Až všechno zničíme?

Když jsem viděl novoročenku Kamarádů z Vyšehradu, kde přejí Suchou Stezku, hned jsem si vzpomněl na Skupinu Močálové. Tato skupina nedávno oslavila 40. výročí založení.

Na Vyšehradě se scházela velká parta kamarádek a kamarádů z různých osad a koutů Kladenska.

Začínali tam i „PADOUŠI“ dnes je známe, jako“ P.A.Douši“,(z donucení úředníků,kterým se nelíbil jejich název „PADOUŠI“, protože se neslučoval s tehdejším světovým názorem a byli by špatným příkladem pro mládež).

Sleziny se pořádaly většinou ve čtvrtek, kde se domlouvaly příští vandry a potlachy.

Kdo chtěl někam vyrazit na čundr, zastavil se na Vyšehradě a věděl, kam se kdo a kdy chystá.

Byla to taková trampská ústředna. Tak nebylo divu, že lidí přibývalo.

V roce 1969 tam obsluhovala starší paní neurčité národnosti, někdo říkal Jugoslávka a někdo Bulharka, nevím. Podstatné je, že se hospoda zaplnila a milá hostinská musela běhat. Jednou při jedné takové větší sešlosti, to nevydržela, a protože neuměla dost dobře česky, začala nadávat po svém, „vy chlasčíte, jako, jako ten močál“.

Tak když byla další slezina a kamarádi přišli, ozývalo se “ á Močál přišel“. Protože jich chodilo více

uchytil se název Močálové a tak si říkají dodnes.

Proto mě zaujala ta „Suchá stezka“ z Vyšehradu.

Ahoj Dědkové.26.1.2010

Máme tady takovou bandu lidí, co se zajímá o střelbu z kanónu.

Většina z těch kanonů je samo domo, kámoši jsou soustružnici

a tak si je dělají sami.

Zhruba jednou ročně vyrazíme na střelby. Jedeme poměrně daleko,

je to tady odtud něco přes 300 mil, ale stoji to za to.

Střelnice je na louce v lese, no prostě paráda. Jedem vždycky alespoň na tři dni

a kempujeme přímo tam.

První den si každý najde místo na palebné čare a muže si vystřelit několik

zkušebních nábojů. Druhý den začíná soutěž do terčů.

Jsou tam tři kategorie :

Kanóny s vrtanou hlavni střílí na 200 metrů do terče.

Kanóny s hladkou hlavní střílí na 100 metrů do terče.

Hmoždíře střílí na 150 metrů ke kolíku.

Každý střílí deset ran a potom jdou porotci zkontrolovat terče, změřit jak daleko

nebo blízko, dopadli střely z hmoždířů.

Potom se vyhodnotí vítězové, rozdají se ceny a dokonce dne se střílí ze všeho, co kdo

přinesl.

To by jste kolikrát nevěřili, co se tam sejde za zbraně.

Večer se pak pije a veselí. Ta banda kamarádů, se kterýma střílím, jsou taky kytaristi

a tak si sebou vždy bereme nástroje a večer hrajeme. Prostě, jako na vandru.

S heslem „HLAVNĚ ČISTý HLAVNĚ“ se loučím.

Čau Béda.

Před lety se mi dostal do ruky měsíčník „Pop Music Expres“, kde se vynikající pan Miloš Skalka, zamýšlí nad nejstarší C & W scénou Grand Ole Opry, která byla tak opěvována, že se úplně pozapomnělo, na druhou C & W nejstarší rádio show nazývanou Louisiana Hayride, přestože většina country a pop velikánů,začínala svou karieru právě na Hayride, než se dostali do Grand Ole Opry Show.

Například jedním z prvních zpěváků byl Hank Williams. Tam, se proslavily jeho písně,“Jambalaya“,

Setting the Woods On Fire“. Jim Reeves tam pracoval, jako hlasatel denních zpráv a ke zpěvu se dostával jen příležitostně. Smlouvu k vystupování zde měl i Johny Cash. Další zde začínající zpěvák, byl Elvis Presley, který v té době, byl nazýván „TheHillbilly Cat“.

Slim Whitman, pracoval jako pošťák, než vystoupil v pořadu Louisiana Hayride.

Samozřejmě, že tam vystupovali i umělci, kteří tam nezačínali, ale během své kariery, mockrát vystupovali. Flatt and Scruggs, Sonny James, Grorge Jones, Kitty Wells a celá řada dalších.

Proto, tohle vlastně píši, pod titulkem „Talent Country Rádia“, to je tak nádherná věc, kterou Country rádio rozjelo, pro začínající umělce. Jen tak dále a častěji, nemusí to být jen k nějaké příležitosti, ale průběžný průzkum naší hudby.

Například, mě by zajímala nová, trampská hudba, přece hraní písní ze 30tých let minulého století, není obraz současné trampské hudby, není přeci možné, že tento ryze český fenomén, úplně zmizel z povrchu naší hudební scény?!

Jestli si někdo, hned netroufá na soutěž „Talent Country Rádia“, může svou tvorbu zveřejnit,třeba přes naší Vandrtornu.

Vzpomínka na velkého Trempa Paťara (Zděnka Velíška)

Našla jsem vaše stránky díky kamarádům z osady Staří Vlci z Kladna, kteří na památku hrají píseň Berounku od Paťara, kterou tolik miloval. Byl trempem tělem i duší miloval trempink přírodu i vůni táborových ohňů. Kdekoliv se hrály trempské písně nesměl chybět a vždy si s láskou jakoukoliv písničku zahrál. Měl plno kamarádů, se kterými trempoval po celé republice. Nyní se na nás dívá z trempského nebe.

Chtěly bychom poděkovat kamarádům za milou vzpomínku dcera Veronika a Paťarka.

Děkujeme za krásný příspěvek na „Vaše Forum“. Byla by věčná škoda jej nezveřejnit i pro ostatní.

Protože máme jen tu jednu fotografii Paťara, pokusíme se to napravit obrázkem z mého prastarého cancáku,kde je celá řada jmen kamarádek a kamarádů, kteří se nám ztratili z očí a o kterých by zde

na našem blogu, měla být také řeč. Je velká škoda,že je celá řada kamarádek a kamarádů , které si nemůžeme připomenout,protože neznáme ani jejich pravá jména a iniciále narození,případně i úmrtí.

Jména nejsou až tak na závadu, protože se stejně známe většinou přezdívkami, ale připomenout něčí významné výročí je příjemné a určítě potěší.

Třeba jen takovou vzpomínkou.

Na potlachu Starých Vlků na Podholí, někdy 1992, tuším 5.oheň.

Jeden kamarád spěchal přiložit na oheň a nebýt duchapřítomnosti Dědka, tak měl Paťar po hůlce.

Dědek volá, „hej, to je hůl Paťara“.

Kamarád povídá ,“ si děláš srandu, je nějaká zlomená,podívej se, jak je krátká“.

Dědek odpověděl,“ však on je Paťar taky krátkej“.

To jsou takové střípky, které si člověk pamatuje i po mnoha letech a ty sem určitě patří.

Velmi zajímavý a užitečný vynález. Je to sice anglicky, ale při troše pozornosti, pochopí i neznalec.