Ahoj Dědkové.26.1.2010
Máme tady takovou bandu lidí, co se zajímá o střelbu z kanónu.
Většina z těch kanonů je samo domo, kámoši jsou soustružnici
a tak si je dělají sami.
Zhruba jednou ročně vyrazíme na střelby. Jedeme poměrně daleko,
je to tady odtud něco přes 300 mil, ale stoji to za to.
Střelnice je na louce v lese, no prostě paráda. Jedem vždycky alespoň na tři dni
a kempujeme přímo tam.
První den si každý najde místo na palebné čare a muže si vystřelit několik
zkušebních nábojů. Druhý den začíná soutěž do terčů.
Jsou tam tři kategorie :
Kanóny s vrtanou hlavni střílí na 200 metrů do terče.
Kanóny s hladkou hlavní střílí na 100 metrů do terče.
Hmoždíře střílí na 150 metrů ke kolíku.
Každý střílí deset ran a potom jdou porotci zkontrolovat terče, změřit jak daleko
nebo blízko, dopadli střely z hmoždířů.
Potom se vyhodnotí vítězové, rozdají se ceny a dokonce dne se střílí ze všeho, co kdo
přinesl.
To by jste kolikrát nevěřili, co se tam sejde za zbraně.
Večer se pak pije a veselí. Ta banda kamarádů, se kterýma střílím, jsou taky kytaristi
a tak si sebou vždy bereme nástroje a večer hrajeme. Prostě, jako na vandru.
S heslem „HLAVNĚ ČISTý HLAVNĚ“ se loučím.
Čau Béda.
