Prokletý koleje

Stříbrné Údolí 2

Dnes u příležitosti nedožitých 79. narozenin Zdeňka Paťara Velíška zveřejňujeme jeho výpověď o vzniku a životě na trampské osadě Stříbrné Údolí 2.

Kde se na Staré řece něco dělo, tam jsme samozřejmé nemohli chybět. Nechali jsme si udělat domovenky, osady nás začaly zvát na své potlachy.

V roce 1959 se nám vrátil do osady Míra Žák, výborný hráč na mandolínu, kterého zavřeli za politické delikty. Tak do naší osady přišel poslední člen.

V té době jsme hodně jezdili na T.O. Kamarád Choceň.

T.O.Kamarád 1961

T. O. Sovy Praha, T.O. Údolí hříchů, na Okoř, Bílý Obláček Česká Třebová, Krkanku,to je nejkrásnější úsek Chrudimky, na Nežárku, Sázavu, do Ledečka a samozřejmě na Kačák, kde je spousta osad. T.S. Samotář Ota Kučera, Rujana, Údolí oddechu, Lone Star, Udolí děsu a tak to šlo po celá léta dál.

Potom však nastaly rodinné záležitosti a my se začali pomalu, ale jisté rozcházet. Já se však z rodinné krize vzpamatoval brzy a počal stavět chatu v údolí Berounky a kluci se opět dali do kupy a pomáhali, jak mohli. Rukou společnou jsme tak postavili osadní chatu, i když byla moje vlastní. Tam jsme pak začali opět jezdit až do doby, kdy jeden z kamarádů odešel na Šumavu – Mirek – Žid zemřel na následky vězení a tak jsem zůstal sám pouze se svou ženou a dcerou a s kamarádem Jardou, který má chatu nade mnou.

Na Šumavě vznikly nové osady, které nás často zvou na svoje akce. T.O. Blanice, T.O. Vápený kaňon -Pazour, T.O. Čikleros, Č.B. Smolaři.

Na Kladensku, pak T.O. Návrat, T.O. Staří vlci, T.O. Špatňáci, T.O. Albatros, T.O. Věrný tulák atd.

Jezdíme i na Ostravsko na T.O. Luňák Opava.

I když v dnešní době nejsme takoví, jak jsme bývali, tak si stejně rádi zajedeme mezi dobré a upřímné kamarády a držíme se zásady, o které se zpívá v jedné písni… „Kdo to nezná, ten to nepochopí“.

Co já a moje osada považujeme za životní krédo? Je mít upřímné a dobré kamarády a žít životem takovým, který jsme si zvolili. Vše, co máme, o to se rádi rozdělíme s poctivým a upřímným kamarádem. Tak žijeme a chceme tak i dožít.

Závěrem této zpovědi o naší osadě, Vám Všem, poctivým kamarádům, kteří tyto řádky budou číst, přeji stale modrou oblohu a suchou stezku za poznáním naší tak krásné země.

Berounko, milenko v závoji bílém, v údolí milém stulená, k Tobě se vracím, když náruč je prázdná i když jsi pro mě vzdálená. Když slunce pozlatí vlnky Tvé, snad mě na březích svých nalezne. Berounko, milenko v závoji bílém, v údolí milém, které znám, zůstal jsem opuštěn ve světě širém, své srdce i lásku Ti dám.

Šerif osady Stříbrné údolí Zdeněk Velíšek – Paťár

Další fota jsou: http://vandrtorna.galerie.cz/5765904-t-o-stribrne-udoli