Josef Braun Buřt † 29. 9. 2003

Ahoj kamarádi.

Dovolte mi malou vzpomínku na jednoho ze zakladatelů dnes již zaniklé osady INDIáNO.

Dne 23.5. by oslavil 86té narozeniny její dlouholetý šerif Zděnek Ibl – PATRIK.

Patriku, kdo tě znal nezapomene.

Ahoj

Dnes je to 20 let, kdy odešel na poslední vandr, slavný a věčný tramp Eduard Ingriš.

Je to jeden z našich, nejslavnějších rodáků o kterých se nesmělo mluvit.

Převzato ze stránek: http://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Ingriš

Eduard Ingriš (11. února 1905 Zlonice u Slaného – 12. ledna 1991 Reno, USA) byl český hudební skladatel, dirigent, cestovatel, filmový dokumentarista, kameraman a fotograf. Napsal šedesát operet, nejúspěšnější Rozmarné zrcadlo dosáhla 1600 repríz. Byl autorem mnoha písní, z nichž nejznámější je Teskně hučí Niagara (1931) a napsal hudbu k jedenácti filmům (např. k filmu The Gallant One). V roce 1947 odjel do Jižní Ameriky a po únoru 1948 se rozhodl, že se do vlasti už nevrátí. Usadil se v Peruánské Limě a stal se vyhledávaným fotografem a kameramanem. Oficiálně portrétoval peruánského prezidenta Manuela Pradu, vyhrával mezinárodní fotografické soutěže a jeho fotografie uveřejňovaly i tak významné časopisy, jako Time a Life. Ve vlastní produkci vyrobil tři celovečerní filmy. Spolupracoval s Ernestem Hemingwayem při natáčení filmové podoby jeho románu Stařec a moře, setkal se také se známými českými cestovateli Hanzelkou a Zikmundem. Ve svých 49 letech se seznámil s věhlasným norským etnologem Thorem Heyerdahlem a rozhodl se potvrdit jeho teorii o migraci původních obyvatel Peru do Polynésie. Po jednom neúspěšném pokusu na balsovém voru Kantuta I musela být posádka zachráněna americkou lodí. V roce 1959 plavbu úspěšně zopakoval na voru Kantuta II. V roce 1962 se z Peru přestěhoval do USA, kde se oženil a usadil v South Lake Tahoe. Jeho žena Nina, pocházela z Brna a s rodiči utekla z Československa již v květnu roku 1945. Její otec byl potomkem ruských kozáků a dobře věděl, co by ho od Rudé armády čekalo kdyby zůstal. Při jeho uplatnění v USA mu pomáhala i herečka českého původu Florence Marlyová a americký herec Grand Williams. V roce 1991 zemřel v nevadském Renu ve věku 86 let. Urna s jeho ostatky byla uložena v rodných Zlonicích. Byla to právě jeho žena paní Nina Ingrišová, která obrovský archív svého manžela věnovala po jeho smrti do České republiky. O převoz celé tuny Ingrišových písemností, notových náznamů, nahrávek, fotografií i filmů se v roce 2001 zasloužil Miroslav Zikmund. Jeho archiv zrevidoval v roce 2000 spolu s Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou a poté bylo 1100 kg archiválií dopraveno do České republiky. Jeho unikátní fond byl zachráněn a nyní se nachází v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde je fotografická část pozůstalosti digitalizována.

Pro celou trampskou veřejnost, prostě Pedrák.

Je tomu již neuvěřitelných 18 let, kdy odešel na věčný vandr.

Přesto mi pokaždé při vzpomínce na tohohle kamaráda napadne.

Jak s těmi kraťounkými prsty může tak nádherně basovat,(a to na normální kytaru). Asi je to dáno tím, že mám zafixováno, každý muzikant musí mít dlouhé a štíhlé prsty. U Pedráka to neplatilo, a nic mu nebránilo, aby dodal svými charakteristickými basy, neopakovatelný punc Hobousárnám, a tím se i nesmazatelně zapsal do dějin naší hudby.

Záměrně neříkám, kterého žánru, protože pořád to jsou „JEN“ Hobousárny.

Kdo chce, může si dnes vzpomenout na toho hodného a skromného kamaráda.

A říci: Ahoj Pedráku.

Na to „ON“ to slyšel.

Dostal jsem krásný leták.

Pokud si někdo chce poslechnout kvalitní hudbu, je na adrese:

Martin Žák Klikni přímo na to jméno