Odešel kamarád

Dostali jsme krásné fotky, z akce „Vzpomínkový večer na Vaška Černohorského“.

Jsou to profesionálně provedené obrázky,od Milana Procházky ze skupiny Gladly S.W.

Koukám,že jsem básník?!

V rubrice „Sleziny/Ze Dřeváku„

Vzhledem k tomu, že tam bylo foťáků, jako na nějaké tiskové konferenci, budeme rádi za další fota,která nám laskavě pošlete,aby se mohli podívat i ti, kteří se nemohli účastnit a nebo nevěděli.

Děkujeme.

Dnes 20. března slaví své narozeniny Pavel Lohonka, uměleckým jménem Pavel Žalman Lohonka, zkráceně též Žalman, je to vynikající český folkový písničkář, jedna z nejvýraznějších postav české folkové scény.

Gratulujeme.

Ahoj kamarádi, 31.ledna by se dožil 59 let můj kamarád a spoluhráč na housle Pepíček Fiala. Prožili jsme spolu mnoho krásných zážitků a hodně legračních příhod. Pepíček měl zvláštní vypravěčský dar. I když jsme slyšeli jeho příběhy vyprávět snad stokrát, vždy jsme se znovu od srdce zasmáli. Vždy při vyprávění vykulil své modré oči a vyprávěl s takovým zaujetím jako kdyby to říkal poprvé.Pokud si na všechny ty legrácky vzpomenu, tak je postupně napíši do Vandrtorny. Na ukázku uvádím jeden vtip, který Pepa vyprávěl při spatření nějaké pěkné ženské: Je lepší se dělit o jednu pěknou ženskou, než mít ošklivou sám pro sebe. Dnes, když po 20 letech chodíme zase hrát k Černé Máry, mne mrzí, že se toho Pepík nedožil. Pořád slyším jeho krásná sóla na housličky a moc mi chybí jako kamarád a muzikant, který nikdy nezkazil žádnou legraci. Za celá léta mi kluci chtěli dát nějakou přezdívku, která nikdy neměla dlouhého trvání. Jen Pepíček mi po pěkném hraní a když byl v té nejlepší náladě říkal: “ Laci , to jsme si pěkně zahráli „

Vladimír / Laci / Hora

Dnes je to 20 let, kdy odešel na poslední vandr, slavný a věčný tramp Eduard Ingriš.

Je to jeden z našich, nejslavnějších rodáků o kterých se nesmělo mluvit.

Převzato ze stránek: http://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Ingriš

Eduard Ingriš (11. února 1905 Zlonice u Slaného – 12. ledna 1991 Reno, USA) byl český hudební skladatel, dirigent, cestovatel, filmový dokumentarista, kameraman a fotograf. Napsal šedesát operet, nejúspěšnější Rozmarné zrcadlo dosáhla 1600 repríz. Byl autorem mnoha písní, z nichž nejznámější je Teskně hučí Niagara (1931) a napsal hudbu k jedenácti filmům (např. k filmu The Gallant One). V roce 1947 odjel do Jižní Ameriky a po únoru 1948 se rozhodl, že se do vlasti už nevrátí. Usadil se v Peruánské Limě a stal se vyhledávaným fotografem a kameramanem. Oficiálně portrétoval peruánského prezidenta Manuela Pradu, vyhrával mezinárodní fotografické soutěže a jeho fotografie uveřejňovaly i tak významné časopisy, jako Time a Life. Ve vlastní produkci vyrobil tři celovečerní filmy. Spolupracoval s Ernestem Hemingwayem při natáčení filmové podoby jeho románu Stařec a moře, setkal se také se známými českými cestovateli Hanzelkou a Zikmundem. Ve svých 49 letech se seznámil s věhlasným norským etnologem Thorem Heyerdahlem a rozhodl se potvrdit jeho teorii o migraci původních obyvatel Peru do Polynésie. Po jednom neúspěšném pokusu na balsovém voru Kantuta I musela být posádka zachráněna americkou lodí. V roce 1959 plavbu úspěšně zopakoval na voru Kantuta II. V roce 1962 se z Peru přestěhoval do USA, kde se oženil a usadil v South Lake Tahoe. Jeho žena Nina, pocházela z Brna a s rodiči utekla z Československa již v květnu roku 1945. Její otec byl potomkem ruských kozáků a dobře věděl, co by ho od Rudé armády čekalo kdyby zůstal. Při jeho uplatnění v USA mu pomáhala i herečka českého původu Florence Marlyová a americký herec Grand Williams. V roce 1991 zemřel v nevadském Renu ve věku 86 let. Urna s jeho ostatky byla uložena v rodných Zlonicích. Byla to právě jeho žena paní Nina Ingrišová, která obrovský archív svého manžela věnovala po jeho smrti do České republiky. O převoz celé tuny Ingrišových písemností, notových náznamů, nahrávek, fotografií i filmů se v roce 2001 zasloužil Miroslav Zikmund. Jeho archiv zrevidoval v roce 2000 spolu s Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou a poté bylo 1100 kg archiválií dopraveno do České republiky. Jeho unikátní fond byl zachráněn a nyní se nachází v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde je fotografická část pozůstalosti digitalizována.