Paťar

Dnes by také oslavil své 66. narozeniny vynikající básník s kytarou Karel Kryl.

Jeho básně a písničky není třeba představovat.

Není však bez zajímavosti, že studoval na stejné keramické škole, jako o dva roky starší Miki Ryvola.

Karel Kryl byl velký vyznavač trampingu a vždycky se k němu hlásil. Jak sám říkal, tak díky trampům začal hrát na kytaru a skládat písničky.

Jeho docela první písnička se jmenovala ,“Potkal jsem svou tchýni na mostě v Bechyni“ a tvrdil, že to byla jeho nejgeniálnější píseň, kterou kdy složil.

Potom se začal toulat „se svou Holkou“ – Kytarou Monikou, po českých klubech,

pořádal například „Country and Ostern music“, kde se začal svěřovat se svými trápeními a pocity.

Tam také vznikaly písně, jako Pieta, Smutné ráno, Bratříček a mnoho jeho dalších, dnes už LIDOVEK.

Tento český rebel a trubadúr se zapsal do dějin a srdcí mnoha lidí, proto si učitě zaslouží,

toto malé zavzpomínání.

Dnes slaví své 73. narozeniny, jeden ze zakladatelů osady Tramp Boys. Byl a je její dlouholetý šerif. Dále je to známý publicista, člen a textař skupiny Fechtýři(napsal něco přes 70 textu),byl i čestný člen „Trampské unie“ a dalších trampských organizací a klubů, dopisovatel do mnoha novin a časopisů na téma tramping. Dnes dodává své archivní příspěvky i do naší „Vandrtorny“.

Děkujeme a přejeme mnoho zdraví do dalších let.

Dnes bychom rádi připomněli 103.výročí narození Josefa Peterky, známějšího pod přezdívkou

Bob Hurikán a pod pseudonymem Bob Peters. Přezdívalo se mu také český Jack London.

Byl to cestovatel, tramp, sportovec, spisovatel, publicista, redaktor, partyzán, historik trampingu a trampský písničkář .

Nejznámější písnička je Rikatádo a další méně známé,jsou Hvězdička na nebíčku,Marry,Starý šerif,Jednou nashledanou,Poplujeme spolu,Zelený Lučištník,Hořící prérie.

Jako spisovatel se proslavil psaním kovbojek, Pobožný střelec, Návrat Pobožného střelce, Průkopníci Arizony, Děs Wyomingu, Jmenují se Toronto, Texasští střelci, Šest šilinků a další.

Tento průkopník českého trampingu, po vystoupení ze skautské organizace, v pouhých 13 letech,

už pořádal výpravy divokých skautů,(jak sám nazval trampy), na Sázavu kde založil i několik osad, mnohé dnes již neexistují.

Nutno ještě dodat, že Bob Huríkán ,ve svých 26 letech, se jako první pokusil popsat dějiny trampingu, které poprvé vyšly již roku 1933 jako Trampské zkazky. V úplnosti pak roku 1940.

Ze vzpomínek Boba Hurikána. „Jednou si to šlapu na nádraží na Posázavský Pacifik a potkám kamaráda a ten měl namířeno úplně jinam. Slovo dalo slovo a za pár týdnů ode mne Anka dostala pohlednici až z Bagdádu.“ A takhle vznikla kniha „Trampem do Orientu“, kam se skutečně vydal v letech 1930-31. Další z jeho výprav mířila do Laponska.

Za druhé světové války, založil a vedl Trampskou partyzánskou odbojovou skupinu Zimní brigáda, která se brzy, díky známostem mezi trampy, rozšířila po velkém množství trampských osad naší vlasti. Bohužel, celá řada těchto kamarádů, zabitých a mnohdy umučených, upadla v zapomnění, jen na pár osadách se ještě udržují pomníčky padlých kamarádů,kteří bojovali za svobodu této země.

Také Bob Hurikán, byl na udání zatčen v zimě 1945, za ukrývání ruského vojáka a odsouzen k trestu smrti. Tento úžasný český Jack London Peterka, měl skončit na Pankráckém popravišti, právě 9.května 1945 a k jeho velkému štěstí, místo popravčího, v ten den otevřel celu už ruský voják.Oprava: Vězni byli osvobozeni lidem českým 5.5.1945, tedy v počátcích Pražského povstání.

A tak mohl tento trampský král, dál jezdit na své, tehdy už zase, dost zakazované trampské výpravy.

Přestože zemřel v pouhých 58 letech, dokázal proslavit a udělat pro český tramping obrovský kus práce.

Dnes je to právě rok,kdy nás opustil, tento fantastický člověk a muzikant.

Na jeho památku, bych chtěl zde zveřejnit jednu příhodu, kterou mám zapsánu hluboko v srdci.

Na jedné z našich výprav na hrad Okoř , jsme se setkali s panem Waldemarem Matuškou.

Nikdo si nedovede představit, ty mladý kluky, kterými jsme v tu dobu, byli my.(12-13 let).

Otevřené huby, vyvalené oči a jak jinak, když potkáte svého skoro Boha.

Pan Matuška tam hrál s jakýmisi trampi, tak očumujeme a najednou kamarád Luďek povídá,

řekneme si o Canc.

Jdeme za NíM, „pane Matuška, cacnete nám do cancáku“.

Teď přišel šok, že jsme si málem cinkli do trenek. On odpověděl,“Já jsem Walda“ a podával nám ruku. Potom cancnul,“Luďkovi Walda“, bohužel nevíme,kde ten cancák skončil,Luděk zemřel před 6ti lety.

No něco neskutečného od takové celebrity, za jakou jsme ho považovali.

Potom jsme se dočetli v novinách, jaké se pořádají orgie, na Okoři, u paní Hermanové ve mlejně.

My jsme samozřejmě věděli, že to není pravda, Walda byl srdcem tramp a to se tehdy nesmělo.

Pak se dočtete, proč si zničil karieru, že začal zpívat se skupinou KTO, proč tito radílkové,

neporadí třeba paní Peckové, že by jí seděl, třeba Hip-hop.

Já jsem bral Waldu, jako muzikanta, člověka a trampa.

Tím pro mě zůstane a na vždy!

Díky Waldo!