Totemy Ketchikan

I taková bývala doba. Všechno pěkně pod nějakou hlavičkou čehosi.

Přesto trampská i C & W hudba na Kladensku a nejen zde, přes nepřízeň mocných jen kvetla.

Na obrázku je skupina Fechtýři z Brandýska. Omluvte prosím kvalitu výstřižku, je to přeci už nějaká doba.

Porota byla složena z kulturního referenta Městského Národního Výboru a operní pěvkyně.

Jako jejich kontrast, byl předsedou poroty Bóra Kříž světoznámý, kladenský, jazzman a skladatel.

Nechci komentovat skupiny a muzikanty, kteří se nesměli účastnit, ať z důvodu závadného názvu skupiny (PADOUŠI), nebo jiné prkotiny, která se neslučovala s tehdejší morálkou.

Věřím, kdyby měli skupiny zmíněné ve článku ty možnosti , jako jsou dnes, vypadala by česká scéna C&W úplně jinak. Jako příklad lze zmínit naši kladenskou skupinu Gladly S.W.Ta vyhrává, kam přijde a určitě díky příznivcům i z vašich řad vyhraje další cenu, kterou je „HUDEBNí POHáR COUNTRY RáDIA„.

Jejich melodické a smysluplné písničky vracejí kladenskou, trampskou hudbu, tam kam patří, k líbivé a o něčem vypovídající písni.Ty hodnotíte především Vy posluchači a ne již výše zmíněná odborná porota.

Závěrem co dodat?

Přesto to bylo krásné a řečeno slovy klasika: “ Bouřili jsme se a říkali jsme tomu tramping“.

Z knížky ,,Jak jsme dělali tramping“

Jednoho pátečního dne roku 1969, se opět vypravili do ,,Kvelbu“ na Podkozí. Jenom oni dva, neboť Tom, třetí z dnešní party, měl za nimi ten den z pracovních důvodů přijet až večer.

Stěny ,,Kvelbu“ krom parůžků lesní havěti zdobily hlavně vzácní vycpaní ptáci. Jestřáb, káně myšilov, poštolka, dokonce i vzácný sokol stěhovavý a různé druhy sov a výrů, chlouba Tomova interiéru, dědictví po jeho předcích!

Nad starou postelí, která přinejmenším pamatovala první republiku a která zabírala čtvrtinu ,,Kvelbu“, vysel obraz vyvedený v oleji, výstavní to kýč znázorňující říjícího jelena od neznámého autora, na mnoha místech prostřílen kulemi Tomovými! Nikdy jsem se nedozvěděl, jestli ten jelen na tom obraze ,,řval proto, že do něj Tom střílel, nebo pro to, že ho ten ,,umělec“, tak ,,zmršil!“

Důvod střelby byl prostý! Když se Tom na ,,oko“ naštval, Kaňkura se ukryl za masivní pelest postele. Tom zahájil palbu ze své pistole, na ten obraz nad jeho kudrnatou hlavou! Takhle občas spolu ,,blbli!“ Byla to jen taková hra. Oni dva, to byla dvojka k pohledání!

Ta pistolka byl malý ,,poplašňák“, který měl odvrtanou hlaveň, dávala se do něho poplašná patronka a brok. Průbojnost na krátkou vzdálenost byla až překvapivě dobrá.

A teď ležela tato pistolka smutně a opuštěně na dubovém stole.

Dewi jí vzal do ruky, chvíli si jí prohlížel a pak jen tak z legrace zamířil na vycpanou sovu ušatou. ,,Ustřelím jí ucho“ povídá v žertu. ,,Tím se netrefíš ani do vrat, má to krátkou hlaveň a nemá to mušku“ odpoví Kaňkura.

Dewi položí pistolku zpátky na stůl a oba pokračují v klábosení a v očekávání příjezdu kamaráda Toma.

Náhle třesk必利勁
ne rána! Kaňkura strne!

Dewi drží v ruce tu malou pistolku a jedno ucho sovy ušaté pomalu klesá k podlaze.

,,Proboha, Tom se posere, fakt posere!“ zahořekuje Kaňkura. Sebere pírko z podlahy a zasune ho sově zpět, odkud bylo násilím vyrváno!

Když se objevil Tom, oba kluci se poťouchle usmívali a nápadně pokukovali na trofejní stěnu. Tom zavětřil jako ohař. Pojal podezření a začal prohlížet ony zděděné památeční trofeje. Snad nějakým nadpřirozeným vnuknutím zatahal sovu ušatou za obě uši. Když mu jedno ucho ostalo v ruce ztuhl. Potom nám chvíli nadával, potom se tomu dlouho smál!

Celý večer si ho Kaňkura dobíral: ,,Ale stejně to byla mistrovská rána, co říkáš Tome!

,,To byla! Uznávám volové!

( Štěstím pro oba kluky bylo, že Tom nezahájil palbu. Za pelest postele by se oba nevešli!)

K příběhu z roku 1969 o kterém hovoří článek ,,Jedna rána stačí“, se váže tato zajímavost!

V loňském roce, po 43 letech od oné události, kamarád Tom zcela náhodně navštívil výstavu v Policejním muzeu České republiky v Praze na Karlově.

V jedné vitríně, pod názvem ,,Vyrobili si sami“, objevil onu malou poplašnou pistolku o které se v článku píše, kterou si kdysi jako kluk předělal na brok. Pod ní byl nápis:,,Tvůrce chtěl dodat nápisem světovosti…“

On totiž Tom tenkrát na tu pistolku ještě vyryl ,,honosný“ nápis, podle kterého jí po letech identifikoval!

Kdysi jí věnoval jednomu svému kamarádovi, Marvanovi. Jaký byl další osud této pistolky a proč se objevila právě v této expozici nemá tušení!

Zase jsme dostali krásný příspěvek od kamaráda Pavla .

Moc děkujeme.

Ahoj,
našel jsem ještě jedno staré PF (Kamarádi z Vyšehradu) a dvě zvadla (T.O.Oregon a T.O.Utopia), vše z roku 1979.
V restauraci Na Vyšehradě (ve Švermově, na vrchu směrem na Vinařice) tenkrát pravidelně hrávali Padouši.
Na oheň pořádaný kamarády z osady Utopia dne 29.9.1979 v lese blízko nádraží Kamenné Žehrovice přijel i pozvaný Wabi Ryvola.
Zdravím Vandrtornu a díky za krásné stránky !
Ahoj
Pavel

Ostatní jsou v rubrice Pravěk.

To je především o umu. Naše babičky říkávaly, že řemeslo má zlaté dno.

Dnes se každý zaměstnavatel ptá, co jsi, na co máš papír a pak to dopadá, jak to vypadá.

Dnešní školy chrlí, stovky inženýrů, mistrů a doktorů, ale od koho se naučí, co a jak, se má dělat?

Všechno se za Českou Normu nenechá schovat. Do dnes platí, dobrý řemeslník a špatný řemeslník.

Jak se potom může stát, že se prodávají potraviny, které jsou nepoživatelné, sice odpovídají normě.

Asi je něco špatně? Norma, anebo výrobce.

Učitelé chtějí zvednout platy, mají pravdu, je to hanba, že člověk, který má v rukách budoucnost národa, má živořit z platu, na který nedosáhne mnohý průměrný občan.

Je to k nevíře, ale i já jsem chodil do školy. Je to sice dávno, ale do dnes, mám v živé paměti učitele, kterých jsem si vážil a rád na ně vzpomínám. Mezi ně patřil Pan Václav Novotný, který nás učil Český jazyk.

Je to asi 45 let, když do třídy vešel jakýsi žák a řekl: „žák Ten A Ten má jít do ředitelny“.

To, co se událo, jsem pochopil až mnohem později. Pan učitel vyskočil od stolu a milého žáčka vypohlavkoval ze třídy se slovy,“když tak do ŘIDITELNY, protože tam sedí pan ŘíDíCí, který tuto školu ŘíDí“.

Díky tomuto zážitku, dnes vím, že Ředitel je jen od toho, aby ředil mzdy a tím pádem, jsme měli vysoký platový průměr.

Mám si potom takového učitele, Ředitele vážit, když jeho název, pochází někde z lakovny, proč se jim neříká, třeba Aceton?

Samozřejmě pravidla českého jazika hovořý jasně? ŘEDITEL!!!

A pak to vypadá, jak to vypadá.

Člověk potřebuje peníze, k pokrytí nákladů na domácnost a vůbec pro přežití.

Místo toho obdrží,konto,kredit,dividendy,požitky,služné,žold,poplatky,daně,Dph,SIPO,5 kaprů,

všimné a nevím, jak se to dál jmenuje. A na konec, když vám to někdo, nevhodně neproinvestuje,

nebo nedej Bože, nějaký Šibal nevytuneluje, můžeme hovořit o jakési sumě, která se odrazí na vaší životní úrovni.

Peníze,to je sprosté slovo a basta.

Mluví o nich hlavně ti, kteří ač je hrabou, jsou hluboce přesvědčeni,

o tom, že nejsou všechno.

Co by k penězům ještě potřebovali, by mohlo být další: „Téma Týdne“.

Může to být názor, ale připomíná to Marfiho zákony.

1.Lhostejnost je polovina zdraví.

2.Co můžeš udělat hned, můžeš klidně udělat i zítra.

3.To, že jiní pracují, není ještě důvod ke tvé vlastní práci.

4.Spis, který se během týdne nevyřídí sám, si nezasluhuje, aby se s ním někdo dále zabýval.

5.Ztracený čas a pracovní elán není třeba hledat.

6.Kdo nepracuje, nemůže udělat chybu.

7.K práci se stav tak, aby zbylo místo i pro druhé.

8.Úroveň tvé práce, nechť se řídí úrovní tvého platu.

9.Pracoviště není hospoda, abys tam vysedával celý den.

10.Práce šlechtí, ale naše vlast nepotřebuje šlechtice.