Dnes by oslavil své 109. narozeniny. Vlastním jménem Antonín Eduard Včelička.
Tramp, spisovatel, básník, cestovatel.
Psal i cestopisné reportáže, Poutníkův návrat , Mezi Marokem a Zbraslaví, které jsou vyznáním lásky k trampingu a jeho toulání po světě.
Většina z nás,asi bude znát píseň „Máňa“,kterou si přivezl z cest a otextoval na melodii oděských bezdomovců :
“ No tak vidíš, Máňo, přeci jsme tě lízli,
tohle jsi nám holka, dělat neměla!
Zradila jsi partu, chodila jsi s fízly,
teď dostaneš mordu do těla“.
Přestože po roce 1948 začal být tramping pronásledován,
Géza Včelička se nikdy nezřekl své trampské minulosti a nadále se,
k trampingu hlásil a těžce nesl tehdejší pronásledování trampingu.
Za jeho celoživotní dílo mu byl v roce 196O udělen titul Zasloužilý umělec
a v roce 1961 mu byl k jeho šedesátinám udělen Řád práce.
V roce 1964 svolal tiskovou konferenci, kde opět zdůraznil svou příslušnost
k hodnotám trampingu, obhajoval tramping a vyzval zástupce tisku o prostor pro tramping.
Po roce 197O se o Gézovi Včeličkovi nesmělo hovořit, protože byl tramp.
Po roce 199O se o něm příliš nehovoří, protože byl komunista.
Do dějin trampingu se, ale přesto nesmazatelně zapsal.
Za to mu patří dík.
Probírala jsem se starými fotkami z alba mého před skoro třemi lety zemřelého manžela Ivana Moringla, který jezdil v letech 1964-66 před vojnou trampovat s partou Rákosky. Myslím, že na některých fotkách je i ona. Já jsem se s ní seznámila jen na chvíli, byla jsem s budoucím manželem v roce 1968 na jednom domácím potlachu v Praze Holešovicích, kdy se celá parta rozhodovala o odchodu z republiky. Později jsme se dozvěděli, že již žijí všichni v Austrálii, ale měli jsme jen kusé informace, my jsme zůstali doma. Ráda bych poslala aspoň pár fotografií nějakým přátelům či příbuzným Rákosky. Vzpomínám na ni a zapaluji svíčku. Prosím poraďte, kam fotky e-mailem poslat, mám je v albu, ofotím. Děkuji. Jiřina