Pro štěstí !!!

Dostali jsme další příděl fotografií z vandru na Aljašku.

Jsou tam krásné obrázky ledovců a totemů. Možná, že by to byla dobrá inspirace, pro tvůrce osadních totemů a nebo, pro české indiány.

Krásné fotky z 10ti denního vandru na Aljašku nám poslal Béda a jeho paní.

Je opravdu na co se dívat a bude jich více.

Mne osobně zaujala fotografie, kde Iva stojí v zahradě plné květin. Ptal jsem se Bédy, kde se tam vzalo tolik květů. On mi vysvětlil, že kdysi se tam sesul nějaký kopec, který pohřbil nějaké domy a les.

Později tento pozemek koupil nějaký člověk, a když jej vyklízel, jeden strom se mu vzpříčil a postavil se kořeny nahoru, tak ho napadlo, ty mrtvé stromy tam zasadit obráceně a do koruny, vlastně kořenů

zasadil květiny a tím vznikla tato unikátní zahrada.

Zbývá jen tiše závidět.

Před lety se mi dostal do ruky měsíčník „Pop Music Expres“, kde se vynikající pan Miloš Skalka, zamýšlí nad nejstarší C & W scénou Grand Ole Opry, která byla tak opěvována, že se úplně pozapomnělo, na druhou C & W nejstarší rádio show nazývanou Louisiana Hayride, přestože většina country a pop velikánů,začínala svou karieru právě na Hayride, než se dostali do Grand Ole Opry Show.

Například jedním z prvních zpěváků byl Hank Williams. Tam, se proslavily jeho písně,“Jambalaya“,

Setting the Woods On Fire“. Jim Reeves tam pracoval, jako hlasatel denních zpráv a ke zpěvu se dostával jen příležitostně. Smlouvu k vystupování zde měl i Johny Cash. Další zde začínající zpěvák, byl Elvis Presley, který v té době, byl nazýván „TheHillbilly Cat“.

Slim Whitman, pracoval jako pošťák, než vystoupil v pořadu Louisiana Hayride.

Samozřejmě, že tam vystupovali i umělci, kteří tam nezačínali, ale během své kariery, mockrát vystupovali. Flatt and Scruggs, Sonny James, Grorge Jones, Kitty Wells a celá řada dalších.

Proto, tohle vlastně píši, pod titulkem „Talent Country Rádia“, to je tak nádherná věc, kterou Country rádio rozjelo, pro začínající umělce. Jen tak dále a častěji, nemusí to být jen k nějaké příležitosti, ale průběžný průzkum naší hudby.

Například, mě by zajímala nová, trampská hudba, přece hraní písní ze 30tých let minulého století, není obraz současné trampské hudby, není přeci možné, že tento ryze český fenomén, úplně zmizel z povrchu naší hudební scény?!

Jestli si někdo, hned netroufá na soutěž „Talent Country Rádia“, může svou tvorbu zveřejnit,třeba přes naší Vandrtornu.

Starý muž vypráví svému vnukovi o boji,který se odehrává uvnitř každého člověka.

Jsou to dva bojovníci,kteří bojují na život a na smrt.

Jeden je dobrý a druhý zlý.

Zlý je: Zlost,chamtivost,násilí,nenávist,lež,domýšlivost.

Dobrý je: Laskavost,štědrost,soucit,láska,věrnost,pokora.

Vnuk dědu přeruší a ptá se:

„A který vyhraje?“

A on mu odpoví: „Ten , kterého více krmíš!“

Alternativní názvy: Nové pověsti České pro pamětníky / Pověsti z evropské kotlinky / Pohádky k neuvěření /

Byla to taková mrňavá zemička, ani království, ani republika, ani diktatura, řekl bych, že ode všeho něco. Vždy ten, kdo uměl nejvíce žvanit a slibovat, vládl nějakou chvílí, než-li ho sesadil větší kecal a slibotechna. Kdysi, v dávných dobách to byla celkem velká země, táhla se od východu na západ a slunce mělo co dělat, aby ji za den přeběhlo. Nojo, jenže každý nový nejvyšší Žvanil ji kus zašantročil, aby měl na vládnutí a kamarádům na skleničku a důvod proč to muselo být se vždy nějak okecal. Kdo to dokázal nejlépe, dostal titul – Nejvyšší Žvanil – a stal se v zemi vládcem. Dbalo se i na umělecký dojem přednesu. Jeden z prvních kouřil čibuk a přes něj mluvil dunivě, jako by byl zavřený v sudu. Vyhrál větou “ Právě jsem se vrátil z Hradu….“ dav zajásal a poslal ho tam zpátky. Když se první uchlastal přišel další, moc mluvit neuměl, ale krásně hrál na heligónku, tak mu ten titul dali, aby byla změna. Pár let vládl, sprostý lid ho měl celkem rád, pak někde zahrál falešně a druhý den umřel, asi mu dali něco do piva. Po něm už nebylo z čeho vybírat, kandidáti se asi báli, aby nedopadli jako ten s harmonikou. Další už byli jen nudní patroni, jeden ouřada, jeden generál. Nic po nich nezůstalo, žádný památeční výrok ani aféra. Lid se už začal trošku bouřit, ne moc, jen tolik aby byla sranda, ouřadu a generála vyhnali a zvolil prvního který vystoupil na tribunu. Mluvil rozvážně všemi nářečími, kterými se v zemičce mluvilo a roztomile je mixoval dohromady. Ten vládl dlouho,předlouho! Světu a ostatním zemím v sousedství bylo šumafuk, kdo v pidizemi zrovna vládne, zdejší armáda měla jen jednu pušku a pět šavlí. Nikdy se nevědělo kdo si flintu zrovna půjčil na zajíce, jestli generál a nebo nový vládce. Pro své okolí nebyla tahle armáda nijak nebezpečná, naftu neměli, tak jim dávali pokoj. Ona to vlastně nebyla zemička, jen ďolík, ale moc a moc hezký, jako by ho Pánbůh zadkem vytlačil. Sedněte si do načechraného písku a když vstanete a ohlédnete se uvidíte přesnou plastickou mapu té zemičky, dolík se zvednutými okraji hor a uprostřed kde se vám otisklo moudí, hlavní město. Tam, kde jste otiskli stehna byla úrodná nížina, pod lýtky dvě doliny a mezi nimi maličké pohoří. Žil tam lid pracovitý, šikovný, když dělal na svém, ale na robotě toho nikdy moc nepodělali. Co pánům ve dne vypěstovali, v noci většinou rozkradli. Nedivme se, zadarmo a na cizím se špatně dělá! Pohádky z toho oudolíčka byly plné jinotajů a skryté srandy, pro cizince skoro nesrozumitelné. Tam kde se místní chechtali, až se za paňděro chytali, cizinec koukal, jako Tydý a nerozuměl. Takový to byl svérázný humor! Však si tiše sedněte a poslouchejte!