Podobné příspěvky
Konec jedné legendy?
Tím bych rád oslovil všechny,kteří můžou a chtějí přispět,nějakým příspěvkem či fotografií,abychom, se mohli zasmát,nebo i zavzpomínat.Na doby minulé, kamarádky a kamarády.Na dávno zapomenuté příhody a podobně.Je to skutečně konec jedné legendy, nebo by stálo zato oprášit,Meku(Mecca) kladenského trampingu,kterou Černá Máry bezesporu byla.Opravdu nepravdivé pověsti ?
Alternativní názvy: Nové pověsti České pro pamětníky / Pověsti z evropské kotlinky / Pohádky k neuvěření /
Byla to taková mrňavá zemička, ani království, ani republika, ani diktatura, řekl bych, že ode všeho něco. Vždy ten, kdo uměl nejvíce žvanit a slibovat, vládl nějakou chvílí, než-li ho sesadil větší kecal a slibotechna. Kdysi, v dávných dobách to byla celkem velká země, táhla se od východu na západ a slunce mělo co dělat, aby ji za den přeběhlo. Nojo, jenže každý nový nejvyšší Žvanil ji kus zašantročil, aby měl na vládnutí a kamarádům na skleničku a důvod proč to muselo být se vždy nějak okecal. Kdo to dokázal nejlépe, dostal titul – Nejvyšší Žvanil – a stal se v zemi vládcem. Dbalo se i na umělecký dojem přednesu. Jeden z prvních kouřil čibuk a přes něj mluvil dunivě, jako by byl zavřený v sudu. Vyhrál větou “ Právě jsem se vrátil z Hradu….“ dav zajásal a poslal ho tam zpátky. Když se první uchlastal přišel další, moc mluvit neuměl, ale krásně hrál na heligónku, tak mu ten titul dali, aby byla změna. Pár let vládl, sprostý lid ho měl celkem rád, pak někde zahrál falešně a druhý den umřel, asi mu dali něco do piva. Po něm už nebylo z čeho vybírat, kandidáti se asi báli, aby nedopadli jako ten s harmonikou. Další už byli jen nudní patroni, jeden ouřada, jeden generál. Nic po nich nezůstalo, žádný památeční výrok ani aféra. Lid se už začal trošku bouřit, ne moc, jen tolik aby byla sranda, ouřadu a generála vyhnali a zvolil prvního který vystoupil na tribunu. Mluvil rozvážně všemi nářečími, kterými se v zemičce mluvilo a roztomile je mixoval dohromady. Ten vládl dlouho,předlouho! Světu a ostatním zemím v sousedství bylo šumafuk, kdo v pidizemi zrovna vládne, zdejší armáda měla jen jednu pušku a pět šavlí. Nikdy se nevědělo kdo si flintu zrovna půjčil na zajíce, jestli generál a nebo nový vládce. Pro své okolí nebyla tahle armáda nijak nebezpečná, naftu neměli, tak jim dávali pokoj. Ona to vlastně nebyla zemička, jen ďolík, ale moc a moc hezký, jako by ho Pánbůh zadkem vytlačil. Sedněte si do načechraného písku a když vstanete a ohlédnete se uvidíte přesnou plastickou mapu té zemičky, dolík se zvednutými okraji hor a uprostřed kde se vám otisklo moudí, hlavní město. Tam, kde jste otiskli stehna byla úrodná nížina, pod lýtky dvě doliny a mezi nimi maličké pohoří. Žil tam lid pracovitý, šikovný, když dělal na svém, ale na robotě toho nikdy moc nepodělali. Co pánům ve dne vypěstovali, v noci většinou rozkradli. Nedivme se, zadarmo a na cizím se špatně dělá! Pohádky z toho oudolíčka byly plné jinotajů a skryté srandy, pro cizince skoro nesrozumitelné. Tam kde se místní chechtali, až se za paňděro chytali, cizinec koukal, jako Tydý a nerozuměl. Takový to byl svérázný humor! Však si tiše sedněte a poslouchejte!Ahoj kamarádi a trempové.
Vzpomínka na velkého Trempa Paťara (Zděnka Velíška)Našla jsem vaše stránky díky kamarádům z osady Staří Vlci z Kladna, kteří na památku hrají píseň Berounku od Paťara, kterou tolik miloval. Byl trempem tělem i duší miloval trempink přírodu i vůni táborových ohňů. Kdekoliv se hrály trempské písně nesměl chybět a vždy si s láskou jakoukoliv písničku zahrál. Měl plno kamarádů, se kterými trempoval po celé republice. Nyní se na nás dívá z trempského nebe.Chtěly bychom poděkovat kamarádům za milou vzpomínku dcera Veronika a Paťarka.Děkujeme za krásný příspěvek na „Vaše Forum“. Byla by věčná škoda jej nezveřejnit i pro ostatní.Protože máme jen tu jednu fotografii Paťara, pokusíme se to napravit obrázkem z mého prastarého cancáku,kde je celá řada jmen kamarádek a kamarádů, kteří se nám ztratili z očí a o kterých by zdena našem blogu, měla být také řeč. Je velká škoda,že je celá řada kamarádek a kamarádů , které si nemůžeme připomenout,protože neznáme ani jejich pravá jména a iniciále narození,případně i úmrtí.Jména nejsou až tak na závadu, protože se stejně známe většinou přezdívkami, ale připomenout něčí významné výročí je příjemné a určítě potěší.
Třeba jen takovou vzpomínkou.Na potlachu Starých Vlků na Podholí, někdy 1992, tuším 5.oheň.Jeden kamarád spěchal přiložit na oheň a nebýt duchapřítomnosti Dědka, tak měl Paťar po hůlce.Dědek volá, „hej, to je hůl Paťara“.Kamarád povídá ,“ si děláš srandu, je nějaká zlomená,podívej se, jak je krátká“.Dědek odpověděl,“ však on je Paťar taky krátkej“.To jsou takové střípky, které si člověk pamatuje i po mnoha letech a ty sem určitě patří.Kubátův zákon
Motto:
Trampové jsou zatracená banda, nechtěj
do Sokola. Kašlou na předvojenská komanda,
když je vlast zavolá…
Neznámý autor
Vyhláška zemského presidenta v Praze ze dne 9.dubna 1931 č.180236 ia 1931, 16-ai 1930, kterou se vyhlašují opatření proti výstřelkům campingu a trampingu.
Na základě ustanovení článků 2 a 3 odst. 1., zákona ze dne 14.července 1927 č. 125 Sb.z. a n. o organisaci správy zakazují při campingu a trampingu: Všeliké nepřístojné jednání nebo chování na místech veřejných, nebo veřejně dostupných, kterým se ruší neb ohrožuje veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzuje veřejné pohoršení zejména:
společné táboření osob různého pohlaví v přírodě i ve stanech, chatách a srubech – vyjímaje táboření rodinné -, pobíhání v nedostatečném úboru koupacím mimo obvod vykázaných koupališť, zpívání popěvků obsahu nemravného, dále nošení zbraní, zvláště zbraní zakázaných bez platného zbrojního pasu a koupání na místech zakázaných.
Přestupky této vyhlášky, jejíž účinnost počíná dnem vyhlášení, trestati budou – bez újmy soudního stíhání – politické úřady I. stolice tresty na penězích od 10 Kč do 5000 Kč nebo na svobodě od 12 hodin do 14 dnů.
Málokdo už dneska ví, že krátce po vzniku Československa prosazovala Sokolská obec povinný tělocvik pro muže do 24 a u žen do 21 let. Ministerstvo pro zdravotnictví a tělesnou výchovu pak za přispění dalších organizací jako Skaut a Orel mělo na konci 20. let připraveno návrh zákona dokonce na povinnou předvojenskou výchovu. Trampům se to samozřejmě nelíbilo, proto ho kritizovali. Snahy dostat tramping pod kontrolu vyvrcholily vydáním vyhlášky, které se říkalo Kubátův zákon. Je zajímavé, že platil pouze v Čechách, na Moravě a Slovensku ne. Ačkoliv odpůrci trampingu tvrdili, že namířen pouze proti jednotlivým výtržníkům, bylo jasné, že jde o snahu trampování zlikvidovat nebo alespoň znechutit. O tom svědčí fakt, že společné táboření bylo zakázáno bez ohledu na plnoletost.
Kubátův zákon
Wabi Ryvola napsal:
Na vznik a vývoj trampingu měly vliv podstatě tři okolnosti: hned po první světové válce rozmach skautingu, z něhož odpadávali jednotlivci, nespokojení s jeho uniformitou (tkzv. Divocí skauti), dále rostoucí vliv západních filmů a literatury a z nich pramenící touha po dobrodružství a napodobení hrdinů a konečně rostoucí racionalizace výroby, nezaměstnanost a zhoršující se životní podmínky. Tramping, zpočátku výrazně městská záležitost, se stal poznenáhlu módou, jeho proletářský charakter se měnil, začali trampovat i studenti, inteligence, venkov. Proti trampingu se rozjela tisková kampaň a množily se policejní zákony. Trampům se připisovalo všechno možné, od znásilňování až po vraždy, jejich život v přírodě se líčil jako jediná orgie alkoholu, sexu a zločinů. Celá kampaň vyvrcholila v dubnu1931 vydáním tkzv. Kubátova zákona. Zakazoval volný tramping, táboření mladých lidí bez oddacího listu atd. V té době se rozpoutala pravá bitva mezi trampy a československou policií. Tramping však už dosáhl takového rozmachu, že jeho odpůrci posléze změnili taktiku a začali si trampy předcházet, aby rozložili hnutí zevnitř. V časopisech se začaly objevovat trampské rubriky, pochvaly apod. Kubátův zákon byl však zrušen až Nejvyšším soudem v roce 1935.
Pro doplnění ke Kubátovu zákonu. Proti Kubátovu zákonu se vzbouřila celá nejen trampská veřejnost a sešla se na protest na Letné v Praze. Tvrdí se, že hrstka trampů v počtu mezi dvaceti až třiceti pěti tisíci kusů a na základě toho, byl ten zákon teprve zrušen.
Jardocka





