SVÁTKY POD PSA

DEWI

Byly to dva dny po ,, Štědrém večeru“, když jsem se plácal po kluzkém, neposypaném kladenském chodníku a modlil se abych si nerozbil ,, raťafáka“, když jsem potkal svého dlouholetého kamaráda, nejstaršího člena naší osady Tramp Boys, Bátožníka.
,,Ahóój ! Šťastný a veselý, jak se máš?“ zahalekal ,,Bátožník“ ochraptělým hlasem a odfrkl nudli do kapesníku, na kterém byl červenou bavlnkou vyšitý jakýsi monogram. Na pozdrav mi po trampsku zalomil omrzlou ruku, až mi píchlo v pravé lopatce. Padla obvyklá slova, tak jak to většinou v tento sváteční čas bývá, když se náhodou setkají dva známí, kteří se delší dobu nepotkali.
Dozvěděl jsem se že pracuje v zahraničním obchodu, odjíždí brzy ráno do zaměstnání, že je ženatý a má dvě děti. Že už to není ono a tady a támhle ho občas píchá.
Vedle nás přešlapovala v mokré sněhové břečce kostnatá paní středního věku, zmalovaná jako obrázek od malíře Jóži Úprky, s malým psíkem v náručí a dívala se do osvětlené výkladní skříně.
,,No a co vánoce, jaké byly?“ doráží Bátožník.
,,Jako každý rok“, povídám. Letos jsem si koupil štěně, ale dlouho nevydrželo. Ani pes neštěk a bylo po něm. To víš kamaráde, když jsou k němu takové knedlíky se zelím a zastavěj se klucí z osady…..
,,Vy nestydo!“ ozvala se za našimi zády zmalovaná kostnatá fuchtle s psíkem. ,,Že se nestydíte žrát psy! To na mojí Fifinku kdyby se jen někdo špatně podíval tak bude mít co dělat se mnou!“ řičela až jí hlas přeskakoval do fistule. Pokročila ke mě a vystrčila bojovně bradu.
,,Kašlu vám na vašeho pitomýho čokla, co je mi do něj“ celkem klidně povídám. Bátožník se raději nenápadně odporoučel.
,,Je to možný! Lidi slyšeli jste to? On sežere vlastní štěně a ještě je na mě drzej spratek!“ Ječela jako papiňák na plotně. Dav se srocoval. ,,Zasloužil by pár facek“ ozval se statečný anonym ukrytý v davu. ,,Ty rasíku“, zaječela znovu kostnatá paní, ,,Ty budeš ubližovat pejskům?“ a přetáhla mě přes hlavu nákupní taškou, až se mi před očima zajiskřilo. Zachránil mě až příslušník policie, kterého zavolal za rohem statečně přihlížející Bátožník, který celý incident z povzdálí pozoroval.
Za nějaký čas jsem dostal obsílku k soudu.
,,Žaloba uvádí pane Dewi, nebo jak vám ti vaší kamarádi říkají, že jste zkonzumoval vámi zakoupené štěně. Je to pravda?“ položil mi otázku předseda soudu. ,,Nezdá se vám, že jste to trochu přehnal?“ ,,Uznávám pane předsedající,“ odpovídám kajícně. ,,Zkonzumovat štěně je i pro trampa trochu moc. Mě už to říkala i manželka Bobina“. Rostl jsem do země a hrozně jsem se styděl!
,,No vidíte, pane trampe, žena měla pravdu,“ povídá předseda soudní stolice.
,,A co to bylo za štěně?“
,,To byl prosím Kozel pane předsedo“
,,To byl kozel?“ nedělejte si z nás blázny, to by vás mohlo mrzet! Uvědomte si že jste u soudu a né někde v lese u ohníčku!“
,,Ale to byl opravdu Kozel. A byl moc dobrej. Takový štěně ,, Velkopopovického kozla“ pane předsedo to je někdy lepší pivíčko než Plzeňský. Já tomu rozumím, věřte mi! Já jinak moc nepiju, ale když byly ty svátky…..

( Tato moje povídka je pouhou fikcí a Bátožník jistě promine, že jsem v ní užil jeho jméno )