: Překvapení č. 3

U Kašáků

Na posledním večeru před prázdninami, pořádaném dne 28. 6. v restauraci U Kašáků, který byl věnován vzpomínce na Vaška Černohorského, banjistu tehdy výborné skupiny FAMIREDO, se potkalo i několik členů Tramp Boys.
Z,, dalekých“ Kyšic autobusem přicestoval dokonce i Tom.
Říká se do třetice všeho dobrého! Tak aby těch překvapeních, o kterých jsem již psal nebylo dost, je tady ještě jedno – to třetí!
K našemu stolu přišel Pavel Jícha, výborný banjista skupiny Močálové. ,,Tohle ti posílá Ďuzna“ povídá a podává mi podlouhlý igelitový balíček. Rozbaluji balík a zírám jako vyoraná myš. Je v něm pohřešovaná ( již druhá ), několik desítek let stará, ,,sváteční“, mojí mámou ručně vyšívaná vlajka Tramp Boys, která pamatuje pár nezapomenutelných potlachů na ,,Kamenitém campu!“ Ještě kdyby se tak objevily dvě staré pohřešované mosazné šerifské hvězdy. Ale to by se mnou už asi fakt seklo!
Dewi_Tom_Dědek_Bátožnik_vlajka_TB_u_kašáků
Na fotce ,,U Kašáků“, kterou pořídila Bobina jsou členové osady Tramp Boys: Dewi, Tom, Wabi Joe Dědek a Bátožník, před fotkou Vaška Černohorského s onou vlajkou.
Dewi

Podobné příspěvky

  • Bátožníkova zpověď

    Bátožníkova zpověď

               Jsem rád, že jsem byl tramp !

    Použito z knihy ,,Jak jsme dělali tramping“

    Co odpovím, když se mi někdo zeptá, co mi dal tramping? Odpovím na to rychle a jednoznačně! Spoustu skvělých kamarádů, podívat se do krásných romantických míst, kam by mě ani ve snu nenapadlo a hlavně řadu překrásných večerů při ohníčku s trampskou písničkou při kytaře s partou věrných kamarádů! Z nichž jeden se stal, dá se bez nadsázky říct, kamarádem na celý život, i když jsme se poznali ještě dříve, než jsem s ním vyrazil na první tramp. Více informací „Bátožníkova zpověď“

  • JAK JSME NAHRÁVALI NA DRÁT

    Když někomu řeknete, že jste nahrávali písničky na drát, buď si pomyslí, že si zněho děláte legraci, nebo že jste magoři. Ale my nejsme magoři, ani si neděláme legraci. My jsme fakt nahrávali na drát! U trampa Kořínka doma. Vlčák, Špacír, Dewi a Zelený Jed vzali kytary a už to jelo.
    Teda, ono to zase tak moc nejelo, to je fakt. Ale tenkrát se nám to docela líbilo.
              Prostě jednou přiběhl Kořínek z naší osady, chlapec to vzrůstu velmi malého, ale nápadů velkých a radostně volal: ,,Klucí, klucí, mám doma ,,magneťák!“ Radost to byla převeliká a všeobecná, neboť v té době magnetofon téměř nikdo nevlastnil, pokud neměl tatínka ministrem nebo špičkovým zlodějem.
              Kořínek přinesl přístroj (za který by dnes od zběratele dostal slušný prachy), kde ho vzal je záhada. Drát se převíjel z jedné špulky na druhou a kupodivu, když jsme si pustili to naše zpívání tak jsme se tam slyšeli. Kvalita byla sice nevalná, ale měli jsme radost. Tak jsme nahrávali, na drát, až se ,,žhavil !
              Později jsme nahráli řadu písniček na kvalitnější magnetofony. Bohužel kvalita pásků byla tak špatná, že když jsem si je chtěl po letech poslechnout, ozvalo se jen nesrozumitelné huhňání. Škoda! Škoda né té kvality našeho zpěvu která za moc nestála, ale pro to, že tam byly zaznamenány hlasy kamarádů, které již nikdy neuslyším.
                                                                                                  Dewi