Pro štěstí !!!
Tento vzkaz jsme dostali do pošty a je velice hezký, trefný, vtipný a zároveň moudrý. Proto se s Vámi velice rádi podělíme. Na Titaniku byla celá řada těch, kteří měli zdánlivě všechno, chybělo jim jenom to podstatné a jediné.
Podobné příspěvky
Gladly S.W. v Horníku
Dne 28.5.2010 vystupovala skupina Gladly S.W. v kladenské restauraci Horník.
Přes počáteční potíže s elektřinou,(nebyla to chyba skupiny), se velmi rychle rozjel koncert, na který budu rád vzpomínat.
Perfektně připravený program. Hudba nádhera. Texty jak od Josefa Kainara, no , Koncert!
Jirka Fejtek basa, nádhera. Pepík Mareček sólová kytara, paráda. Milan Procházka doprovodná kytara a úžasný zpěv. Honza Šmejkal na harmoniku, prostě UMí. To všechno, když dáte do hromady a přidáte jejich vokály, tak to je Gladly S.W.
Ti kluci si dali načas a hledali se, až se našli.
Jak jsem vyposlechl od okolních posluchačů,“ kluci zrají, jako víno“ a to je pravda.
To co je slyšet z radia, nebo z CD, to je hodně slabý odvar, toho co
Gladly S.W. dokáže.
Tahle skupina, bude určitě důstojným pokračovatelem tradice trampské hudby na Kladně.
Po skupině Hoboes a Hop-Trop, je to další vynikající kladenská skupina, se svým neotřelým repertoárem, která se určitě zapíše do srdcí, mnoha posluchačů.
Jediná výtka. Kluci, nic nemám proti „Horníku“, ale začíná vám být malý. Bylo mi jen líto těch, kteří se prostě nevešli a museli odejít, pro nedostatek míst.
Co takhle, příště ve „Dřeváku“?
Fotky jsou v rubrice „Sleziny“ : Z Honíku a dodal nám je Fidel s Janou. Děkujeme.
Díky za krásný zážitek!
Jardočka
Akce jižní Čechy 4.9.2010
Ahoj všichni kamarádi,
dovoluji si vám zaslat postřeh z reportáže z našeho tažení na Jižní
Čechy respektive Píseckou Smoleč tak jak to viděl Náš reportér Paňák.
viz příloha.
Děkuji ti Petře
p.s. Děkuji samo sebou všem zúčastněným
Jaroslav Peltán
Akce jižní Čechy – 4.9.2010.
Tudlenc, když sedíme v Pastýřce, povídá kapelník Jaryn, že podzimní turné po vlastech Českých začínáme v Písecké Smolči.
Tudlenc, když sedíme v Pastýřce, povídá kapelník Jaryn, že podzimní turné po vlastech Českých začínáme v Písecké Smolči.
Na naše pozdvižené obočí oznamuje, že to je v jižních Čechách a že má kousek odtud chalupu ve Slabčicích, a tam jako že můžeme bivakovat. Vzhledem k tomu, že v obci neplatí za odvoz odpadu, kapela chápe a souhlasí. Rejpal Dědek okamžitě nahodí otázku “ Dobrá a jak se tak dostanem? Koleje tam nevedou a letiště je ještě v plenkách“. Houslista Čahoun zděšen dálkou okamžitě tvrdí, že jeho škodovka trucuje a nejede, nemá kola a vlastně ani motor. Věříme mu to a tak záchrana přichází od Dana co dobro obsluhuje, že prý povoz má a koně k němu nepotřebuje. Kukymu naštěstí prý přední kolo jen vibruje ale ještě neupadlo a tak tam snad všici dojedem. Souhlasíme! Ale náhle Kuky vece – musím přibrat svého „Mimineka“, máma poručila a Dan že má v pátek ještě rozdělanou nějakou práci a tak se pojede až v sobotu. Navigátorem je pověřen basista Jizva což nás v zápětí dovedlo k myšlence, že asi ke hraní zřejmě nedojde. Není zbytí, opět souhlasíme a objednáváme kořalku.
V pátek tak vyráží Kuky, sním Miminek, zvukařka Stará větev a moje maličkost směr Slabčice, kde večer v místní Osvěžovně se přehoupne do brzkého rána. Čekáme na zbytek, tedy na podstatnou část kapely. Desátá, jedenáctá a už i dvanáctá hodina odbila a nikdo nikde. Čekaní vyplňujeme prací na zahradě a štípáním dříví, přeci jen je v chalupě neteplo. A Dědek rád topí v kamnech dřívím, které někdo připraví. Začínáme pochybovat o navigačních schopnostech Jizvy – a skutečně, po dvanácté se hoši telefonicky ozývají z Benátek a že prý si to již uhánějí na Tábor. Po upozornění, že na Písek nemusí přes České Budějovice, mění směr a do půl hoďky sou tu, co by dup. To bylo radosti a objímání, všichni melou pátý přes devátý, jedině Dědek nakládá do kamen a v očích má podivný lesk. Začínáme mít obavu o chalupu a táhneme ho ven, kde Jizva zrovna vypráví jak opět vyhozen
V pátek tak vyráží Kuky, sním Miminek, zvukařka Stará větev a moje maličkost směr Slabčice, kde večer v místní Osvěžovně se přehoupne do brzkého rána. Čekáme na zbytek, tedy na podstatnou část kapely. Desátá, jedenáctá a už i dvanáctá hodina odbila a nikdo nikde. Čekaní vyplňujeme prací na zahradě a štípáním dříví, přeci jen je v chalupě neteplo. A Dědek rád topí v kamnech dřívím, které někdo připraví. Začínáme pochybovat o navigačních schopnostech Jizvy – a skutečně, po dvanácté se hoši telefonicky ozývají z Benátek a že prý si to již uhánějí na Tábor. Po upozornění, že na Písek nemusí přes České Budějovice, mění směr a do půl hoďky sou tu, co by dup. To bylo radosti a objímání, všichni melou pátý přes devátý, jedině Dědek nakládá do kamen a v očích má podivný lesk. Začínáme mít obavu o chalupu a táhneme ho ven, kde Jizva zrovna vypráví jak opět vyhozen
z baráku, jsa na nuceném vandru, vařil sekyrkovou polévku. Když se od omastku, brambor a krup dostal k té sekyrce, Dědek vytřeštil oči a hnán asociací vyhrkl “ Kamna, kamna, musím honem přiložit“. A jsme zase tam, kde jsme byli.
Nastává porada, jak se vlastně do Smolče přesuneme, když máme nástroje a komba. Nikdo nechce šoférovat, tedy spíše abstinovat. Prý jestli nemá Jaryn nějaký vozík, a co myslíte? Má! Starej vozejk na trávu, s kolama obitýma obručema, byl okamžitě zařazen do vozového parku Tři a půl Bandu. Je provedena zběžná kontrola brzd a sbíhavosti a určen dvoutaktní motor Dědek – Jizva. Lepení na pneu nabylo nalezeno, ale i tak to risknem. Dědek chodí po zahradě s banjem a preluduje, ostatní nakládají Bandvůz proprietami ke hraní, a tak Jaryn vyrušuje Dědka s prosbou, zda by také nepomohl a alespoň si ze stodoly přinesl klobouk. Za vzdalujícím se Dědkem se nese jeho hudrování – hraje na banjo „Černý muž pod bičem otrokáře žil“. Konečně je pátá hodina, vše naloženo a můžeme vyrazit. Vozík na silni dělá takovej randál, že lidé vycházejí ze vrat s nadějí, že do obce zavedli vlak. U Slabčického kostela vybíhá farář a že prý mu z toho rámusu ten přibitej spadl s krucifistu. Přezíráme jeho nářky a smekaje klobouky na pozdrav všech přihlížejících, rázně míříme i s povozem do místní Osvěžovny. Po doplnění paliva vyrážíme směr Písečná Smoleč. Danovy těžkne dobro při sdělení, že je to pouhých necelých osm kilometrů. Zapřažení šimlové však vědí své a tak po ostré chůzi jsme za dvacet minut na místě, kde se dovídáme, že hospodskej Josef vyvěsil plakáty teprve včera večer – prý z obavy, že by mu do hospody chodili lidi. Postavíme ozvučení, dáme pivko a úderem šesté začínáme hrát pro tři lidi, sedících v hospodě z kterých je jeden nahluchlí děda hospodského. Neházíme flintu do žita a skutečně naše muzika začíná lákat kolemjdoucí lidičky. Nejprve strkají do dveří jenom hlavu ale později i nohy. V půl sedmé dorazí horda z chatové oblasti nedaleké Vltavy a atmosféra se rázem mění na příjemné hraní s příjemnými lidičkami. Postupně se zapojují do zpěvu a v osm hodin s námi řve celá hospoda Rikatádo. Hospodský jako tornádo roznáší zlatavý mok a začíná se i usmívat – náhle mu lidé nevadí. Čahoun málem zavařil housle a nemaje strach z odjezdu popíjí
Nastává porada, jak se vlastně do Smolče přesuneme, když máme nástroje a komba. Nikdo nechce šoférovat, tedy spíše abstinovat. Prý jestli nemá Jaryn nějaký vozík, a co myslíte? Má! Starej vozejk na trávu, s kolama obitýma obručema, byl okamžitě zařazen do vozového parku Tři a půl Bandu. Je provedena zběžná kontrola brzd a sbíhavosti a určen dvoutaktní motor Dědek – Jizva. Lepení na pneu nabylo nalezeno, ale i tak to risknem. Dědek chodí po zahradě s banjem a preluduje, ostatní nakládají Bandvůz proprietami ke hraní, a tak Jaryn vyrušuje Dědka s prosbou, zda by také nepomohl a alespoň si ze stodoly přinesl klobouk. Za vzdalujícím se Dědkem se nese jeho hudrování – hraje na banjo „Černý muž pod bičem otrokáře žil“. Konečně je pátá hodina, vše naloženo a můžeme vyrazit. Vozík na silni dělá takovej randál, že lidé vycházejí ze vrat s nadějí, že do obce zavedli vlak. U Slabčického kostela vybíhá farář a že prý mu z toho rámusu ten přibitej spadl s krucifistu. Přezíráme jeho nářky a smekaje klobouky na pozdrav všech přihlížejících, rázně míříme i s povozem do místní Osvěžovny. Po doplnění paliva vyrážíme směr Písečná Smoleč. Danovy těžkne dobro při sdělení, že je to pouhých necelých osm kilometrů. Zapřažení šimlové však vědí své a tak po ostré chůzi jsme za dvacet minut na místě, kde se dovídáme, že hospodskej Josef vyvěsil plakáty teprve včera večer – prý z obavy, že by mu do hospody chodili lidi. Postavíme ozvučení, dáme pivko a úderem šesté začínáme hrát pro tři lidi, sedících v hospodě z kterých je jeden nahluchlí děda hospodského. Neházíme flintu do žita a skutečně naše muzika začíná lákat kolemjdoucí lidičky. Nejprve strkají do dveří jenom hlavu ale později i nohy. V půl sedmé dorazí horda z chatové oblasti nedaleké Vltavy a atmosféra se rázem mění na příjemné hraní s příjemnými lidičkami. Postupně se zapojují do zpěvu a v osm hodin s námi řve celá hospoda Rikatádo. Hospodský jako tornádo roznáší zlatavý mok a začíná se i usmívat – náhle mu lidé nevadí. Čahoun málem zavařil housle a nemaje strach z odjezdu popíjí
s námi pivko. Časem se od něj dovídáme, že ty Krušovice se fakt hodně zlepšili a to pivko je opravdu moc dobré. Vysvětlujeme mu, že pivko je fakt skvělé, ale že on nemá Krušovice, ale desítku Zlatého bažanta. Nereptá, nasává dál a chutná mu stále skvěle. Hospodský Pepa v deset dává k dobru přeuzenou koninu a tak nálada stále stoupá. Když k tomu o půlnoci přidá topinky nemá to vůbec chybu. Lidičkám se nechce domů takže je musíme vyhodit, nemáme totiž už co hrát. Ukončení lidičkám zřejmě nevadí, chtějí se s námi hromadně vyfotit. Přání plníme a vyrážíme noční krajinou zpět do Slabčic. V polovině cesty nám klekl motor, Dědek s Jizvou si zadřeli písty a tak nám s povozem pomáhají místní. Za půl hodinky již sedíme v naší stodole a s námi i starosta obce s přáteli. Dovídáme se, že se šli juknout jen na chvíli, ale už zůstali do až konce. Plánujeme akci na příští rok. Prý na dožínky. Jaryn hned navrhuje složit koňskej povoz z dílů co má rozvěšený po stodole. Krotíme ho, loučíme se s přáteli a jdeme bivakovat. Byl to fakt pěknej den a ještě hezčí večer. Škoda, že jste nebyli s námi.
Paňák, dokumentarista.
Pro další fotky klikni zde: Třiapůl Band Fotogalerie
Kubátův zákon
Motto:
Trampové jsou zatracená banda, nechtěj
do Sokola. Kašlou na předvojenská komanda,
když je vlast zavolá…
Neznámý autor
Vyhláška zemského presidenta v Praze ze dne 9.dubna 1931 č.180236 ia 1931, 16-ai 1930, kterou se vyhlašují opatření proti výstřelkům campingu a trampingu.
Na základě ustanovení článků 2 a 3 odst. 1., zákona ze dne 14.července 1927 č. 125 Sb.z. a n. o organisaci správy zakazují při campingu a trampingu: Všeliké nepřístojné jednání nebo chování na místech veřejných, nebo veřejně dostupných, kterým se ruší neb ohrožuje veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzuje veřejné pohoršení zejména:
společné táboření osob různého pohlaví v přírodě i ve stanech, chatách a srubech – vyjímaje táboření rodinné -, pobíhání v nedostatečném úboru koupacím mimo obvod vykázaných koupališť, zpívání popěvků obsahu nemravného, dále nošení zbraní, zvláště zbraní zakázaných bez platného zbrojního pasu a koupání na místech zakázaných.
Přestupky této vyhlášky, jejíž účinnost počíná dnem vyhlášení, trestati budou – bez újmy soudního stíhání – politické úřady I. stolice tresty na penězích od 10 Kč do 5000 Kč nebo na svobodě od 12 hodin do 14 dnů.
Málokdo už dneska ví, že krátce po vzniku Československa prosazovala Sokolská obec povinný tělocvik pro muže do 24 a u žen do 21 let. Ministerstvo pro zdravotnictví a tělesnou výchovu pak za přispění dalších organizací jako Skaut a Orel mělo na konci 20. let připraveno návrh zákona dokonce na povinnou předvojenskou výchovu. Trampům se to samozřejmě nelíbilo, proto ho kritizovali. Snahy dostat tramping pod kontrolu vyvrcholily vydáním vyhlášky, které se říkalo Kubátův zákon. Je zajímavé, že platil pouze v Čechách, na Moravě a Slovensku ne. Ačkoliv odpůrci trampingu tvrdili, že namířen pouze proti jednotlivým výtržníkům, bylo jasné, že jde o snahu trampování zlikvidovat nebo alespoň znechutit. O tom svědčí fakt, že společné táboření bylo zakázáno bez ohledu na plnoletost.
Kubátův zákon
Wabi Ryvola napsal:
Na vznik a vývoj trampingu měly vliv podstatě tři okolnosti: hned po první světové válce rozmach skautingu, z něhož odpadávali jednotlivci, nespokojení s jeho uniformitou (tkzv. Divocí skauti), dále rostoucí vliv západních filmů a literatury a z nich pramenící touha po dobrodružství a napodobení hrdinů a konečně rostoucí racionalizace výroby, nezaměstnanost a zhoršující se životní podmínky. Tramping, zpočátku výrazně městská záležitost, se stal poznenáhlu módou, jeho proletářský charakter se měnil, začali trampovat i studenti, inteligence, venkov. Proti trampingu se rozjela tisková kampaň a množily se policejní zákony. Trampům se připisovalo všechno možné, od znásilňování až po vraždy, jejich život v přírodě se líčil jako jediná orgie alkoholu, sexu a zločinů. Celá kampaň vyvrcholila v dubnu1931 vydáním tkzv. Kubátova zákona. Zakazoval volný tramping, táboření mladých lidí bez oddacího listu atd. V té době se rozpoutala pravá bitva mezi trampy a československou policií. Tramping však už dosáhl takového rozmachu, že jeho odpůrci posléze změnili taktiku a začali si trampy předcházet, aby rozložili hnutí zevnitř. V časopisech se začaly objevovat trampské rubriky, pochvaly apod. Kubátův zákon byl však zrušen až Nejvyšším soudem v roce 1935.
Pro doplnění ke Kubátovu zákonu. Proti Kubátovu zákonu se vzbouřila celá nejen trampská veřejnost a sešla se na protest na Letné v Praze. Tvrdí se, že hrstka trampů v počtu mezi dvaceti až třiceti pěti tisíci kusů a na základě toho, byl ten zákon teprve zrušen.
Jardocka