Pedrák 12.3. 2010

Je vidět a ocenilo to i Country Rádio, že Kladno je velmi silné. Tak obrovskou podporu, pro

„Naše Kluky“ z Gladly S.W. nikdo nečekal! Je to prostě pecka. Vyhrát 65% hlasů, proti tak nadupanému soupeři, kterým jistě byli slavní Greenhorns se svou, překrásnou písní

Opravdu jsem zamáčkl slzu v oku při vyhlášení, že „Bříška“ a Gladly S.W. postupují do poslední desítky vyvolených. V ten moment jsem si vzpomněl na rčení, mého dlouholetého kamaráda, Miloše Dandy(už,také odešel na věčný vandr), „Nechť roste a vzkvétáá, Méé rodnéé Kladéénko“.

To prostě hovoří za vše.

Myslím, že Kladno je dost velké a silné, máme zde celou řadu již celosvětově uznávaných „Rodáků“ (je řeč pouze o hudbě a umění). Každý je trochu patriot a písnička,

“ Vítr nad Berounkou„, nám mnohým mluví z duše. Ne každý, musí,(může) jezdit do Řecka, Egypta, když muže za 30 minut být na Kladenské Riviéře a tam se potkávat s kamarády,

nejen z Kladna, ale z celého světa, kterým rozumí, protože mluví stejnou řečí,(můj ex soused nevynechal jednoho „Zbečenského kapra“ a to jezdí, jen z Canady).

A tuhle překrásnou krajinu nám barvitě připomíná, právě zmíněná písnička,“Vítr nad Berounkou“ kde nám autor Josef Mareček, coby rozverný větřík, popisuje své pocity.

Vážené Gladly S.W. už to, že jste v první DESíTCE, JE OBROVSKý ÚSPĚCH a jsem přesvědčen, že to z daleka, NENí poslední. Nikdy nezapomínejte na své rodné Kladéénko a Ono vám to vrátí.

Patrioti nevymřeli.

No a co Vás čeká,to nebude vůbec žádná legrace. Už to obsazení poslední Desítky.

Už Vás čekají jenom samé „Star„, ale důvěřujte, svým kamarádům a fandům, dnes už z celé naší Republiky.

Hlasování do FINáLE turnaje o HUDEBNí POHáR COUNTRY RADIA

Od 22.října 15:00 do 26.října 23:59 můžete hlasovat pro Absolutního Vítěze Poháru.

Třeba takhle může vypadat,Pohar se už nepíše oni to zkrátili na: CR 2

a poslat na číslo 900 06 03 POZOR!!! Pouze a jen, na toto číslo, jiné neberou!!! A Váš hlas propadne a jsou to vyhozené peníze!!!

(cena sms je 3,-Kč včetně DPH od všech operátorů. SMS bohužel nelze posílat ze zahraničí).

Takhle vypadají čísla pro SMS

1) Žádná jiná Radek Tomášek

3) Toulavej Vojta Kiďák Tomáško

4) Tam u nebeských bran Michal Tučný

5) Snídaně v trávě Michal Tučný

6) Sbohem Angelino Robert Křesťan

7) Pravda a lež Jarek Nohavica

8) Karlínský nábřeží Helena Maršálková

9) Letní den Radek Tomášek

10) Mám jizvu na rtu Jarek Nohavica

Tady dole jsem si dovolil ukázat, jak mají velmi dobře nakročeno

Protože loni slavila skupina Močálové 40let od založení a zanedlouho by i on oslavil své 60té narozeniny.

Chtěl bych vzpomenout na jednoho vynikajícího muzikanta a kamaráda.

Jeho vytáhlou postavu v šedavých tesilkách, modré silonové bundičce a neodmyslitelným houslovým futrálem v podpaždí.

Tak jste ho mohli potkat v ulicích Kladna, Motyčína, nebo Hnidous.

Tak to byl Míra Ježek ale, pro všechny známé, prostě …,

IGNáC.

Objevil se z čista jasna, jako by si oskočil z nějaké nahrávky přímo Made in Nashville. Zazářil jako létavice, která se ukáže jednou za sto let.

Svůj talent získal patrně od Boha, avšak osud mu vyměřil, jen velmi krátkou nit života. A přesto se nezapomenutelně zapsal do srdcí všech, kdo stáli u zrodu kladenského bluegrassu.

Jsem přesvědčen, a kdo jste ho znal, to jistě potvrdí a vůbec nepřeháním, že ve hře na housle, NEMĚL v 70tých letech v Československu konkurenci. Co se bluegrassu týče.

Proto je škoda, že ta jeho sóla na housle, dozněla tak záhy.

Vy co jste ho znali, věnujte prosím tichou vzpomínku na toho který, nám rozdával radost svojí hrou na housle a osobitým humorem, který nás všechny dokázal vždycky rozesmát.

Strejda Ignác ,

byli jsme na portě, tehdy ještě byla v Ústí 197?.

Jedna uznávaná houslistka (do dnes, pozn.autora), jak se to dělá, v zákulisí pilovala sólo před vystoupením. No mordovala se s tím chuděra. Strejda Ignác na ní koukal, pak šel k ní a na svoje housle vystřihl parádní sólo, které určitě, ještě neslyšela. Dohrál, dal housle podpaždí a se slovy,“Takhle to máš hrát, ty selko“, odešel zase na své místo, čekat na své vystoupení.

Možná, že to vyznělo jako nabubřelost z jeho strany, ale opak je pravdou. Ignuška byl skromný

a hodný kluk, ale jak sám říkal,“ profesionál by měl umět aspoň to málo co já“. A on nebyl profik, makal normálně v Poldovce, jako dělník.

O jeho skromnosti vypovídá už to, že si zahrál s každým, to je:u Černé Máry, na Konečné, u Bejčků,u Petříků, na Vyšehradě a prostě kam přišel, tam hrál, aniž by někoho vážně osočil, že neumí.

Naopak poradil, jak by to mělo být, co tam lépe zní a podobně. On měl prostě dar od Boha.

A věřte, takový byl skutečný.

Míra Ignác Ježek z Čabárny.

Dnes je to právě rok,kdy nás opustil, tento fantastický člověk a muzikant.

Na jeho památku, bych chtěl zde zveřejnit jednu příhodu, kterou mám zapsánu hluboko v srdci.

Na jedné z našich výprav na hrad Okoř , jsme se setkali s panem Waldemarem Matuškou.

Nikdo si nedovede představit, ty mladý kluky, kterými jsme v tu dobu, byli my.(12-13 let).

Otevřené huby, vyvalené oči a jak jinak, když potkáte svého skoro Boha.

Pan Matuška tam hrál s jakýmisi trampi, tak očumujeme a najednou kamarád Luďek povídá,

řekneme si o Canc.

Jdeme za NíM, „pane Matuška, cacnete nám do cancáku“.

Teď přišel šok, že jsme si málem cinkli do trenek. On odpověděl,“Já jsem Walda“ a podával nám ruku. Potom cancnul,“Luďkovi Walda“, bohužel nevíme,kde ten cancák skončil,Luděk zemřel před 6ti lety.

No něco neskutečného od takové celebrity, za jakou jsme ho považovali.

Potom jsme se dočetli v novinách, jaké se pořádají orgie, na Okoři, u paní Hermanové ve mlejně.

My jsme samozřejmě věděli, že to není pravda, Walda byl srdcem tramp a to se tehdy nesmělo.

Pak se dočtete, proč si zničil karieru, že začal zpívat se skupinou KTO, proč tito radílkové,

neporadí třeba paní Peckové, že by jí seděl, třeba Hip-hop.

Já jsem bral Waldu, jako muzikanta, člověka a trampa.

Tím pro mě zůstane a na vždy!

Díky Waldo!

Dnes bychom rádi připomněli 103.výročí narození Josefa Peterky, známějšího pod přezdívkou

Bob Hurikán a pod pseudonymem Bob Peters. Přezdívalo se mu také český Jack London.

Byl to cestovatel, tramp, sportovec, spisovatel, publicista, redaktor, partyzán, historik trampingu a trampský písničkář .

Nejznámější písnička je Rikatádo a další méně známé,jsou Hvězdička na nebíčku,Marry,Starý šerif,Jednou nashledanou,Poplujeme spolu,Zelený Lučištník,Hořící prérie.

Jako spisovatel se proslavil psaním kovbojek, Pobožný střelec, Návrat Pobožného střelce, Průkopníci Arizony, Děs Wyomingu, Jmenují se Toronto, Texasští střelci, Šest šilinků a další.

Tento průkopník českého trampingu, po vystoupení ze skautské organizace, v pouhých 13 letech,

už pořádal výpravy divokých skautů,(jak sám nazval trampy), na Sázavu kde založil i několik osad, mnohé dnes již neexistují.

Nutno ještě dodat, že Bob Huríkán ,ve svých 26 letech, se jako první pokusil popsat dějiny trampingu, které poprvé vyšly již roku 1933 jako Trampské zkazky. V úplnosti pak roku 1940.

Ze vzpomínek Boba Hurikána. „Jednou si to šlapu na nádraží na Posázavský Pacifik a potkám kamaráda a ten měl namířeno úplně jinam. Slovo dalo slovo a za pár týdnů ode mne Anka dostala pohlednici až z Bagdádu.“ A takhle vznikla kniha „Trampem do Orientu“, kam se skutečně vydal v letech 1930-31. Další z jeho výprav mířila do Laponska.

Za druhé světové války, založil a vedl Trampskou partyzánskou odbojovou skupinu Zimní brigáda, která se brzy, díky známostem mezi trampy, rozšířila po velkém množství trampských osad naší vlasti. Bohužel, celá řada těchto kamarádů, zabitých a mnohdy umučených, upadla v zapomnění, jen na pár osadách se ještě udržují pomníčky padlých kamarádů,kteří bojovali za svobodu této země.

Také Bob Hurikán, byl na udání zatčen v zimě 1945, za ukrývání ruského vojáka a odsouzen k trestu smrti. Tento úžasný český Jack London Peterka, měl skončit na Pankráckém popravišti, právě 9.května 1945 a k jeho velkému štěstí, místo popravčího, v ten den otevřel celu už ruský voják.Oprava: Vězni byli osvobozeni lidem českým 5.5.1945, tedy v počátcích Pražského povstání.

A tak mohl tento trampský král, dál jezdit na své, tehdy už zase, dost zakazované trampské výpravy.

Přestože zemřel v pouhých 58 letech, dokázal proslavit a udělat pro český tramping obrovský kus práce.

Již tradičně do Řevničova přijeli kamarádi zavzpomínat a zahrát

k pomníčku Páji Trhlíka , který zde před 21lety, tragicky zahynul.

Jeho oblíbené songy.