Takovej krásnej den

Dostali jsme další příděl fotografií z vandru na Aljašku.

Jsou tam krásné obrázky ledovců a totemů. Možná, že by to byla dobrá inspirace, pro tvůrce osadních totemů a nebo, pro české indiány.

Když jsem viděl novoročenku Kamarádů z Vyšehradu, kde přejí Suchou Stezku, hned jsem si vzpomněl na Skupinu Močálové. Tato skupina nedávno oslavila 40. výročí založení.

Na Vyšehradě se scházela velká parta kamarádek a kamarádů z různých osad a koutů Kladenska.

Začínali tam i „PADOUŠI“ dnes je známe, jako“ P.A.Douši“,(z donucení úředníků,kterým se nelíbil jejich název „PADOUŠI“, protože se neslučoval s tehdejším světovým názorem a byli by špatným příkladem pro mládež).

Sleziny se pořádaly většinou ve čtvrtek, kde se domlouvaly příští vandry a potlachy.

Kdo chtěl někam vyrazit na čundr, zastavil se na Vyšehradě a věděl, kam se kdo a kdy chystá.

Byla to taková trampská ústředna. Tak nebylo divu, že lidí přibývalo.

V roce 1969 tam obsluhovala starší paní neurčité národnosti, někdo říkal Jugoslávka a někdo Bulharka, nevím. Podstatné je, že se hospoda zaplnila a milá hostinská musela běhat. Jednou při jedné takové větší sešlosti, to nevydržela, a protože neuměla dost dobře česky, začala nadávat po svém, „vy chlasčíte, jako, jako ten močál“.

Tak když byla další slezina a kamarádi přišli, ozývalo se “ á Močál přišel“. Protože jich chodilo více

uchytil se název Močálové a tak si říkají dodnes.

Proto mě zaujala ta „Suchá stezka“ z Vyšehradu.

A neb jak přijít o iluze.

Agitka a nebo náborovka, to se říká u nás v hospodě. Když přijdou muzikanti do cizí hospody, plné neznámých lidí.

Já poslouchám „Country rádio“ už od začátku jeho vysílání.

Wabi Joe hned jak slyšel „Panu Bohu do oken„, povídá hádej, kdo vyhraje pohár country rádia?

No vsadili jsme se a já prohrál, protože jsem tvrdil, že čundráci se nenechají.

Takže,Gratulujeme :Všem a mrzí nás, že bylo rozhodnuto předem.

2 Gladly S.W. :Vítr nad Berounkou

3 Lignit: Námořnická

4 Jitka Vrbová : Helena Maršálková Zase praská v krbu dříví

5 Žalman a spol: Divokej horskej tymián

6 Radek Tomášek : Jižní vítr

7 Greenhorns : Mirek Hoffmann Dívka s vlasem medovým

8 Greenhorns : Mirek Hoffmann Odvolejte kněze

9 Bratři Ryvolové a přátelé : Sedmnáct dnů

10 Mirek Černý: Charlie a Fantom 305

Byl druhý ve Slavíkovi, tak „Zlaté “ neohrozil „Slavíci“ jsou spokojeni.

Na „Country Rádiu“ , zanedbatelné.

Národ se baví : “ konečně o tom někdo mluví„, jako například:

A Ti, o kterých je řeč, jsou spokojeni, že národ je spokojený!

Vzpomínka na velkého Trempa Paťara (Zděnka Velíška)

Našla jsem vaše stránky díky kamarádům z osady Staří Vlci z Kladna, kteří na památku hrají píseň Berounku od Paťara, kterou tolik miloval. Byl trempem tělem i duší miloval trempink přírodu i vůni táborových ohňů. Kdekoliv se hrály trempské písně nesměl chybět a vždy si s láskou jakoukoliv písničku zahrál. Měl plno kamarádů, se kterými trempoval po celé republice. Nyní se na nás dívá z trempského nebe.

Chtěly bychom poděkovat kamarádům za milou vzpomínku dcera Veronika a Paťarka.

Děkujeme za krásný příspěvek na „Vaše Forum“. Byla by věčná škoda jej nezveřejnit i pro ostatní.

Protože máme jen tu jednu fotografii Paťara, pokusíme se to napravit obrázkem z mého prastarého cancáku,kde je celá řada jmen kamarádek a kamarádů, kteří se nám ztratili z očí a o kterých by zde

na našem blogu, měla být také řeč. Je velká škoda,že je celá řada kamarádek a kamarádů , které si nemůžeme připomenout,protože neznáme ani jejich pravá jména a iniciále narození,případně i úmrtí.

Jména nejsou až tak na závadu, protože se stejně známe většinou přezdívkami, ale připomenout něčí významné výročí je příjemné a určítě potěší.

Třeba jen takovou vzpomínkou.

Na potlachu Starých Vlků na Podholí, někdy 1992, tuším 5.oheň.

Jeden kamarád spěchal přiložit na oheň a nebýt duchapřítomnosti Dědka, tak měl Paťar po hůlce.

Dědek volá, „hej, to je hůl Paťara“.

Kamarád povídá ,“ si děláš srandu, je nějaká zlomená,podívej se, jak je krátká“.

Dědek odpověděl,“ však on je Paťar taky krátkej“.

To jsou takové střípky, které si člověk pamatuje i po mnoha letech a ty sem určitě patří.