• ORANŽOVÝ EXPRES

    Děkujeme Pavlovi za nádherný článek, který vysvětluje různé třenice, kolem této písně.
    ORANŽOVý EXPRES – ORANGE BLOSSOM SPECIAL

    Na LP desce „Greenhorns ´71“ je na straně „A“ v pořadí jako poslední – šestá skladba –
    zařazena písnička „Oranžový Expres“. Pojďme se na chvíli podívat do historie a dozvědět se o téhle písničce více. Za text dostal Jan Vyčítal na 2.ročníku Folk a Country festivalu cenu. Jedná se samozřejmě o českou verzi celosvětově známé a dnes již legendární americké skladby „Orange Blossom Special“.
    Je považována za nejznámější „houslovou“ countryovou písničku 20.století a hráli či natočili ji stovky, možná tisíce zpěváků, zpěvaček a skupin na celém světě. Písničku „Orange Blossom Special“ složil v roce 1938 houslista Ervin Thomas Rouse (1917 – 1981) a text napsal spolu se svým bratrem Gordonem Rousem. Společně ji také v roce 1939 poprvé nahráli. Děti E.T.Rouse vzpomínají, že jejich otec byl vynikající houslista ale také velmi dobrý kytarista a písničky skládal právě s kytarou. Píseň dosáhla obrovské popularity, dalo by se říci, že v USA téměř „zlidověla“. Je známá pod „familierní“ zkratkou „The Special“. „Otec Bluegrassu“ Bill Monroe se svou skupinou z ní udělali hit již v roce 1941 a hodně ji proslavil také Johnny Cash, který podle ní pojmenoval své album vydané v roce 1965. V roce 2008, na památku 70.výročí od vzniku písničky, byla v blízkosti rodného domu E.T.Rouse v Craven County v Severní Karolíně umístěna pamětní deska s informací, že se zde narodil autor této písničky.
    Ervin Thomas Rouse měl sklony k alkoholismu a trpěl schizofrenií. Na sklonku života žil na jihu Floridy (v oblasti Everglades) a hrával na housle po klubech a po ulicích za pár drobných, přestože měl v bance uložen poměrně velký balík peněz. Nestaral se ani o to, že jeho přítel z mládí, jiný známý countryový houslista Robert Russell Wise přezdívaný „Chubby“ (1915 – 1996) si začal přisvojovat autorství „Oranžového Expresu“. Rouse a Wise dříve často pobývali spolu. Wise, který hrál postupně v mnoha různých skupinách, například v kapele Billa Monroea, s Flattem a Scruggsem, v doprovodné skupině Hanka Snowa a později ve skupině Grateful Dead, později neustále opakoval historku, podle které složil „Oranžový Expres“ on, ve spolupráci s Rousem. Jednou v noci v Jacksonville byli údajně opilí a šli se společně podívat na nádraží na luxusní rychlík s novou dieselovou lokomotivou. Byl to tak silný zážitek, že se domluvili, že o tom napíšou písničku, která prý vznikla krátce poté, asi během dvaceti minut, Chubbyho bytě.
    Teď jenom pro zajímavost trochu odbočíme k faktům: Oranžový expres byl název rychlíkového vlaku který pravidelně jezdil na trase z New Yorku do Miami. Historické údaje hovoří o tom, že Orange Blossom Special byl provozován ve spolupráci dvou železničních společností: Sea Board Air Line Railroad a Pennsylvania Railroad. Oranžový Expres jel poprvé 21.listopadu 1925 a naposledy 12.dubna 1953. Byl to velice luxusní vlak s těžkými spacími a jídelnímy vozy značky Pullman. V tomto vlaku nebyly nikdy zařazeny moderní stříbrné aerodynamické vagony. Jestliže Chubby vyprávěl, jak právě tyhle vagony udělaly na oba houslisty obrovský dojem, museli by vidět nejspíše jiný rychlík, jménem „Silver Meteor“. Ten také stavěl ve stanici „Jacksonville Seaboard Railroad Station“, kam se na něj šli údajně té noci podívat.
    Johnny Cash, který písničku také hodně proslavil, se zajímal o historii jejího vzniku. Když se ho ptali na výsledky jeho pátrání, řekl v jednom rozhovoru, že Chubby je vynikající houslista a jeho verze „Orange Blossom Special“ je skvělá ale že autorem byl skutečně E.T.Rouse. Podle Johnny Cashe v 60-tých letech tuhle písničku hráli a nahrávali v USA snad všichni, mnoho lidí si připisovalo její autorství a nikdo nevěděl kdo ji vlastně složil. Cashovi o tom vyprávěla jeho tchyně Maybelle Carter, která na jeho otázku odpověděla, že ví naprosto jistě, že autory jsou bratři Ervin a Gordon Rousovi. Johnny Cash později oba bratry na Floridě vyhledal, představil je dokonce publiku na jednom ze svých koncertů a dal Ervinovi příležitost si společně Oranžový Expres zahrát. S Cashem hrál mnohokrát tuhle skladbu také Chubby Wise. Spisovatel Randy Noles se o život E.T.Rouse také zajímal a vše co zjistil o písničce popsal ve své knize „Fiddler´s Curse“. Napsal, že nepravdivou historku o spoluautorství písničky vyprávěl Chubby Wise lidem kolem sebe ve svém životě tolikrát, až jí snad i sám uvěřil. Celou historii popsal Randy Noles znovu podrobně v roce 2002 v knize „Orange Blossom Boys: The Untold Story of Ervin T. Rouse, Chubby Wise and the World´s Most Famous Fiddle Tune“.
    Ale teď již dost historie, nejlepší bude když si tuhle krásnou skladbu v jejím až neskutečném počtu verzí poslechneme. Stránky „YouTube“ Vám na dotaz „Orange Blossom Special“ nabídnou přes 4.500 výsledků
    a při hledání českého „Oranžového expresu“ máte také velký výběr různých verzí. Anebo si pusťte některou z nahrávek z „domácích zdrojů“. Věřím, že „Oranžový expres“ má na nějakém „hudebním nosiči“ ve své sbírce doma snad každý tramp! Přeji příjemný poslech!
    Pavel.
  • T.O. TRAMP BOYS

    T.O. TRAMP BOYS
    Osadu založilo 8. května roku 1959 na Berounce pod Červánkem poblíž Žloukovic pět kamarádů – Vlčák, Špacír, Dewi, Zelený Jed a Bátožník. Tuto událost připomíná pět hvězd na osadní vlajce.
    Parta se toulala povodím Berounky ( Stará řeka), Kačáku, Vltavy ( Velká řeka ), Sázavy ( Zlatá řeka ), říčky Kocába ( Hadí                                      
    řeka ), po Brdech, Beskydech a pod. a navázala přátelství s řadou osad.

    Na ,,Skále úmluvy“ byl šerifem zvolen Dewi.
    Osadu tvořili dobří kamarádi: Vlčák, Špacír, Dewi, Bátožník, Zelený Jed, Hanka 1, Kořínek, Forbes, Ema, Hanka 2, Kaňkura, Tom, Ďuzna ( později zástupce šerifa ), Dědek, Lepa, Ajťa, Šury, Šňůrka, Očko a Nudla Krajánek.

    V roce 1969 odchází Vlčák do Švýcarska a Špacír do Kanady, později do USA.
    V roce 1969 se Dewi stává čestným členem ostravského Tramp klubu.
    V roce 1969 osada vydává časopis ,,HOBO“.
    V témže roce pořádá 1. Fekálnické hry, které se díky Ďuznovi konají dodnes!     
    Večery u ohňů zpestřuje osadní kapela a kamarádi ze spřátelených osad.
    V ,, Pacifik expresu“ vychází obsáhlý článek od Karla Sehnoutky doplněný řadou fotek o T.O. Tramp Boys.
    „Tramp“ otiskuje Dewiho rozhovory s Jendou Kordou a Wabim Ryvolou. Kreslí a píše do řady trampských časopisů a v roce 1971 v celostátní soutěži ,,Trapsavec“ obsazuje druhé a třetí místo.
    Díky dobré partě kamarádů prožila osada TRAMP BOYS řadu úspěšných let!

    Kamarádi Vlčák, Zelený Jed a Kořínek bohužel již nejsou mezi námi. Odešli tam, odkud není návratu!
    V pozdějších letech se osada rozchází a část kamarádů pod vedením Ďuzny zakládá osadu Somráci. V roce 1974 odchází Dewi do bluegrasové skupiny ,,Fechtýři“.
    V den založení Tramp Boys
  • Orange Blossom Special

    Máme zde jednu unikátní nahrávku. Od skupiny Močálové.
    Poskytl nám ji kamarád Čimon a je to skutečný unikát, protože je, někdy ze 70.tých let minulého století. Na fotografii v písni jsou umělci, kteří tuto píseň nahráli. Kdo je pamatuje, jistě pozná
    i charakteristickou průpovídku jejich fidléra.(sedí na plotě) Bohužel více jejich fotografií nemáme,
    tak jsme doplnili vláčky. Z leva jsou: Říman, Long, Ignác,Čimon, Petr Jícha a Begy.
    Kvalita zvuku, vhledem k věku nahrávky je nevalná, ale i laik pozná, že chlapci umí.
    Přejeme krásný poslech.

  • Pája Trhlík 19.2. 2011

    Dne 19.2. 2011 se uskuteční , již tradiční setkání u pomníčku Páji Trhlíka, v Řevníčově u Rakovníka.
    Odjezd vlakem z Kladna je po 8. hodině ranní, směr Rakovník.
    Pája Trhlík 19.2.2011
  • COUNTRY COCKTAIL

    Zveme Vás opět na bluegrassový večer do Floriána v Jílovém u Prahy. V pátek 18.2. od 20:00. uvedeme TWISTED TIMBER a vzácného hosta BLANKET , který představí své nové CD. Těší se na Vás pořádající COUNTRY COCKTAIL.
  • RÁNO

    RáNO
    ( Dewi )

    Až tvoje kroky ztichnou                                                                                                           
    na měkkém jehličí,
    uslyšíš hudbu stromů
    laděnou v mol.

           Až ráno z lůžka vylezeš
           a kapky rosy na tebe dýchnou,
           svou rukou setřeš jejich slzu
           a budeš šťasten.

    Tvé ruce budou vonět pryskyřicí.
  • JAK SE STAL CONRÁD BÁTOŽNÍKEM

    JAK SE STAL CONRáD BáTOŽNíKEM
    Domluvili jsme se s klukama z osady, že vyrazíme znovu na Berounku, každý po vlastní ose a sejdeme se na nádraží ve Zbečně.
              Když jsme s kamarádem Vlčákem, přidušeni letním vedrem vystoupili ze špinavého vagónu našich železnic na dohodnutém místě na zbečenském starém nádraží, první co nám padlo do oka, byla kytara Gibson. Vedle ní na lavičce se líně vyvaloval urostlý mladík, osadní to lakomec Špacír. Ahoj, ahoj pozdravili jsme se po trampsku a čekali ve třech, kdo další z party se tady objeví. Za chvíli, k našmu překvapení, dorazil malý obrýlený tramp Kořínek a nedlouho po něm vysoký štíhlý Forbes.
              Vedro bylo přímo úmorné. Žízní vyplazené jazyky jsme měly přilepeny skoro až na ,,batlech.“ Vedrem nám praskala kůže na kanadách a zapařené, zarudlé půlky prdelí se nepříjemně lepily k sobě. Dvěma černochům pozvolna umírajícím vedrem, sedícím na vedlejší lavičce naskakovaly bílé pupínky a komáři dostávali úžeh. Žhavá pecka na obloze nám tenkrát dávala pořádně zabrat.
              ,,Ahoj osado,“ zahuhňal za našimi zády s přilepeným jazykem na patře Zelený Jed, po jehož obličeji stékaly čůrky potu a kapaly na špičky jeho ,,půllitráků.“ ,,Jdeme na pivo nebo chcípnu a nikam nedolezu“ povídá a připaluje si od mojí vedrem rozžhavené mosazné šerifské hvězdy cigaretu. ,,Nikam se nejde, chybí ještě Conrád“ povídám, i když bych ani já ,,žejdlíkem“ dobře chlazeného moku nepohrdl. Proto, že slovo šerifa bylo v naší partě tenkrát zákonem, grilovali jsme se dál pod fialovou nebeskou klembou. Mlčky jsme seděli na rozpálené lavici, neboť ani slovům se nechtělo přes rozpraskané rty a lepila se na patro jako kanagon.
              Táhlo již k odpolednímu a Conrád se stále neobjevoval. ,,Zase si válí prdel někde na zahrádce, pouští si se Zíkou v lavóru papírový lodičky a my tady na něj čekáme v tom vedru jako blbcí“, hořekovali kluci. Když vedrem praskla na nádraží poslední kolejnice, dal jsem povel k útoku na nejbližší hospodu. Byl jsem překvapen, kde se v tom okamžiku vzala v nás, polomrtvých vedrem taková energie, se kterou jsme vyrazili k životudárné oáze.
              V příjemně chladivém výčepu vesnické hospody jsme s Vlčákem, Zeleným Jedem a Forbesem rozdýmaly čibuky ( které jsme kouřily pouze na trampu ) a všichni, Špacír i Kořínek si dali orosené pivo, které v nás zasyčelo jako útočící velká skalní krajta. Nalili jsme si ještě jedno pivo do druhé nohy, abychom cestou nekulhali a vyrazili na cestu hledat vhodné tábořiště.
    S ,,usárnama“ na zádech, spocení jako dveře od chlíva, šlapali jsme cestou, zanechávajíc za sebou obláčky prachu. Klucí přes rameno kytary, já banjo.
              Paprsky slunce pozvolna strácely na síle. Již tolik nepálili a košile pod tornami se tolik nelepily na naše záda. Vtipkovali jsme o Conrádově zradě a občas padla i ostřejší slova na jeho hlavu, když vtom Špacír ukázal prstem ještě mastným od buřtů, které si koupil v hospodě a cestou sežral do dálky a zanotoval: ,, Kapitáne, kapitáne, na obzoru objevil se bod!“ A flegmatik Forbes smutným hlasem dodal: ,,Je to loď.“                                   
              V dálce se skutečně objevila záhadná modrá skvrna, kolem níž se zvedaly malé obláčky prachu, podobající se náklaďáku s modrou plachtou. I když poblíž tekla řeka, většina z nás se přiklonila k názoru, že to nebude loď, jak předpokládal Forbes, ale spíše ten náklaďák a tak dbalí pokynů pro chodce přešli jsme vlevo. Skvrna se stále zvětšovala. Každým okamžikem rostla a rostla, pozvolna nabývala reálných tvarů a když Kořínek na tento bod zaměřil svých sto dioptrií a prohlásil, že to má uši jak od prádelního hrnce, bylo vše jasné. Byl to námi, cestou stokrát proklínaný Conrád, jako luk ohnutý pod ohromným modrým ruksakem, z hlavičkou omotanou propoceným šátkem a padající únavou. Všichni jsme se začali ohromně chechtat jeho modré nestvůře, teď bezvládně ležící jako vyoperovaná obrovitá křečová žíla v trávě na kraji cesty. Conrád na nás zíral jako vyoraná myš. Ale proto, že to byl chlapec nad míru chápavý po chvíli pochopil. Začal skákat kolem své modré nestvůry a s přízvukem nám známým volal: ,,Já bátožnik, já bátožnik!“
              No a od té doby,se mu jinak neřekneme, než Bátožnik Inu, když si o to sám řekl!
                                                                                                                            Dewi
  • Staří Vlci (Vlčáci)

    Název Skupiny:  Staří Vlci (Vlčáci)
    Žánr(Co hrajete?Trampská, Country, Bluegrass): Všechny.
    Datum a místo vzniku skupiny(Hospoda a podobně): 1985 Pivnice Horník
    Zakládající členové(stačí přezdívky):Bertík-Kuthan, Gondolán-Pavlíček, Rákoska-Strejc,
    Pupik-Grossmann.
    Účast na soutěžích a podobně: ParaCountry Festival Pod Řípem:
    1996 – III. Místo
    1998 – I. Místo
    2000- I. Místo
    Také účast na různých Country Bálech na Kladensku i mimo Kladno.
    Stručné dějiny skupiny: Skupina se zdokonalovala a také se v ní vystřídalo mnoho členů.
    Teď hrajeme ve složení: Basa – Bertík(Kuthan), Banjo – Šára,
    6ka Kytara – Rákoska(Strejc),
    12ka – Futrák(Malina),
    Hosté: Housle – Jirka, Sólová kytara – Míra Kapr.
    Kde hrajete(hospoda, potlachy a podobně): Potlachy zatím nepořádáme.