Ve Žloukovické hospodě

Druhý den ráno nás pozval na návštěvu do své chaty první a nejuctívanější trampský písničkář, filmový producent, bývalý člen Osvobozeného divadla W a V , spoluautor řady operet Jarka Mottl. Dlouho jsme si povídali při kafíčku s ním i s jeho manžekou. Když nám Jarka zahrál několik písniček, vzal kytaru do ruky Dewi. Zahrál a zazpíval Mottlovu známou píseň Maminko mámo. Mottl byl potěšen a Dewiho pochválil. Tak že byl potěšen i Dewi. Při loučení nám osadníci Ztracenky věnovali drobné upomínky a Čenda Kopáček každému krásný vyřezávaný totem.

Naše návštěva Ztracenky nebyla tou poslední. Naše trofeje časem obohatil totem, indiánská maska, sněžnice a další dílka ze Ztracenky.

A osadní srub ,,Ztracenky“ osadní vlajka ,,Tramp boys“.

NA HADí ŘECE

Ze Ztracenky jsme vyrazili na říčku Kocábu, kterou trampové nazývají ,,Hadí řekou“ a která se vlévá do ,,Velké řeky“. Vlčák, Špacír, Dewi, Forbes a Hanka zde navštívili řadu známých osad. Osady Rewaston, Havran, Louisiana, ani Deadwood neunikly jejich krokům.

Nejdéle se zdrželi na Havranu, u jednoho z nejstarších trampů, populárního Franty Pružiny – Cikána. ( Dějiny trampingu). Ten již kolem roku 1920 jezdil do Svatojánských proudů se slavnou partou která si říkala Cowbojové z Utahu. Později ostal s několika kamarády na Kocábě, přejmenovali říčku na Hadí řeku a založili osadu Havran. Zde stojí malý pomníček, na kterém je vytesáno jméno: ,,Josef Linhart, poslední zlatokop.“ Kousek za osadou stála ještě jeho zborcená chata, připomínající dobu, kdy se tento podivín pokoušel na Kocábě rýžovat zlato.

Dewi

Jak jsme trampovali.

Na stará místa 18.

Potlach na Ztracence 13.

Kamenitý Camp 2.den 26.