K příspěvku o skupině ,,Fechtýři“.

Pár slov o skupině ,,Fechtýři“.

                   (k příspěvku šéfredaktora Vandrtorny ,,Jardočky“) 

 Během čtyřiceti let, co existuje country skupina ,,Fechtýři“, se dozvídám různé údaje o jejím vniku a působení. Ani v jednom článku, co jsem doposud četl, nebyly všechny údaje správné,  naopak  mnohdy velmi zkreslené. K těmto nepřesnostem bohužel přispěl i Pánkův booklet k cd vydanému k 25 výročí skupiny.

Prvotní nápad založit kapelu vznikl v lebkách Honzy Jandy a ,,Meďáka“ Pánka, na plácku na hořejším Brandýsku. Když se jim podařilo rozšířit partu o Mirka Boštíka a Karla Mladého, vyklubala se na jaře roku 1973 na svět skupina pod názvem Tuláci.

U jejího zrodu byli: Jan Janda, Pavel ,,Meďák“ Pánek, Mirek Boštík a Karel Mladý. V témže roce skupinu doplňují Zdeněk ,,Kid“ Grubner a Jarda Volák (kromě Boštíka ze sousedních Cvrčovic, všichni z jedné malé obce). V tomto složení skupina absolvuje své první vystoupení.

 Počátkem roku 1974 (Pánek uvádí rok 1973) na žádost Pavla,,Meďáka“ Pánka, na post vedoucího  do skupiny přichází Václav,,Dewi“Černý. Skupina začíná vystupovat pod novým názvem ,,Fechtýři“ a  prosazuje se i na pražské scéně. V roce 1975 v  Československém rozhlase natáčejí ,,Fechtýři“ písničku ,,Tajemství“, s Dewiho textem, kterou zpívá Zdeněk ,,Kid“ Grubner (pravděpodobně jako první kladenská kapela v žánru country).

Po dočasném odchodu solového kytaristy Jardy Voláka v roce 1974 skupinu doplňuje Tomáš Jenčík, který ve skupině působí sedm měsíců. Během dalších let prošla skupinou řada muzikantů. Z těch, které znají čtenáři ,,Vandrtorny“ to byli na příklad Pepíček ,,Švéd“Fiala nebo ,,Wabi Joe Dědek“.

Tak to je pár řádků, k těm úplným začátkům skupiny Fechtýři.

 A na závěr: Ten plakát, na kterém Jardočka objevil onoho muzikanta ,,zakládajícího člena“, byl zřejmě pamětní list skupiny Fechtýři. 

Na fotomontáži na Vandrtorně, která ilustruje komentář Jardočky jsou: Nahoře Dewi, vlevo Jenčík, doposud výbornej kamarád, kterej fantasticky zpíval ,,Grinhorňáckou“ píseň ,,Divnej smích“,  vpravo Pánek, pod nimi Jenčík, Janda, Boštík a Pánek. Fota jsou z Trapsavce v Jesenici, pravděpodobně z roku 1974, kde ,,Fechtýři“ hráli, světe zboř se, na potlachu u ohně pod širým nebem!

Protože jde v Jardočkově  doslovu k písničce ,,Poslední cesta“, která v roce 2003 na radiu Country vyhrála Bonanzu, zřejmě o Toma Jenčíka (byl členem kapely, ale zakládajícím členem nebyl) tak tedy:

V souvislosti s ,,Fechtýři“ je o Jenčíkovi zmínka na TraFac (kapely a osobnosti), Fechtýři-Vandrtorna, Trapsavec Jesenice-foto, Vandrtorna- dvě fota + pamětní list galerie Fechtýři. Bohužel, více Tomových fotek s Fechtýři se nezachovalo. Škoda!

                                                                                       Ahoj! Dewi  

 

Podobné příspěvky

  • Prokletý koleje

    Skupina Fechtýři

    Text : Václav Dewi Černý

    Hudba: Jiří Brabec

    Recituje : Karel Mladý

    Celé upravil a zpracoval: Pavel Meďák Pánek.

  • 79. narozeniny Zdeňka Paťara Velíška

    Stříbrné Údolí 2
    Dnes u příležitosti nedožitých 79. narozenin Zdeňka Paťara Velíška zveřejňujeme jeho výpověď o vzniku a životě na trampské osadě Stříbrné Údolí 2.
    Kde se na Staré řece něco dělo, tam jsme samozřejmé nemohli chybět. Nechali jsme si udělat domovenky, osady nás začaly zvát na své potlachy.
    V roce 1959 se nám vrátil do osady Míra Žák, výborný hráč na mandolínu, kterého zavřeli za politické delikty. Tak do naší osady přišel poslední člen.
    V té době jsme hodně jezdili na T.O. Kamarád Choceň.
    T.O.Kamarád 1961
    T.O.Kamarád 1961
    T. O. Sovy Praha, T.O. Údolí hříchů, na Okoř, Bílý Obláček Česká Třebová, Krkanku,to je nejkrásnější úsek Chrudimky, na Nežárku, Sázavu, do Ledečka a samozřejmě na Kačák, kde je spousta osad. T.S. Samotář Ota Kučera, Rujana, Údolí oddechu, Lone Star, Udolí děsu a tak to šlo po celá léta dál.
    Potom však nastaly rodinné záležitosti a my se začali pomalu, ale jisté rozcházet. Já se však z rodinné krize vzpamatoval brzy a počal stavět chatu v údolí Berounky a kluci se opět dali do kupy a pomáhali, jak mohli. Rukou společnou jsme tak postavili osadní chatu, i když byla moje vlastní. Tam jsme pak začali opět jezdit až do doby, kdy jeden z kamarádů odešel na Šumavu – Mirek – Žid zemřel na následky vězení a tak jsem zůstal sám pouze se svou ženou a dcerou a s kamarádem Jardou, který má chatu nade mnou.
    Na Šumavě vznikly nové osady, které nás často zvou na svoje akce. T.O. Blanice, T.O. Vápený kaňon -Pazour, T.O. Čikleros, Č.B. Smolaři.
    Na Kladensku, pak T.O. Návrat, T.O. Staří vlci, T.O. Špatňáci, T.O. Albatros, T.O. Věrný tulák atd.
    Jezdíme i na Ostravsko na T.O. Luňák Opava.
    I když v dnešní době nejsme takoví, jak jsme bývali, tak si stejně rádi zajedeme mezi dobré a upřímné kamarády a držíme se zásady, o které se zpívá v jedné písni… „Kdo to nezná, ten to nepochopí“.
    Co já a moje osada považujeme za životní krédo? Je mít upřímné a dobré kamarády a žít životem takovým, který jsme si zvolili. Vše, co máme, o to se rádi rozdělíme s poctivým a upřímným kamarádem. Tak žijeme a chceme tak i dožít.
    Závěrem této zpovědi o naší osadě, Vám Všem, poctivým kamarádům, kteří tyto řádky budou číst, přeji stale modrou oblohu a suchou stezku za poznáním naší tak krásné země.
    Berounko, milenko v závoji bílém, v údolí milém stulená, k Tobě se vracím, když náruč je prázdná i když jsi pro mě vzdálená. Když slunce pozlatí vlnky Tvé, snad mě na březích svých nalezne. Berounko, milenko v závoji bílém, v údolí milém, které znám, zůstal jsem opuštěn ve světě širém, své srdce i lásku Ti dám.
    Šerif osady Stříbrné údolí Zdeněk Velíšek – Paťár