POWWOW 17. Ročník Kladno 24.3.2012

Protože loni slavila skupina Močálové 40let od založení a zanedlouho by i on oslavil své 60té narozeniny.

Chtěl bych vzpomenout na jednoho vynikajícího muzikanta a kamaráda.

Jeho vytáhlou postavu v šedavých tesilkách, modré silonové bundičce a neodmyslitelným houslovým futrálem v podpaždí.

Tak jste ho mohli potkat v ulicích Kladna, Motyčína, nebo Hnidous.

Tak to byl Míra Ježek ale, pro všechny známé, prostě …,

IGNáC.

Objevil se z čista jasna, jako by si oskočil z nějaké nahrávky přímo Made in Nashville. Zazářil jako létavice, která se ukáže jednou za sto let.

Svůj talent získal patrně od Boha, avšak osud mu vyměřil, jen velmi krátkou nit života. A přesto se nezapomenutelně zapsal do srdcí všech, kdo stáli u zrodu kladenského bluegrassu.

Jsem přesvědčen, a kdo jste ho znal, to jistě potvrdí a vůbec nepřeháním, že ve hře na housle, NEMĚL v 70tých letech v Československu konkurenci. Co se bluegrassu týče.

Proto je škoda, že ta jeho sóla na housle, dozněla tak záhy.

Vy co jste ho znali, věnujte prosím tichou vzpomínku na toho který, nám rozdával radost svojí hrou na housle a osobitým humorem, který nás všechny dokázal vždycky rozesmát.

Strejda Ignác ,

byli jsme na portě, tehdy ještě byla v Ústí 197?.

Jedna uznávaná houslistka (do dnes, pozn.autora), jak se to dělá, v zákulisí pilovala sólo před vystoupením. No mordovala se s tím chuděra. Strejda Ignác na ní koukal, pak šel k ní a na svoje housle vystřihl parádní sólo, které určitě, ještě neslyšela. Dohrál, dal housle podpaždí a se slovy,“Takhle to máš hrát, ty selko“, odešel zase na své místo, čekat na své vystoupení.

Možná, že to vyznělo jako nabubřelost z jeho strany, ale opak je pravdou. Ignuška byl skromný

a hodný kluk, ale jak sám říkal,“ profesionál by měl umět aspoň to málo co já“. A on nebyl profik, makal normálně v Poldovce, jako dělník.

O jeho skromnosti vypovídá už to, že si zahrál s každým, to je:u Černé Máry, na Konečné, u Bejčků,u Petříků, na Vyšehradě a prostě kam přišel, tam hrál, aniž by někoho vážně osočil, že neumí.

Naopak poradil, jak by to mělo být, co tam lépe zní a podobně. On měl prostě dar od Boha.

A věřte, takový byl skutečný.

Míra Ignác Ježek z Čabárny.

Dnes slaví své 73. narozeniny, jeden ze zakladatelů osady Tramp Boys. Byl a je její dlouholetý šerif. Dále je to známý publicista, člen a textař skupiny Fechtýři(napsal něco přes 70 textu),byl i čestný člen „Trampské unie“ a dalších trampských organizací a klubů, dopisovatel do mnoha novin a časopisů na téma tramping. Dnes dodává své archivní příspěvky i do naší „Vandrtorny“.

Děkujeme a přejeme mnoho zdraví do dalších let.

Dnes by oslavila své 97. narozeniny. Paní Ljuba Hermanová. Vlastním jménem Luběnka Hermanová. Narodila se 23. dubna 1913 v Neratovicích.

Na žebříčku české populární hudby, je právě Ljuba Hermanová,považována za ženu zakladatelku moderního českého šansonu, která předznamenala pozdější tvorbu dalších vynikajících českých šansoniérek, jako byla Eva Olmerová, Judita Čeřovská či nekorunovaná královna českého šansonu paní Hana Hegerová.

V 60. letech byla nejuznávanější českou šansoniérkou s bohatým výrazovým rejstříkem od šantánového popěvku až po blues.

Byla to opravdu výjimečná žena, první dáma českého šansonu se vším všudy.

Ve Werichově a Voskovcově komedii PENíZE NEBO ŽIVOT (1932), zazpívala slavnou píseň,od Jaroslava Ježka,

„Život je jen náhoda„.

Tento drobný človíček, muzikant, tremp a velký milovník naší řeky Berounky nás 26.12.2009 navždy opustil. Jeho písnička kterou složil jako voják někdy kolem roku1954 právě o milované Berounce tu ale zůstala a já myslím že ještě dlouho zůstane. Připomeňme si tedy alespoň její krásný text.