Dr. Jiří Kraus.

Dnes 8. března slaví narozeniny Honza Vyčítal .

Je to vynikající český zpěvák, textař, karikaturista a autor kreslených vtipů.

Zakládající člen, hlavní textař a vedoucí skupiny Greenhorns.

Mnohé z jeho písní už dávno zlidověly.

Zakladatel kapely Greenhorns, karikaturista Jan Vyčítal (68), se musel nadobro vzdát hry na svou oblíbenou kytaru. A protože bez muziky nemůže žít, koupil si ukulele.

„Nezbylo mi než poslechnout. Kytara je prý pro mě moc těžká, při hraní se hrbím a údajně vyhmátnutí akordu a jeho udržení je pro páteř to nejhorší, co může být,“ odůvodňuje Vyčítal lékařský verdikt.

„Samozřejmě mně to nedalo a přemýšlel jsem, co dál. Pak jsem šel a koupil jsem si ukulele. To je taková malá kytárka, na kterou hráli už kdysi námořníci. Není sice tak zvučná, ale lepší něco než nic, je úplně lehounká. Dokonce lehčí, než když nesu v ruce chlebník,“ pochvaluje si Jan Vyčítal svůj nový hudební nástroj, kterému už přišel na chuť.

Autor / zdroj: Mediafax

Píseň“ Vítr nad Berounkou„, opět, DíKY VAŠIM SMSkám postupuje do dalšího kola.

Je to úžasný úspěch, této velmi mladé skupiny,(z pohledu jejího vzniku, asi 2roky),

jak díky Vaší přízni, válcuje staré a dobré hity.

Na jejich hudbě je asi něco magického.

Poslouchal jsem dopoledne Country Rádio a při vyhlašování vítěze duelu, moderátor Milan Schmidt,to komentoval slovy,“Není třeba čekat na poslední aktualizaci hlasů, Gladly S.W. s písní Vítr nad Berounkou, jasně vyhrává 90% hlasů a přicházejí další“.

Co, dodat? „Bříška„, jak si ji sami posluchači pojmenovali, jsou super!

Je to prostě hudba, která má hlavu, patu. Písničky mají děj, melodie to krásně podbarví a hrají to skuteční muzikanti srdcem.

Hodně lidí se ptá co to vlastně znamená,Gladly S.W.

Já odpovídám, v mém překladu:

Gladly = pohodový, S. =spokojený, W. = víkend.

Jejich písničky pro mne navozují přesně, tuto atmosféru.

Celkově k Poháru.

Asi už bylo potřeba udělat akci, kterou uspořádalo Country rádio, trochu provětrat a oživit nabídku pro posluchače. Už to vypadalo, jako když, je jen pár vyvolených, ti mají doživotní úspěch zaručený a v mnoha případech i dědičný. To platí i v ostatních žánrech.

Jsou možnosti různých, žebříčků a podobně, podle žádanosti té které písničky.

Podle hranosti, to je zavádějící, to závisí na moderátorovi, co se mu zrovna líbí a jakou má zrovna náladu. Podle prodaných CD, to asi také není to pravé a ořechové, jak nám nedávno převedla jistá rumunská operní pěvkyně, když si u nás nakoupila, jako dárky pro své fanoušky, svojí vlastní nahrávku,(tuším asi 3000ks.) a tím jasně vyhrála žebříček prodejnosti CD. To, cosi napovídá, o popularitě i ostatních celebrit.

Dnes je trochu jiná doba, nikdo nikoho nemusí přemlouvat, aby mu vydal jeho práci. Něco umím, nahraju, upravím a šup s tím na internet. Nač CD, gramofonové desky, a jiné zbytečnosti. Svoje dílo si sám prodám, zdaním a nemusím živit nějaké lehkoživky. Když přijde úspěch, dobře, když ne, aspoň tolik netratím. To si samozřejmě producenti uvědomují a po celém světě vznikají Megasoutěže,ze kterých, jen málo kdy, vypadne skutečný talent. A když, tak ho nechají chvíli zářit a šup ke starým a osvědčeným kádrům.

To bylo jen takové malé zamyšlení.

Gladly S.W. Moc gratuluji k dnešnímu postupu a držím palce do dalšího klání, tentokrát s KTO a jejich písní „Bojovské údolí“.

Byla to bitva,v soutěži o „Pohár Country Rádia„, jak má být. „Bojovské údoli“ od skupiny KTO, byl velmi tvrdý oříšek, už proto, že řada lidí má v podvědomí KTO a Waldemara Matušku.

„Vítr nad Berounkou„.

Gratulujeme, skupině Gladly S.W.!!!

A už je na čase, také představit autora, TéTO KRáSY, která drtí písničky, starých a osvědčených autorů.

To je on. Josef Mareček.

Přidali jsme krásné, nové fotky.Od kamarádů z T.O.Piráti.

Ahoj,
díky za článek na stránkách Vandrtorna, je perfektní, dozvěděl jsem se spoustu nových zajímavých věcí (a doufám, že to ještě nekončí, že se třeba někdo další ozve s informacemi !?). Ten původní kemp u řeky znám také, je to pěkné místo ale když bylo naproti rekreační středisko POLDI (později Hotel MICI) tak to bylo myslím moc „na očích“, příliš blízko civilizace. Prohrabal jsem doma co se dalo a našel pár fotek z výročního ohně naší osady (15 let) který jsme si udělali v Kamenitém campu, bylo to v srpnu 1987. Posílám Ti je v příloze. Já nejsem na žádné z nich protože jsem to všechno fotil. Až se dostanu do Žloukovic a budu tam mít čas na hledání, věřím že o Kamenitém campu ještě něco objevím. Na jedné fotce jsou vidět dvě malované placky, tu co visí vlevo jsme tam tenkrát nechali ale myslím že hned při naší příští návštěvě už tam bohužel nebyla. Třeba dodnes zdobí některou chatu v okolí, kdo ví.
Ahoj
Pavel

P.S. Pošlu ještě nějaká „PF“ a zvadla co jsem doma našel.