Novoroční předsevzetí

Jak se máš.

Ale, ani se neptej ,však to vidíš sám,auto rok starý BMW.

Teď měla holka ze druhého manželství 4. narozeniny,ta její patry mě stála 1 a 1/5 mega.

Tadyhle na mobilu se mi uloupl,diamant,tak si budu muset koupit nový. Dva měsíce na Malórce,taky nebyly zadarmo.

Jo,ta Krize,ta mi dává zabrat.Budeme muset propouštět zaměstnance.

Hele, támhle ten starej houmelesák,to je ten přiblblej učitel, co nás nechával propadávat v šestý třídě,kvůli matice,že prej z nás stejně nic nebude. Já bych jim dal,důchody a podpory.Voni si myslí,že peníze rostou na stromech.

No nic, musím běžet,odpoledne letím, ani nevím kam,ta moje 7. chce koupit nějakej hotýlek,nic velkýho,asi tak pro 300 lidí.To víš,když přijedou kámoši ,aby bylo, kde složit hlavu.

Už aby byla ta zatracená krize pryč,takhle musíme šetřit i na maličkostech.

Dostali jsme další příděl fotografií z vandru na Aljašku.

Jsou tam krásné obrázky ledovců a totemů. Možná, že by to byla dobrá inspirace, pro tvůrce osadních totemů a nebo, pro české indiány.

Dne 28.5.2010 vystupovala skupina Gladly S.W. v kladenské restauraci Horník.

Přes počáteční potíže s elektřinou,(nebyla to chyba skupiny), se velmi rychle rozjel koncert, na který budu rád vzpomínat.

Perfektně připravený program. Hudba nádhera. Texty jak od Josefa Kainara, no , Koncert!

Jirka Fejtek basa, nádhera. Pepík Mareček sólová kytara, paráda. Milan Procházka doprovodná kytara a úžasný zpěv. Honza Šmejkal na harmoniku, prostě UMí. To všechno, když dáte do hromady a přidáte jejich vokály, tak to je Gladly S.W.

Ti kluci si dali načas a hledali se, až se našli.

Jak jsem vyposlechl od okolních posluchačů,“ kluci zrají, jako víno“ a to je pravda.

To co je slyšet z radia, nebo z CD, to je hodně slabý odvar, toho co

Tahle skupina, bude určitě důstojným pokračovatelem tradice trampské hudby na Kladně.

Po skupině Hoboes a Hop-Trop, je to další vynikající kladenská skupina, se svým neotřelým repertoárem, která se určitě zapíše do srdcí, mnoha posluchačů.

Jediná výtka. Kluci, nic nemám proti „Horníku“, ale začíná vám být malý. Bylo mi jen líto těch, kteří se prostě nevešli a museli odejít, pro nedostatek míst.

Co takhle, příště ve „Dřeváku“?

Fotky jsou v rubrice „Sleziny“ : Z Honíku a dodal nám je Fidel s Janou. Děkujeme.

Jardočka

Krásné fotky z 10ti denního vandru na Aljašku nám poslal Béda a jeho paní.

Je opravdu na co se dívat a bude jich více.

Mne osobně zaujala fotografie, kde Iva stojí v zahradě plné květin. Ptal jsem se Bédy, kde se tam vzalo tolik květů. On mi vysvětlil, že kdysi se tam sesul nějaký kopec, který pohřbil nějaké domy a les.

Později tento pozemek koupil nějaký člověk, a když jej vyklízel, jeden strom se mu vzpříčil a postavil se kořeny nahoru, tak ho napadlo, ty mrtvé stromy tam zasadit obráceně a do koruny, vlastně kořenů

zasadil květiny a tím vznikla tato unikátní zahrada.

Zbývá jen tiše závidět.

Alternativní názvy: Nové pověsti České pro pamětníky / Pověsti z evropské kotlinky / Pohádky k neuvěření /

Byla to taková mrňavá zemička, ani království, ani republika, ani diktatura, řekl bych, že ode všeho něco. Vždy ten, kdo uměl nejvíce žvanit a slibovat, vládl nějakou chvílí, než-li ho sesadil větší kecal a slibotechna. Kdysi, v dávných dobách to byla celkem velká země, táhla se od východu na západ a slunce mělo co dělat, aby ji za den přeběhlo. Nojo, jenže každý nový nejvyšší Žvanil ji kus zašantročil, aby měl na vládnutí a kamarádům na skleničku a důvod proč to muselo být se vždy nějak okecal. Kdo to dokázal nejlépe, dostal titul – Nejvyšší Žvanil – a stal se v zemi vládcem. Dbalo se i na umělecký dojem přednesu. Jeden z prvních kouřil čibuk a přes něj mluvil dunivě, jako by byl zavřený v sudu. Vyhrál větou “ Právě jsem se vrátil z Hradu….“ dav zajásal a poslal ho tam zpátky. Když se první uchlastal přišel další, moc mluvit neuměl, ale krásně hrál na heligónku, tak mu ten titul dali, aby byla změna. Pár let vládl, sprostý lid ho měl celkem rád, pak někde zahrál falešně a druhý den umřel, asi mu dali něco do piva. Po něm už nebylo z čeho vybírat, kandidáti se asi báli, aby nedopadli jako ten s harmonikou. Další už byli jen nudní patroni, jeden ouřada, jeden generál. Nic po nich nezůstalo, žádný památeční výrok ani aféra. Lid se už začal trošku bouřit, ne moc, jen tolik aby byla sranda, ouřadu a generála vyhnali a zvolil prvního který vystoupil na tribunu. Mluvil rozvážně všemi nářečími, kterými se v zemičce mluvilo a roztomile je mixoval dohromady. Ten vládl dlouho,předlouho! Světu a ostatním zemím v sousedství bylo šumafuk, kdo v pidizemi zrovna vládne, zdejší armáda měla jen jednu pušku a pět šavlí. Nikdy se nevědělo kdo si flintu zrovna půjčil na zajíce, jestli generál a nebo nový vládce. Pro své okolí nebyla tahle armáda nijak nebezpečná, naftu neměli, tak jim dávali pokoj. Ona to vlastně nebyla zemička, jen ďolík, ale moc a moc hezký, jako by ho Pánbůh zadkem vytlačil. Sedněte si do načechraného písku a když vstanete a ohlédnete se uvidíte přesnou plastickou mapu té zemičky, dolík se zvednutými okraji hor a uprostřed kde se vám otisklo moudí, hlavní město. Tam, kde jste otiskli stehna byla úrodná nížina, pod lýtky dvě doliny a mezi nimi maličké pohoří. Žil tam lid pracovitý, šikovný, když dělal na svém, ale na robotě toho nikdy moc nepodělali. Co pánům ve dne vypěstovali, v noci většinou rozkradli. Nedivme se, zadarmo a na cizím se špatně dělá! Pohádky z toho oudolíčka byly plné jinotajů a skryté srandy, pro cizince skoro nesrozumitelné. Tam kde se místní chechtali, až se za paňděro chytali, cizinec koukal, jako Tydý a nerozuměl. Takový to byl svérázný humor! Však si tiše sedněte a poslouchejte!