Trapsavec

Sheriff
trampské osady Tramp Boys, textař a dlouholetý člen, skupiny Fechtýři.

Tento novodobý Bob Hurikán, zapálený tramp, píše, kreslí, skládá písně, a jinak, je velmi činný v umění.

Díky tomuto kamarádovi , se nám zachovala celá řada unikátních snímků, o kterých se novým,ba ani starým trampům, ani nesnilo. Mapuje dění na celé řadě trampských osad, na kterých osobně byl, ať je to Rujana, nebo Ztracenka a mnoha dalších.

Je to Tramp s Velkým Té, protože se snaží předávat své paměti a dokumenty i ostatním kamarádům.

Znal se s celou řadou známých,(slavných trampů, kteří již mezi námi nejsou, a přesto, nezpychl).

Je to vynikající malíř a prozaik.

Je nám ctí, že Jej, můžeme považovat, za svého dlouholetého kamaráda.

Vašku, děkujeme.

Dědek a Jardočka.

Malý osadní potlach v chatě u Mařeny 10.

Dewi

Tam jsme pravidelně prožívali hudební slávu. Sem chodila celá parta Tramp Boys, hudebně posilněná o některé výborné muzikanty z jiných skupin. Ne vždy hrála ve stejném složení. Hráli se tramské a country písně. O ty country byla tenkrát nouze a tak jsme doma seděli celé dny u rádia a pokud se nám to podařilo, každou novou písničku jsme zaznamenaly na magnetofon a potom jí nadřely. Když jsme tenkrát jako novinku prvně v této hospodě zahráli a zazpívali Jessé Jamesse, stáli lidé na stolech. Dnes jí zná každý kdo se jen trochu o tento žánr hudby zajímá. Ale tenkrát to byla novinka. Stalo se, že řidič autobusu Kladno – Žloukovice přišel si poslechnout naše hraní a spřáním abychom mu zahráli ,,Bednu od Whisky” od Mikyho Ryvoly nám zaplatil metr piv.

Do pražské vyhlášené trampské hospody U Kalendů se nechodilo chlastat, i když nějaké to pivo si žádný z návštěvníků neodpustil. Ke Kalendům se chodilo hrát a zpívat. Každý týden se při kytarách a na kus řeči tady scházela stará trampská garda. Pamětníci trampské prahistorie. Občas i já, spolu s Emou ač ne pamětník této slavné doby jsem se účastnil těchto nezapomenutelných večerů.                                                                                                        

          Sedával jsem nad sklenicí pěnivého moku se skladateli Jarkou Mottlem, Jendou Kordou, Arnoštem Mošnou – Hamletem a Pedro Muchou. Nebo se zpěvákem Národní divadla Víchem a jeho bráchou Káčou. Smál se s oblíbeným Pepíkem Buřtem Braunem, zpěvákem, konferenciérem a příležitostným filmovým hercem, který mi dodnes nevrátil knížku, kterou si ode mne tenkrát půjčil a již nikdy nevrátí. Z té celé řady zde nejmenovaných kamarádů nemůžu a nesmím zapomenout na Vaška Fliegla – Grizliho z Utahu. Jeho přátelství mě provázelo po celý jeho život. Jemu bych rád věnoval samostatnou kapitolu v této knížečce zrovna tak, jako bývalému šerifovi Hobart Campu, Old Jack Hobartovi, se kterým jsem se seznámil u Kalendů a který se stal po léta mojim výborným kamarádem. No a světlovlasá Pavla Brochesová, vdova po jednom z prvních brdských trampů Láďovi Brožkovi –
Brochesovi, který byl popraven nacisty 11. ledna 1943 a který jí v posledním dopise napsal: ,,Pozdravuj moje lesy, pozdravuj mé kamarády, trampy známé i neznámé, vždyť všichni trampové jsou si kamarády; měl jsem je také rád, všem posílám své srdce.

          Pavla mě měla ráda. Jak jsem se objevil byla hned u mě, přinášela mi ke stolu tučné kroniky starých osad, do kterých jsem musel kreslit a psát. U Kalendů to bylo fajn! Je škoda, že tito nádherní kamarádi, ( v době kdy píši tyto řádky ) se na mě dívají se sklenkou v ruce již jen od nebeských bran. Jim, patří, naše mohutné, trampské umí!!!