla jakási osvěta a tu žádný vládce bez svého dohledu nepotřebuje.
    Vždycky to nemuseli být nutně darebáci a lapkové a z vlastní zkušenosti, za ta léta trampování jsem potkal pěknou řádku slušných a poctivých trampů.
    A že mezi nimi byli lékaři, inženýři, umělci, zedníci, tesaři, zámečníci, atd. A pak ,vznikaly zajímavé slovní spojení. Jdeme na čundr. A kdo jede Franta „Podejcihlu, Doktor, Indža, Tarantule(kulhal), Prcek,Bludička, Vejrostek, Kristus,Muslim,Kudlanka“. A mnozí jsme ani nevěděli jejich pravá jména.
    Ono to mělo něco do sebe, když v zájmu boje proti nedovolenému shromažďování mládeže(rozuměj trampingu), přišla VB a ptala se po panu XY, nemuseli jste lhát,protože jste skutečně nevěděli, kdo to je.Nemohu nevzpomenout paradoxu ,když nám rozehnali řádně hlášenou akci Dědkův Škrpál,kde se do mládeže započítal Mařena z Rujany,tehdy požehnaných 70 let věku, Patrik z Indiana a mnoho dalších,kteří by určitě rádi vzali za své, Tu mládež.
    Jenom trampové dokázali podpálit les. A né , lesní dělnici, kteří tam pálili chvojí.
    Vyhláška o zákazu rozdělávání ohně do 50m od lesa. Sedmdesátá léta.
    Většinou jsme se s hajnými znali a tak nebyl problém.
    Zpátky k trampům. To, že pražská smetánka z tohoto fenoménu udělala módu, ještě neznamená vznik trampingu. Trampové, byli, jsou a budou. Bez ohledu na vlády a politická uskupení.
    Dnes potkáte trampa, který prošel celý svět a ani nevíte, že je tramp. Je normálně oblečený a hlavně slušný k přírodě. Nedává okázale na odiv lidem, že je členem jakési asociace, či jiného nesmyslu.
    Má prostě domovenku, pokud ji má, pokud ji nemá, tak je to Tramp bez domovenky.
    Ale duchem je tramp a mnohdy ani neví, že by ho tam někdo rád zaškatulkoval, aby se musel řídit, různými příkazy a zákazy osadní radou a nevím čím ještě.
    O tom TRAMPING skutečně není!!!
    Od toho jsou jiné instituce, jako strany, sdružení a organizace různých typů.
    Proto se považuji za trampa, abych toto nemusel absolvovat.
  • Jedna rána stačí!

    Z knížky ,,Jak jsme dělali tramping“
    Jednoho pátečního dne roku 1969, se opět vypravili do ,,Kvelbu“ na Podkozí. Jenom oni dva, neboť Tom, třetí z dnešní party, měl za nimi ten den z pracovních důvodů přijet až večer.
    Stěny ,,Kvelbu“ krom parůžků lesní havěti zdobily hlavně vzácní vycpaní ptáci. Jestřáb, káně myšilov, poštolka, dokonce i vzácný sokol stěhovavý a různé druhy sov a výrů, chlouba Tomova interiéru, dědictví po jeho předcích!
    Nad starou postelí, která přinejmenším pamatovala první republiku a která zabírala čtvrtinu ,,Kvelbu“, vysel obraz vyvedený v oleji, výstavní to kýč znázorňující říjícího jelena od neznámého autora, na mnoha místech prostřílen kulemi Tomovými! Nikdy jsem se nedozvěděl, jestli ten jelen na tom obraze ,,řval proto, že do něj Tom střílel, nebo pro to, že ho ten ,,umělec“, tak ,,zmršil!“
    Důvod střelby byl prostý! Když se Tom na ,,oko“ naštval, Kaňkura se ukryl za masivní pelest postele. Tom zahájil palbu ze své pistole, na ten obraz nad jeho kudrnatou hlavou! Takhle občas spolu ,,blbli!“ Byla to jen taková hra. Oni dva, to byla dvojka k pohledání!
    Ta pistolka byl malý ,,poplašňák“, který měl odvrtanou hlaveň, dávala se do něho poplašná patronka a brok. Průbojnost na krátkou vzdálenost byla až překvapivě dobrá.
    A teď ležela tato pistolka smutně a opuštěně na dubovém stole.
    Dewi jí vzal do ruky, chvíli si jí prohlížel a pak jen tak z legrace zamířil na vycpanou sovu ušatou. ,,Ustřelím jí ucho“ povídá v žertu. ,,Tím se netrefíš ani do vrat, má to krátkou hlaveň a nemá to mušku“ odpoví Kaňkura.
    Dewi položí pistolku zpátky na stůl a oba pokračují v klábosení a v očekávání příjezdu kamaráda Toma.
    Náhle třesk必利勁
    ne rána! Kaňkura strne!
    Dewi drží v ruce tu malou pistolku a jedno ucho sovy ušaté pomalu klesá k podlaze.
    ,,Proboha, Tom se posere, fakt posere!“ zahořekuje Kaňkura. Sebere pírko z podlahy a zasune ho sově zpět, odkud bylo násilím vyrváno!
    Když se objevil Tom, oba kluci se poťouchle usmívali a nápadně pokukovali na trofejní stěnu. Tom zavětřil jako ohař. Pojal podezření a začal prohlížet ony zděděné památeční trofeje. Snad nějakým nadpřirozeným vnuknutím zatahal sovu ušatou za obě uši. Když mu jedno ucho ostalo v ruce ztuhl. Potom nám chvíli nadával, potom se tomu dlouho smál!
    Celý večer si ho Kaňkura dobíral: ,,Ale stejně to byla mistrovská rána, co říkáš Tome!
    ,,To byla! Uznávám volové!
    ( Štěstím pro oba kluky bylo, že Tom nezahájil palbu. Za pelest postele by se oba nevešli!)
    Co mi vyprávěl kamarád Tom 28.6 ,,U Kašáků“
    K příběhu z roku 1969 o kterém hovoří článek ,,Jedna rána stačí“, se váže tato zajímavost!
    V loňském roce, po 43 letech od oné události, kamarád Tom zcela náhodně navštívil výstavu v Policejním muzeu České republiky v Praze na Karlově.
    V jedné vitríně, pod názvem ,,Vyrobili si sami“, objevil onu malou poplašnou pistolku o které se v článku píše, kterou si kdysi jako kluk předělal na brok. Pod ní byl nápis:,,Tvůrce chtěl dodat nápisem světovosti…“
    On totiž Tom tenkrát na tu pistolku ještě vyryl ,,honosný“ nápis, podle kterého jí po letech identifikoval!
    Kdysi jí věnoval jednomu svému kamarádovi, Marvanovi. Jaký byl další osud této pistolky a proč se objevila právě v této expozici nemá tušení!
    Dewi
  • Stará moudrost

    Starý muž vypráví svému vnukovi o boji,který se odehrává uvnitř každého člověka.
    Jsou to dva bojovníci,kteří bojují na život a na smrt.
    Jeden je dobrý a druhý zlý.
    Zlý je: Zlost,chamtivost,násilí,nenávist,lež,domýšlivost.
    Dobrý je: Laskavost,štědrost,soucit,láska,věrnost,pokora.
    Vnuk dědu přeruší a ptá se:
    „A který vyhraje?“
    A on mu odpoví: „Ten , kterého více krmíš!“