Oslava piva
Projel jsem já mnoho států, v mnoha zemí jsem já byl, chci vám nyní vypovědět, co já v těchto zemích pil.
Angličané mě hostili, coby bytost lidskou, tím nejlepším co prý mají, vyhlášenou whiskou.
Francouz zase na mě koukal, s otevřeným zobákem, velice se vytahoval, nejlepším prý koňakem.
Poláci mě přivítali, chtěli vyzkoušet můj vkus, proto do mne nalévali, ten odporný špiritus.
Ještě dále na východě, v státě s městem Moskvou, tam mě stále častovali, dost kvalitní vodkou.
Ve studeném Skandinávsku, kde se málo pije, tam mně zase hostívali vodkou Findlandie.
A na jihu, na Balkáně, ač tam nežiji, nalévali stále do mě, tu svou rakii.
Španělé a Italové prý horkou krev mají, svojím rudým, sladkým vínem, břicha nalévají.
A národu německému nejvíce je milo, když jim hrdlo proplachuje to bavorské pivo.
Nikde mi moc nechutnalo, vždycky jsem si přál, aby ke mně domů jeli a já na pivo je vzal.
A v té české restauraci, natočit bych dal, pivem bych si s nimi připil, a pak povídal.
Koukněte se na tu barvu, slunce je v ní plno, tuhle barvu může dodat, jenom České zrno.
A nahoře hustá pěna, bílá jako stěna, tuhle krásnou kombinaci vaše pití nemá.
Přičichněte ke sklenici, cítíte jak voní, to je vůně jen ze chmele, co se v Čechách rodí.
Musíte si uvědomit a není tomu divu, že před těma patokama dávám přednost pivu.
Jednou za čas dát si prcka může být i hezké, nejlepší však na světě je dobré pivo české.
Jaroslav Král