Zdeněk Velíšek (Paťar).

Tento drobný človíček, muzikant, tremp a velký milovník naší řeky Berounky nás 26.12.2009 navždy opustil. Jeho písnička kterou složil jako voják někdy kolem roku1954 právě o milované Berounce tu ale zůstala a já myslím že ještě dlouho zůstane. Připomeňme si tedy alespoň její krásný text.
Zděndo – Paťare – kamaráde nezapomeneme.
Berounka.
V údolí kde Berounka se valí
slyšet je z dáli, trempířú hlas.
K potlachu se trempi sjelisvé písně pěli, svojí osadě zas.
Starý totem se na nás smutně díval
když jsem si tu píseň tak rád zpíval.
Je to znát, časy se mění
osada upadá v zapomnění.
Ref.
Berounko má tys jediná
já zůstal sám a v srdci bolest mám.
Berounko má tys jediná
já zůstal sám a teď jen vzpomínám.
Odešli kamarádi s osady
zanechali tu ohniště totem a podsady.
Je to znát, časy se mění
osada upadá v zapomnění.
Mezihra……..
Odešli kamarádi s osady
Zanechali tu ohniště totem a podsady.
Je to znát, časy se mění
Osada upadá v zapomnění.

Podobné příspěvky

  • Waldemar Matuška 30.5.2010

    Dnes je to právě rok,kdy nás opustil, tento fantastický člověk a muzikant.
    Na jeho památku, bych chtěl zde zveřejnit jednu příhodu, kterou mám zapsánu hluboko v srdci.
    Na jedné z našich výprav na hrad Okoř , jsme se setkali s panem Waldemarem Matuškou.
    Nikdo si nedovede představit, ty mladý kluky, kterými jsme v tu dobu, byli my.(12-13 let).
    Otevřené huby, vyvalené oči a jak jinak, když potkáte svého skoro Boha.
    Pan Matuška tam hrál s jakýmisi trampi, tak očumujeme a najednou kamarád Luďek povídá,
    řekneme si o Canc.
    Jdeme za NíM, „pane Matuška, cacnete nám do cancáku“.
    Teď přišel šok, že jsme si málem cinkli do trenek. On odpověděl,“Já jsem Walda“ a podával nám ruku. Potom cancnul,“Luďkovi Walda“, bohužel nevíme,kde ten cancák skončil,Luděk zemřel před 6ti lety.
    No něco neskutečného od takové celebrity, za jakou jsme ho považovali.
    Potom jsme se dočetli v novinách, jaké se pořádají orgie, na Okoři, u paní Hermanové ve mlejně.
    My jsme samozřejmě věděli, že to není pravda, Walda byl srdcem tramp a to se tehdy nesmělo.
    Pak se dočtete, proč si zničil karieru, že začal zpívat se skupinou KTO, proč tito radílkové,
    neporadí třeba paní Peckové, že by jí seděl, třeba Hip-hop.
    Já jsem bral Waldu, jako muzikanta, člověka a trampa.
    Tím pro mě zůstane a na vždy!
    Díky Waldo!
    Walda
  • Karel Kryl 12.4. 2010

    Dnes by také oslavil své 66. narozeniny vynikající básník s kytarou Karel Kryl.
    Jeho básně a písničky není třeba představovat.
    Není však bez zajímavosti, že studoval na stejné keramické škole, jako o dva roky starší Miki Ryvola.
    Karel Kryl byl velký vyznavač trampingu a vždycky se k němu hlásil. Jak sám říkal, tak díky trampům začal hrát na kytaru a skládat písničky.
    Jeho docela první písnička se jmenovala ,“Potkal jsem svou tchýni na mostě v Bechyni“ a tvrdil, že to byla jeho nejgeniálnější píseň, kterou kdy složil.
    Potom se začal toulat „se svou Holkou“ – Kytarou Monikou, po českých klubech,
    pořádal například „Country and Ostern music“, kde se začal svěřovat se svými trápeními a pocity.
    Tam také vznikaly písně, jako Pieta, Smutné ráno, Bratříček a mnoho jeho dalších, dnes už LIDOVEK.
    Tento český rebel a trubadúr se zapsal do dějin a srdcí mnoha lidí, proto si učitě zaslouží,
    toto malé zavzpomínání.
    Karel Kryl
  • Zděnek Bušek-Mařena

    Čas letí jako koňské spřežení!
    A tak 5. prosince 2011, to bude již 25 let, kdy odešel tam odkud není návratu, ve věku 76 let, náš dlouholetý kamarád, poslední skutečný tramp ze staré gardy T.O. RUJANA, výborný volejbalista a kytarista, stále usměvavý Zdeněk Bušek, mezi trampy známý pod přezdívkou ,,MAŘENA“.
    V době, kdy jeho osadní vrstevníci na obrazovce sledovali televizní seriály, jezdil s námi, o generaci mladšíma klukama s Tramp Boys, Sitting Bull, nebo Šestáky, ve svém neodmyslitelném kloboučku s usárnou na zádech, každý týden na ,,vandry“, za jakéhokoliv počasí, v létě i v zimně – pod ,,širák!“
    ,,Mařena“ bezesporu patřil mezi výrazné postavy kladenského trampingu, kterému věnoval celý svůj život!
    A tak kdo jste ho znali, vzpomeňte s námi!
    Za T.O. Tramp Boys
    DEWI
    Mařena z Rujany
  • Strejda Ignác

    Protože loni slavila skupina Močálové 40let od založení a zanedlouho by i on oslavil své 60té narozeniny.
    Chtěl bych vzpomenout na jednoho vynikajícího muzikanta a kamaráda.
    Jeho vytáhlou postavu v šedavých tesilkách, modré silonové bundičce a neodmyslitelným houslovým futrálem v podpaždí.
    Tak jste ho mohli potkat v ulicích Kladna, Motyčína, nebo Hnidous.
    Tak to byl Míra Ježek ale, pro všechny známé, prostě …,
    IGNáC.
    Objevil se z čista jasna, jako by si oskočil z nějaké nahrávky přímo Made in Nashville. Zazářil jako létavice, která se ukáže jednou za sto let.
    Svůj talent získal patrně od Boha, avšak osud mu vyměřil, jen velmi krátkou nit života. A přesto se nezapomenutelně zapsal do srdcí všech, kdo stáli u zrodu kladenského bluegrassu.
    Jsem přesvědčen, a kdo jste ho znal, to jistě potvrdí a vůbec nepřeháním, že ve hře na housle, NEMĚL v 70tých letech v Československu konkurenci. Co se bluegrassu týče.
    Proto je škoda, že ta jeho sóla na housle, dozněla tak záhy.
    Vy co jste ho znali, věnujte prosím tichou vzpomínku na toho který, nám rozdával radost svojí hrou na housle a osobitým humorem, který nás všechny dokázal vždycky rozesmát.
    Strejda Ignác ,
    byli jsme na portě, tehdy ještě byla v Ústí 197?.
    Jedna uznávaná houslistka (do dnes, pozn.autora), jak se to dělá, v zákulisí pilovala sólo před vystoupením. No mordovala se s tím chuděra. Strejda Ignác na ní koukal, pak šel k ní a na svoje housle vystřihl parádní sólo, které určitě, ještě neslyšela. Dohrál, dal housle podpaždí a se slovy,“Takhle to máš hrát, ty selko“, odešel zase na své místo, čekat na své vystoupení.
    Možná, že to vyznělo jako nabubřelost z jeho strany, ale opak je pravdou. Ignuška byl skromný
    a hodný kluk, ale jak sám říkal,“ profesionál by měl umět aspoň to málo co já“. A on nebyl profik, makal normálně v Poldovce, jako dělník.
    O jeho skromnosti vypovídá už to, že si zahrál s každým, to je:u Černé Máry, na Konečné, u Bejčků,u Petříků, na Vyšehradě a prostě kam přišel, tam hrál, aniž by někoho vážně osočil, že neumí.
    Naopak poradil, jak by to mělo být, co tam lépe zní a podobně. On měl prostě dar od Boha.
    A věřte, takový byl skutečný.
    Míra Ignác Ježek z Čabárny.
  • 1. Voroplavba

    Nedávno jsme měli s kamarády, akademickou diskusi, na téma Voroplavba.
    Kdy a kdo ji prvně pořádal?
    Při úklidu půdy jsem našel tento unikát. Předkládám ho jako důkaz.
    S datem a časem pořádání, které je na rubu.
    Duchovními otci byli, jak jinak?
    Ďuzna osada Somráci.
    Jarda Hliňák osada Skyriders.
    První Voroplavba
    Voroplavba rub