Pepa Fousek 12.3. 2011

Omlouvám se za zpoždění, byl menší problém s PC, už je to OK.

Kuky poslal odkaz na foto z akce Pěší zóna Kladno a Country Steak House.

Prohlížet můžete zde:

Dnes 8. března slaví narozeniny Honza Vyčítal .

Je to vynikající český zpěvák, textař, karikaturista a autor kreslených vtipů.

Zakládající člen, hlavní textař a vedoucí skupiny Greenhorns.

Mnohé z jeho písní už dávno zlidověly.

Zakladatel kapely Greenhorns, karikaturista Jan Vyčítal (68), se musel nadobro vzdát hry na svou oblíbenou kytaru. A protože bez muziky nemůže žít, koupil si ukulele.

„Nezbylo mi než poslechnout. Kytara je prý pro mě moc těžká, při hraní se hrbím a údajně vyhmátnutí akordu a jeho udržení je pro páteř to nejhorší, co může být,“ odůvodňuje Vyčítal lékařský verdikt.

„Samozřejmě mně to nedalo a přemýšlel jsem, co dál. Pak jsem šel a koupil jsem si ukulele. To je taková malá kytárka, na kterou hráli už kdysi námořníci. Není sice tak zvučná, ale lepší něco než nic, je úplně lehounká. Dokonce lehčí, než když nesu v ruce chlebník,“ pochvaluje si Jan Vyčítal svůj nový hudební nástroj, kterému už přišel na chuť.

Autor / zdroj: Mediafax

Dnes by oslavil své 85. Narozeniny,herec, textař, konferenciér a scenárista Vladimír Dvořák.

Mimo to, že byl vynikající bavič, tak pro nás napsal celou řadu krásných písniček, které se hrály

a hrají u táboráků a na slezinách.

Nejznámější jsou: Píseň pro Kristýnku, Čert ví proč, Je po dešti, Nelly Gray, Tam, kde šumí proud,

Váš dům šel spát, Až na severní pól, Buď pořád se mnou a mnoho dalších.

Za to mu patří dík.

Byla to bitva,v soutěži o „Pohár Country Rádia„, jak má být. „Bojovské údoli“ od skupiny KTO, byl velmi tvrdý oříšek, už proto, že řada lidí má v podvědomí KTO a Waldemara Matušku.

„Vítr nad Berounkou„.

Gratulujeme, skupině Gladly S.W.!!!

A už je na čase, také představit autora, TéTO KRáSY, která drtí písničky, starých a osvědčených autorů.

To je on. Josef Mareček.

Dnes je to 20 let, kdy odešel na poslední vandr, slavný a věčný tramp Eduard Ingriš.

Je to jeden z našich, nejslavnějších rodáků o kterých se nesmělo mluvit.

Převzato ze stránek: http://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Ingriš

Eduard Ingriš (11. února 1905 Zlonice u Slaného – 12. ledna 1991 Reno, USA) byl český hudební skladatel, dirigent, cestovatel, filmový dokumentarista, kameraman a fotograf. Napsal šedesát operet, nejúspěšnější Rozmarné zrcadlo dosáhla 1600 repríz. Byl autorem mnoha písní, z nichž nejznámější je Teskně hučí Niagara (1931) a napsal hudbu k jedenácti filmům (např. k filmu The Gallant One). V roce 1947 odjel do Jižní Ameriky a po únoru 1948 se rozhodl, že se do vlasti už nevrátí. Usadil se v Peruánské Limě a stal se vyhledávaným fotografem a kameramanem. Oficiálně portrétoval peruánského prezidenta Manuela Pradu, vyhrával mezinárodní fotografické soutěže a jeho fotografie uveřejňovaly i tak významné časopisy, jako Time a Life. Ve vlastní produkci vyrobil tři celovečerní filmy. Spolupracoval s Ernestem Hemingwayem při natáčení filmové podoby jeho románu Stařec a moře, setkal se také se známými českými cestovateli Hanzelkou a Zikmundem. Ve svých 49 letech se seznámil s věhlasným norským etnologem Thorem Heyerdahlem a rozhodl se potvrdit jeho teorii o migraci původních obyvatel Peru do Polynésie. Po jednom neúspěšném pokusu na balsovém voru Kantuta I musela být posádka zachráněna americkou lodí. V roce 1959 plavbu úspěšně zopakoval na voru Kantuta II. V roce 1962 se z Peru přestěhoval do USA, kde se oženil a usadil v South Lake Tahoe. Jeho žena Nina, pocházela z Brna a s rodiči utekla z Československa již v květnu roku 1945. Její otec byl potomkem ruských kozáků a dobře věděl, co by ho od Rudé armády čekalo kdyby zůstal. Při jeho uplatnění v USA mu pomáhala i herečka českého původu Florence Marlyová a americký herec Grand Williams. V roce 1991 zemřel v nevadském Renu ve věku 86 let. Urna s jeho ostatky byla uložena v rodných Zlonicích. Byla to právě jeho žena paní Nina Ingrišová, která obrovský archív svého manžela věnovala po jeho smrti do České republiky. O převoz celé tuny Ingrišových písemností, notových náznamů, nahrávek, fotografií i filmů se v roce 2001 zasloužil Miroslav Zikmund. Jeho archiv zrevidoval v roce 2000 spolu s Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou a poté bylo 1100 kg archiválií dopraveno do České republiky. Jeho unikátní fond byl zachráněn a nyní se nachází v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde je fotografická část pozůstalosti digitalizována.