V Kamenitém Campu

Z Dewiho archivu

Psal se duben roku 1959. Dny se již rychle prodlužovaly, večery byly vlahé, z lesů stoupal mlžný opar. Přicházelo jaro!

Jednoho takového večera, když jsem měl zase plnou hlavu romantiky a počítal dny které zbývaly do soboty, přišel za mnou kamarád Dewi. ,,Vyrazíme do přírody!“povídá. Po pravdě, nemusel mne ani moc přemlouvat. Jednak se mi jeho návrh zamlouval a mimo to jsem slabá povaha, která málo kdy a málo komu dokáže odmítnout. A tak mě Dewi vytáhl prvně na tramp! Vyrazili jsme na ,,Dědkas“, který leží v romantickém údolí Kačáku. Právě tady, vznikla jedna z prvních kladenských osad Rujana, založená v roce 1929.

Já jsem v té době nějakou představu o trampingu měl. Ale byla to představa, jak jsem později poznal, velmi mlhavá! Věděl jsem jen to, že trampové jezdí pod stany, nebo pod širák a ti pohodlnější do chat a srubů. Že rozdělávají ohníčky, hrajou na kytary a oblé威而鋼
kají se jako kovbojové! Dewi byl v tomto směru mnohem a mnohem zkušenější a tak se mi snažil při každé příležitosti rozšiřovat obzor!

Ale abych nezamluvil to hlavní, což byl náš tramp na Dědkas! Bylo nutné, obstarat si nějaké vhodné oblečení, abych vypadal alespoň trochu jako tramp a nedej Bůh, jako nějaký paďour! Na hlavu jsem si sehnal starý plstěný klobouk, na nohy mi Dewi půjčil svoje kanady (ty později nosil i Vlčák). Přemluvil jsem mámu, aby mi jedny zánovní montérky přešila na texasky (mít pravé texasky tenkrát…). A tak jsem byl připraven vyrazit na svůj první vandr.

V neděli ráno jsme nasedli do autobusu, odvážející dělníky z Poldi z noční směny, směr Beroun. Dewi byl oblečen v kožené bundě, pod ní vykukovala černá, ve švech a na kapsách bíle lemovaná kovbojská košile, v černé džíny, polovysoké boty z jemné kůže, zdobené kováním. Na hlavě měl skautský klobouk a nesl kytaru. Chlapi vracející se z nočních směn, v témže autobusu se na nás dívali jako na zjevení a dokonce od nás udržovali odstup. Ono tenkrát vše co připomínalo západ, bylo podezřelé! Jediný, kdo se k nám hrdě přihlásil, byl starý ,,básník“Štorek. Byl o řadu let starší a přezdívali mu básník pro to, že psal do závodního časopisu. Psal oslavné ,,básně“ k 1. máji, VŘSR a MDŽ, i když se o něm říkalo, že je to bývalý kulak, kterému komunisté sebrali pole a hospodářství!

Na Rujanu jsme dorazili v botách od rosy. Dewi zamířil k chatě starého trampa Mařeny, která se jako orlí hnízdo tyčila nad osadním volejbalovým hřištěm. Vystoupali jsme kolem Loskotova srubu Galwaston a již z dálky jsme viděli v chatě u Mařeny otevřené okenice. ,,Mařena je tady“ prohodil Dewi a již jsme si podávali ruku z vysokým šlachovitým mužem, se kterým se Dewi dobře znal. Za chvíli se z chaty vyklátil mladý ,,kolohnát“, syn Mařeny v té době přezdívaný ,,Dlouhá puška“. A tak jsem poznal oba Bušky! To jsem ještě netušil, že ten mladší ,,Dlouhá puška“, se zapíše do historie naší osady, jako zakládající člen Tramp Boys, pod přezdívkou Zelený Jed !

Fekálnické hry 31.

Po letech znovu na Dědkas 39

Překvapení jsou různá. Dobrá i špatná! V loňském roce se usmálo štěstí a vyšla ta dobrá! A to díky starým kamarádům z Tram Boys, Krajánkovi a Ďuznovi, hned dvě. Ale abych vás zase tolik neotrávil, svým povídáním, tak o tom Ďuznovým až příště…!

V loňském roce jsme se opět zatoulali k Dědkovu mlýnu do povodí Kačáku, kam jsme tenkrát často jezdívali a kam nás občas i dnes zavanou vzpomínky na léta dávno minulá. A taky vzpomínka na kamaráda ,,Mařenu!“

Stáli jsme na volejbalovém hřišti Rujany. Zírali vzhůru na léta opuštěnou chatu kamaráda, do které často jezdila i naše parta Tramp Boys a který již řadu let není mezi námi.

,,Jsou tam otevřené okenice“, podivila se Bobina. Zvědavost nám nedala.

V chatě nás přivítal a pozval dál velmi příjemný pán, který chatu koupil od současnýho majitele ,,Genta“, bývalého člena osady Sitting Bull. ,,Tady má prý někde chatu Nudla Krajánek?“, táži se. ,,Jasně, mám na něho číslo na mobil, tak mu zavolám a řeknu, že tady má návštěvu“, projevil ochotu nový majitel.

Za chvíli se objevil Krajánek. ,,Něco jsem ti přines“ a podává mi igelitku. ,,Na to ti neskočim,co je tam za blbost?“ ptám se nedůvěřivě a prohlížím si tu tašku, ,,esli“ se v ní něco nehýbá, abych neskočil na ,,špek, prostě na nějakej jeho fór, jak se říká! ,,Neboj!“, povídá Krajánek. A tak šmátrám v tašce dál. Spadl mi kámen ze srdce! Nic mi nekouslo! ,,Hele Bobino, je tam nějakej hadr“!?

Z tašky vytahuji čtyřicet let pohřešovanou první stožárovou osadní vlajku Tramp Boys! Více jak čtyřicet let jsme o ní nikdo nevěděl a on jí měl Krajánek!

,,Hele Dewi, ty si jí zasloužíš víc než já, tak jsem ti jí přinesl“ povídá Krajánek.

Tak dík Krajánku, udělal jsi mi radost!

Dewi

Burry,Dědek,Jardočka a Očko 1970

Druhý den ráno nás pozval na návštěvu do své chaty první a nejuctívanější trampský písničkář, filmový producent, bývalý člen Osvobozeného divadla W a V , spoluautor řady operet Jarka Mottl. Dlouho jsme si povídali při kafíčku s ním i s jeho manžekou. Když nám Jarka zahrál několik písniček, vzal kytaru do ruky Dewi. Zahrál a zazpíval Mottlovu známou píseň Maminko mámo. Mottl byl potěšen a Dewiho pochválil. Tak že byl potěšen i Dewi. Při loučení nám osadníci Ztracenky věnovali drobné upomínky a Čenda Kopáček každému krásný vyřezávaný totem.

Naše návštěva Ztracenky nebyla tou poslední. Naše trofeje časem obohatil totem, indiánská maska, sněžnice a další dílka ze Ztracenky.

A osadní srub ,,Ztracenky“ osadní vlajka ,,Tramp boys“.

NA HADí ŘECE

Ze Ztracenky jsme vyrazili na říčku Kocábu, kterou trampové nazývají ,,Hadí řekou“ a která se vlévá do ,,Velké řeky“. Vlčák, Špacír, Dewi, Forbes a Hanka zde navštívili řadu známých osad. Osady Rewaston, Havran, Louisiana, ani Deadwood neunikly jejich krokům.

Nejdéle se zdrželi na Havranu, u jednoho z nejstarších trampů, populárního Franty Pružiny – Cikána. ( Dějiny trampingu). Ten již kolem roku 1920 jezdil do Svatojánských proudů se slavnou partou která si říkala Cowbojové z Utahu. Později ostal s několika kamarády na Kocábě, přejmenovali říčku na Hadí řeku a založili osadu Havran. Zde stojí malý pomníček, na kterém je vytesáno jméno: ,,Josef Linhart, poslední zlatokop.“ Kousek za osadou stála ještě jeho zborcená chata, připomínající dobu, kdy se tento podivín pokoušel na Kocábě rýžovat zlato.

Dewi