PŘEKVAPENÍ

PŘEKVAPENí
Nalezená_vlajka_Tramp_boys_1
Překvapení jsou různá. Dobrá i špatná! V loňském roce se usmálo štěstí a vyšla ta dobrá! A to díky starým kamarádům z Tram Boys, Krajánkovi a Ďuznovi, hned dvě. Ale abych vás zase tolik neotrávil, svým povídáním, tak o tom Ďuznovým až příště…!
V loňském roce jsme se opět zatoulali k Dědkovu mlýnu do povodí Kačáku, kam jsme tenkrát často jezdívali a kam nás občas i dnes zavanou vzpomínky na léta dávno minulá. A taky vzpomínka na kamaráda ,,Mařenu!“
Stáli jsme na volejbalovém hřišti Rujany. Zírali vzhůru na léta opuštěnou chatu kamaráda, do které často jezdila i naše parta Tramp Boys a který již řadu let není mezi námi.
,,Jsou tam otevřené okenice“, podivila se Bobina. Zvědavost nám nedala.
V chatě nás přivítal a pozval dál velmi příjemný pán, který chatu koupil od současnýho majitele ,,Genta“, bývalého člena osady Sitting Bull. ,,Tady má prý někde chatu Nudla Krajánek?“, táži se. ,,Jasně, mám na něho číslo na mobil, tak mu zavolám a řeknu, že tady má návštěvu“, projevil ochotu nový majitel.
Za chvíli se objevil Krajánek. ,,Něco jsem ti přines“ a podává mi igelitku. ,,Na to ti neskočim,co je tam za blbost?“ ptám se nedůvěřivě a prohlížím si tu tašku, ,,esli“ se v ní něco nehýbá, abych neskočil na ,,špek, prostě na nějakej jeho fór, jak se říká! ,,Neboj!“, povídá Krajánek. A tak šmátrám v tašce dál. Spadl mi kámen ze srdce! Nic mi nekouslo! ,,Hele Bobino, je tam nějakej hadr“!?
Z tašky vytahuji čtyřicet let pohřešovanou první stožárovou osadní vlajku Tramp Boys! Více jak čtyřicet let jsme o ní nikdo nevěděl a on jí měl Krajánek!
,,Hele Dewi, ty si jí zasloužíš víc než já, tak jsem ti jí přinesl“ povídá Krajánek.
Tak dík Krajánku, udělal jsi mi radost!
Dewi
Burry,Dědek,Jardočka a okulár 1970
Burry,Dědek,Jardočka a Očko 1970

Podobné příspěvky

  • JEN PRO TO

    Se souhlasem autora zveřejňujeme, báseň od Vaška Dewi Černého.
    JEN PRO TO    
         Dewi

    Hej tuláku
    cos dřel, krad a čpěl špínou brlohů
    který se pral o skývu chleba se svými dětmi
    a prohrál, jen pro to, aby neplakali

    Hej tuláku
    cos plul na růžové lodi romantiky a nesplnitelných snů
    pod černou vlajkou pirátů
    a dopluls jen pro to, abys poznal kousek štěstí
    Hej tuláku
    co sedíš na nárazníku s bolavou hlavou od rumu
    kterým ti zaplatili abys zmizel
    jen pro to, že nemáš frak a bílou náprsenku

    Hej tuláku
    co zápasíš s příbojem vln nenávisti a pomluvy
    a zpíváš s ,,Mysem dobré naděje“
    jen pro to, abys zůstal člověkem

    Jdu s tebou tuláku,
    Jen pro to!


    ( V celostátní soutěži v roce 1971 oceněno 3. cenou. V katalogu který vydala porota je báseň otištěna v plném znění. V tisku byla podrobena cenzuře. Bez souhlasu autora byli některé sloky přepracovány a jedna sloka vypuštěna. )
  • RÁNO

    RáNO
    ( Dewi )

    Až tvoje kroky ztichnou                                                                                                           
    na měkkém jehličí,
    uslyšíš hudbu stromů
    laděnou v mol.

           Až ráno z lůžka vylezeš
           a kapky rosy na tebe dýchnou,
           svou rukou setřeš jejich slzu
           a budeš šťasten.

    Tvé ruce budou vonět pryskyřicí.
  • JAK HRÁL DEWI JARKOVI MOTTLOVI

    JAK HRáL DEWI JARKOVI MOTTLOVI
    Druhý den ráno nás pozval na návštěvu do své chaty první a nejuctívanější trampský písničkář, filmový producent, bývalý člen Osvobozeného divadla W a V , spoluautor řady operet Jarka Mottl. Dlouho jsme si povídali při kafíčku s ním i s jeho manžekou. Když nám Jarka zahrál několik písniček, vzal kytaru do ruky Dewi. Zahrál a zazpíval Mottlovu známou píseň Maminko mámo. Mottl byl potěšen a Dewiho pochválil. Tak že byl potěšen i Dewi. Při loučení nám osadníci Ztracenky věnovali drobné upomínky a Čenda Kopáček každému krásný vyřezávaný totem.
    Naše návštěva Ztracenky nebyla tou poslední. Naše trofeje časem obohatil totem, indiánská maska, sněžnice a další dílka ze Ztracenky.
    A osadní srub ,,Ztracenky“ osadní vlajka ,,Tramp boys“.
    U Jardy Motla Motl-Dewi- Vlčák- Špacír
    NA HADí ŘECE
    Ze Ztracenky jsme vyrazili na říčku Kocábu, kterou trampové nazývají ,,Hadí řekou“ a která se vlévá do ,,Velké řeky“. Vlčák, Špacír, Dewi, Forbes a Hanka zde navštívili řadu známých osad. Osady Rewaston, Havran, Louisiana, ani Deadwood neunikly jejich krokům.
    Nejdéle se zdrželi na Havranu, u jednoho z nejstarších trampů, populárního Franty Pružiny – Cikána. ( Dějiny trampingu). Ten již kolem roku 1920 jezdil do Svatojánských proudů se slavnou partou která si říkala Cowbojové z Utahu. Později ostal s několika kamarády na Kocábě, přejmenovali říčku na Hadí řeku a založili osadu Havran. Zde stojí malý pomníček, na kterém je vytesáno jméno: ,,Josef Linhart, poslední zlatokop.“ Kousek za osadou stála ještě jeho zborcená chata, připomínající dobu, kdy se tento podivín pokoušel na Kocábě rýžovat zlato.
    Dewi