Bátožníkova zpověď
Bátožníkova zpověď
Jsem rád, že jsem byl tramp !
Použito z knihy ,,Jak jsme dělali tramping“
Co odpovím, když se mi někdo zeptá, co mi dal tramping? Odpovím na to rychle a jednoznačně! Spoustu skvělých kamarádů, podívat se do krásných romantických míst, kam by mě ani ve snu nenapadlo a hlavně řadu překrásných večerů při ohníčku s trampskou písničkou při kytaře s partou věrných kamarádů! Z nichž jeden se stal, dá se bez nadsázky říct, kamarádem na celý život, i když jsme se poznali ještě dříve, než jsem s ním vyrazil na první tramp.
S Dewim jsme se potkali na srazu školy již jako patnáctiletí kluci. Hned při prvním setkání mi Dewi imponoval. Já, ač o několik měsíců starší, byl vyplašené zakřiknuté ,,ucho“, které víceméně poprvé přišlo mezi spoustu nových neznámých lidí, on suverénní sportovec, který přijel v dresu na závodním kole Favorit, což tenkrát zdaleka nebylo tak běžné, jak by se dnes mohlo někomu zdát! Byl středem pozornosti obklopen hloučkem kluků, se kterými se zjevně znal. Více jsme se seznámili až ve škole, když si mě Dewi, nevím proč, vyhlédl a začal mi věnovat svojí pozornost. Naše debaty o přestávkách a někdy i během vyučovacích hodin, přerostli v kamarádství! On byl však tím, kdo měl nápady a hlavně odvahu a sílu je realizovat a uvést v život! Měl charisma které přitahovalo druhé a to mu vydrželo až do dnešních dnů!
Dalším skvělým kamarádem který v roce 1959 stál u zrodu osady Tramp Boys byl Láda Procházka, známý pod přezdívkou Špacír. Zúčastňoval se všech společných vandrů, občas i sám vyrážel do povodí jeho oblíbené Berounky. Jeho nerozlučnou družkou, byla kytara Gibson. Poslední vzpomínku mám na něho z podzimu roku 1968. Koncem léta při našem setkání se mě Špacír zeptal, zda bych mu mohl obstarat alespoň pár marek, nebo dolarů. Slíbil jsem, že se pokusím. Možnost byla skutečně omezená a já přesto,že jsem pracoval v podniku zahraničního obchodu jsem nepatřil k těm, kteří jezdili na západ a měli možnost si tajně nějakou tu valutu ulít. Někdy v září, mi volali do vrátnice, že mám návštěvu. Byl to Špacír a přišel se rozloučit. Řekl: ,,Příští týden letím na Kubu na dovolenou a už se nevrátím. Chci zůstat v Kanadě. Zřejmě se již nikdy neuvidíme! Tak se měj dobře a někdy si vzpomeň jak jsme jezdili na čundry!ˇ“ Řekl: ,,ahoj“, podal mi ruku a rychle odešel. Bylo to nečekané a smutné rozloučení! Na valuty si ani nevzpomněl.
Vláďa Hlinomaz – Vlčák, další ze zakládajících členů osady. S černým pánským deštníčkem, symbolem frajerů tehdejší doby si často v týdnu vyšlápnul do kladenské kavárny ,,Styl“. V pátek se změnil v trampa a pravidelně s osadou a usárnou na zádech vyrážel ,,pod širák“. Naposled jsme se spolu sešli při společném vandru do Štěchovic na výročním potlachu Ztracenky. Krátce na to, odejel na dovolenou do Jugoslávie, kde ho zastihl 21. srpen. Domů se již nevrátil a emigroval do Švýcarska. Někdy v roce 72, mi přišel v malé obálce lísteček, s namalovanou vlčí stopou a kratičkým pozdravem. Více nenapsal. Tušil zřejmě, že by mi mohl způsobit problémy, kterých jsem měl i tak dost! Několik pozdravů od Vlčáka obdržel i Dewi a jsou uchovány. Od Dewiho jsem se dozvěděl, že Vlčák v mladém věku ve Švýcarsku zemřel.
Zelený Jed, vlastním jménem Zdeněk Bušek, kterého někteří kamarádi pro jeho vysokou postavu přezdívali ,,Dlouhá puška“ zakládající člen Tramp Boys, syn populárního trampa z Rujany Mařeny, byl samorost, který to neměl v životě lehké! V útlém věku mu zemřela matka, žil pouze s otcem a později sám. Občasnými výstřelky zakrýval svojí hluboce citlivou povahu. Ale pro kamaráda by udělal jak se říká, první a poslední! Byl výborný kytarista, asi nejlepší z celé party. Před několika lety se i on vydal na ,,Velký vandr“, ze kterého není návratu. Tak to je můj pohled poněkud ve zkratce na tramping a kamarády kteří se mnou zakládali osadu a kteří se mi výrazně vryli do paměti. Nikdy jsem se nestal, ani nechtěl stát trampskou legendou, či osobností známou v trampském světě. Byl jsem sice zakládajícím členem uznávané osady zvučného jména a blízkým přítelem šerifa Dewiho, ale byl jsem a zůstal jen jedním z mnoha tisíc těch bezejmenných, kteří myšlenku trampingu pomohli donést dál, až do dnešních dnů.
Bátožník
i
