Poslední Lokálka

Poslední lokálka
To je pravděpodobně poslední lokálka, kterou jsme jeli z čundru ve Žloukovících 1973. Potom je zrušili. Je to trasa Beroun- Rakovník.
Vepředu je Dědek, Kraťas, Mirka a já zády.

Podobné příspěvky

  • U pomníčku 19.2. 2011

    Již tradičně do Řevničova přijeli kamarádi zavzpomínat a zahrát
    k pomníčku Páji Trhlíka , který zde před 21lety, tragicky zahynul.
    Jeho oblíbené songy.

  • Jaroslav Samson Lenk 12.8. 2010

    Dnes slaví své narozeniny, známý písničkář,skladatel,textař,zpěvák a kytarista
    Jarda Samson Lenk.
    Je to jeden ze zakladatelů dnes již legendární skupiny Máci a skupiny Hop Trop,
    kde dodnes také vystupuje.
    Samsone Všechno nejlepší a ať Ti to dál tak pěkně hraje.
    Jarda Samson Lenk na Fortně
  • Jarda Hliňák

    Dnes 25.7. 2012 si připomínáme nedožité 70. narozeniny Trampa s velkým T, kamaráda,všestranného umělce, muzikanta, organizátora mnoha vydařených akcí, (jako Voroplavba,Trampská opera, Rodea a mnoha dalších).

    Jarda Hliňák

    Jardo Hliňák
    Malý postavou, ale velký činy, umem a vynalézavostí.
    Kdo jej znali, vzpomenou si jistě na celou řadu jeho dalších vydařených akcí.
    Nezapomeneme!
    Wabi Joe a Jardočka.
  • Jarka Mottl

    Dnes je tomu 24let, kdy odešel na poslední vandr , jeden z Velikánů Československého trampingu,
    Jarka Mottl.
    Byl tvůrcem stovek písní, které se objevily v desítkách filmů. Podílel se také na filmových scénářích.
    V roce 1919 se uvedl textem písně „V záři červánků“, na melodii Rudolfa Piskáčka, který je považován za začátek trampských písní v tehdejším Československu.
    Málokdo ví,že ve většině, dodnes uváděných filmů pro pamětníky, zaznívá jeho krásná hudba.
    Připojil se k osadě Ztracená naděje a brzy začal kromě textů také skládat vlastní hudbu. Jeho písně se rychle rozšířily. Vytvořil sbor Ztracenkáři, s nímž v roce 1929 nahrál desítky vlastních písní pro německou firmu Parlophon. Ve stejném roce s týmž sborem pojmenovaným ovšem Mottlova parta začal spolupracovat s Osvobozeným divadlem a orchestrem Jaroslava Ježka, který také jezdil jako host na osadu Ztracená naděje. Ztracenkáři dále nahrávali například se Settlery.
    V roce 1969 vydala firma Supraphon dlouhohrající desku „Ztracenka si zpívá“ s Mottlovými písněmi interpretovanými různými skupinami a zpěváky (Settleři, Kamarádi táborových ohňů, Eva Olmerová a další). Na osadu Mottl zajížděl i v pozdním věku.
    Výběr jeho písní: Bessie,Škuner,Cariboo ,Hledám děvče na neděli ,Na osadě hráli ,Ztracenka zpívá ,Marta ,Maminko mámo ,Námořník,Kapitán ,Hvězdičky vzplály,Neříkej, děvče, nikdy ne ,Pirát ,Kajak ,Můj koníčku ,Margaretta ,Osamělý rváč ,Můj milý se vrátil, Čajová růže.
    Jarka Mottl
  • Zdeněk Velíšek (Paťar).

    Tento drobný človíček, muzikant, tremp a velký milovník naší řeky Berounky nás 26.12.2009 navždy opustil. Jeho písnička kterou složil jako voják někdy kolem roku1954 právě o milované Berounce tu ale zůstala a já myslím že ještě dlouho zůstane. Připomeňme si tedy alespoň její krásný text.
    Zděndo – Paťare – kamaráde nezapomeneme.
    Berounka.
    V údolí kde Berounka se valí
    slyšet je z dáli, trempířú hlas.
    K potlachu se trempi sjelisvé písně pěli, svojí osadě zas.
    Starý totem se na nás smutně díval
    když jsem si tu píseň tak rád zpíval.
    Je to znát, časy se mění
    osada upadá v zapomnění.
    Ref.
    Berounko má tys jediná
    já zůstal sám a v srdci bolest mám.
    Berounko má tys jediná
    já zůstal sám a teď jen vzpomínám.
    Odešli kamarádi s osady
    zanechali tu ohniště totem a podsady.
    Je to znát, časy se mění
    osada upadá v zapomnění.
    Mezihra……..
    Odešli kamarádi s osady
    Zanechali tu ohniště totem a podsady.
    Je to znát, časy se mění
    Osada upadá v zapomnění.
  • Waldemar Matuška 30.5.2010

    Dnes je to právě rok,kdy nás opustil, tento fantastický člověk a muzikant.
    Na jeho památku, bych chtěl zde zveřejnit jednu příhodu, kterou mám zapsánu hluboko v srdci.
    Na jedné z našich výprav na hrad Okoř , jsme se setkali s panem Waldemarem Matuškou.
    Nikdo si nedovede představit, ty mladý kluky, kterými jsme v tu dobu, byli my.(12-13 let).
    Otevřené huby, vyvalené oči a jak jinak, když potkáte svého skoro Boha.
    Pan Matuška tam hrál s jakýmisi trampi, tak očumujeme a najednou kamarád Luďek povídá,
    řekneme si o Canc.
    Jdeme za NíM, „pane Matuška, cacnete nám do cancáku“.
    Teď přišel šok, že jsme si málem cinkli do trenek. On odpověděl,“Já jsem Walda“ a podával nám ruku. Potom cancnul,“Luďkovi Walda“, bohužel nevíme,kde ten cancák skončil,Luděk zemřel před 6ti lety.
    No něco neskutečného od takové celebrity, za jakou jsme ho považovali.
    Potom jsme se dočetli v novinách, jaké se pořádají orgie, na Okoři, u paní Hermanové ve mlejně.
    My jsme samozřejmě věděli, že to není pravda, Walda byl srdcem tramp a to se tehdy nesmělo.
    Pak se dočtete, proč si zničil karieru, že začal zpívat se skupinou KTO, proč tito radílkové,
    neporadí třeba paní Peckové, že by jí seděl, třeba Hip-hop.
    Já jsem bral Waldu, jako muzikanta, člověka a trampa.
    Tím pro mě zůstane a na vždy!
    Díky Waldo!
    Walda