T.O. Bílý Blizzard

Na stará místa 18.

Překvapení jsou různá. Dobrá i špatná! V loňském roce se usmálo štěstí a vyšla ta dobrá! A to díky starým kamarádům z Tram Boys, Krajánkovi a Ďuznovi, hned dvě. Ale abych vás zase tolik neotrávil, svým povídáním, tak o tom Ďuznovým až příště…!

V loňském roce jsme se opět zatoulali k Dědkovu mlýnu do povodí Kačáku, kam jsme tenkrát často jezdívali a kam nás občas i dnes zavanou vzpomínky na léta dávno minulá. A taky vzpomínka na kamaráda ,,Mařenu!“

Stáli jsme na volejbalovém hřišti Rujany. Zírali vzhůru na léta opuštěnou chatu kamaráda, do které často jezdila i naše parta Tramp Boys a který již řadu let není mezi námi.

,,Jsou tam otevřené okenice“, podivila se Bobina. Zvědavost nám nedala.

V chatě nás přivítal a pozval dál velmi příjemný pán, který chatu koupil od současnýho majitele ,,Genta“, bývalého člena osady Sitting Bull. ,,Tady má prý někde chatu Nudla Krajánek?“, táži se. ,,Jasně, mám na něho číslo na mobil, tak mu zavolám a řeknu, že tady má návštěvu“, projevil ochotu nový majitel.

Za chvíli se objevil Krajánek. ,,Něco jsem ti přines“ a podává mi igelitku. ,,Na to ti neskočim,co je tam za blbost?“ ptám se nedůvěřivě a prohlížím si tu tašku, ,,esli“ se v ní něco nehýbá, abych neskočil na ,,špek, prostě na nějakej jeho fór, jak se říká! ,,Neboj!“, povídá Krajánek. A tak šmátrám v tašce dál. Spadl mi kámen ze srdce! Nic mi nekouslo! ,,Hele Bobino, je tam nějakej hadr“!?

Z tašky vytahuji čtyřicet let pohřešovanou první stožárovou osadní vlajku Tramp Boys! Více jak čtyřicet let jsme o ní nikdo nevěděl a on jí měl Krajánek!

,,Hele Dewi, ty si jí zasloužíš víc než já, tak jsem ti jí přinesl“ povídá Krajánek.

Tak dík Krajánku, udělal jsi mi radost!

Dewi

Burry,Dědek,Jardočka a Očko 1970

Brdy 21.

Když někomu řeknete, že jste nahrávali písničky na drát, buď si pomyslí, že si zněho děláte legraci, nebo že jste magoři. Ale my nejsme magoři, ani si neděláme legraci. My jsme fakt nahrávali na drát! U trampa Kořínka doma. Vlčák, Špacír, Dewi a Zelený Jed vzali kytary a už to jelo.

Teda, ono to zase tak moc nejelo, to je fakt. Ale tenkrát se nám to docela líbilo.

          Prostě jednou přiběhl Kořínek z naší osady, chlapec to vzrůstu velmi malého, ale nápadů velkých a radostně volal: ,,Klucí, klucí, mám doma ,,magneťák!“ Radost to byla převeliká a všeobecná, neboť v té době magnetofon téměř nikdo nevlastnil, pokud neměl tatínka ministrem nebo špičkovým zlodějem.

          Kořínek přinesl přístroj (za který by dnes od zběratele dostal slušný prachy), kde ho vzal je záhada. Drát se převíjel z jedné špulky na druhou a kupodivu, když jsme si pustili to naše zpívání tak jsme se tam slyšeli. Kvalita byla sice nevalná, ale měli jsme radost. Tak jsme nahrávali, na drát, až se ,,žhavil !

          Později jsme nahráli řadu písniček na kvalitnější magnetofony. Bohužel kvalita pásků byla tak špatná, že když jsem si je chtěl po letech poslechnout, ozvalo se jen nesrozumitelné huhňání. Škoda! Škoda né té kvality našeho zpěvu která za moc nestála, ale pro to, že tam byly zaznamenány hlasy kamarádů, které již nikdy neuslyším.

Založení Tramp Boys 5.