Vyrážíme
Podobné příspěvky
Akce jižní Čechy 4.9.2010
Ahoj všichni kamarádi,dovoluji si vám zaslat postřeh z reportáže z našeho tažení na Jižní
Čechy respektive Píseckou Smoleč tak jak to viděl Náš reportér Paňák.
viz příloha.
Děkuji ti Petře
p.s. Děkuji samo sebou všem zúčastněným
Jaroslav PeltánAkce jižní Čechy – 4.9.2010.
Tudlenc, když sedíme v Pastýřce, povídá kapelník Jaryn, že podzimní turné po vlastech Českých začínáme v Písecké Smolči.
Na naše pozdvižené obočí oznamuje, že to je v jižních Čechách a že má kousek odtud chalupu ve Slabčicích, a tam jako že můžeme bivakovat. Vzhledem k tomu, že v obci neplatí za odvoz odpadu, kapela chápe a souhlasí. Rejpal Dědek okamžitě nahodí otázku “ Dobrá a jak se tak dostanem? Koleje tam nevedou a letiště je ještě v plenkách“. Houslista Čahoun zděšen dálkou okamžitě tvrdí, že jeho škodovka trucuje a nejede, nemá kola a vlastně ani motor. Věříme mu to a tak záchrana přichází od Dana co dobro obsluhuje, že prý povoz má a koně k němu nepotřebuje. Kukymu naštěstí prý přední kolo jen vibruje ale ještě neupadlo a tak tam snad všici dojedem. Souhlasíme! Ale náhle Kuky vece – musím přibrat svého „Mimineka“, máma poručila a Dan že má v pátek ještě rozdělanou nějakou práci a tak se pojede až v sobotu. Navigátorem je pověřen basista Jizva což nás v zápětí dovedlo k myšlence, že asi ke hraní zřejmě nedojde. Není zbytí, opět souhlasíme a objednáváme kořalku.
V pátek tak vyráží Kuky, sním Miminek, zvukařka Stará větev a moje maličkost směr Slabčice, kde večer v místní Osvěžovně se přehoupne do brzkého rána. Čekáme na zbytek, tedy na podstatnou část kapely. Desátá, jedenáctá a už i dvanáctá hodina odbila a nikdo nikde. Čekaní vyplňujeme prací na zahradě a štípáním dříví, přeci jen je v chalupě neteplo. A Dědek rád topí v kamnech dřívím, které někdo připraví. Začínáme pochybovat o navigačních schopnostech Jizvy – a skutečně, po dvanácté se hoši telefonicky ozývají z Benátek a že prý si to již uhánějí na Tábor. Po upozornění, že na Písek nemusí přes České Budějovice, mění směr a do půl hoďky sou tu, co by dup. To bylo radosti a objímání, všichni melou pátý přes devátý, jedině Dědek nakládá do kamen a v očích má podivný lesk. Začínáme mít obavu o chalupu a táhneme ho ven, kde Jizva zrovna vypráví jak opět vyhozenz baráku, jsa na nuceném vandru, vařil sekyrkovou polévku. Když se od omastku, brambor a krup dostal k té sekyrce, Dědek vytřeštil oči a hnán asociací vyhrkl “ Kamna, kamna, musím honem přiložit“. A jsme zase tam, kde jsme byli.
Nastává porada, jak se vlastně do Smolče přesuneme, když máme nástroje a komba. Nikdo nechce šoférovat, tedy spíše abstinovat. Prý jestli nemá Jaryn nějaký vozík, a co myslíte? Má! Starej vozejk na trávu, s kolama obitýma obručema, byl okamžitě zařazen do vozového parku Tři a půl Bandu. Je provedena zběžná kontrola brzd a sbíhavosti a určen dvoutaktní motor Dědek – Jizva. Lepení na pneu nabylo nalezeno, ale i tak to risknem. Dědek chodí po zahradě s banjem a preluduje, ostatní nakládají Bandvůz proprietami ke hraní, a tak Jaryn vyrušuje Dědka s prosbou, zda by také nepomohl a alespoň si ze stodoly přinesl klobouk. Za vzdalujícím se Dědkem se nese jeho hudrování – hraje na banjo „Černý muž pod bičem otrokáře žil“. Konečně je pátá hodina, vše naloženo a můžeme vyrazit. Vozík na silni dělá takovej randál, že lidé vycházejí ze vrat s nadějí, že do obce zavedli vlak. U Slabčického kostela vybíhá farář a že prý mu z toho rámusu ten přibitej spadl s krucifistu. Přezíráme jeho nářky a smekaje klobouky na pozdrav všech přihlížejících, rázně míříme i s povozem do místní Osvěžovny. Po doplnění paliva vyrážíme směr Písečná Smoleč. Danovy těžkne dobro při sdělení, že je to pouhých necelých osm kilometrů. Zapřažení šimlové však vědí své a tak po ostré chůzi jsme za dvacet minut na místě, kde se dovídáme, že hospodskej Josef vyvěsil plakáty teprve včera večer – prý z obavy, že by mu do hospody chodili lidi. Postavíme ozvučení, dáme pivko a úderem šesté začínáme hrát pro tři lidi, sedících v hospodě z kterých je jeden nahluchlí děda hospodského. Neházíme flintu do žita a skutečně naše muzika začíná lákat kolemjdoucí lidičky. Nejprve strkají do dveří jenom hlavu ale později i nohy. V půl sedmé dorazí horda z chatové oblasti nedaleké Vltavy a atmosféra se rázem mění na příjemné hraní s příjemnými lidičkami. Postupně se zapojují do zpěvu a v osm hodin s námi řve celá hospoda Rikatádo. Hospodský jako tornádo roznáší zlatavý mok a začíná se i usmívat – náhle mu lidé nevadí. Čahoun málem zavařil housle a nemaje strach z odjezdu popíjís námi pivko. Časem se od něj dovídáme, že ty Krušovice se fakt hodně zlepšili a to pivko je opravdu moc dobré. Vysvětlujeme mu, že pivko je fakt skvělé, ale že on nemá Krušovice, ale desítku Zlatého bažanta. Nereptá, nasává dál a chutná mu stále skvěle. Hospodský Pepa v deset dává k dobru přeuzenou koninu a tak nálada stále stoupá. Když k tomu o půlnoci přidá topinky nemá to vůbec chybu. Lidičkám se nechce domů takže je musíme vyhodit, nemáme totiž už co hrát. Ukončení lidičkám zřejmě nevadí, chtějí se s námi hromadně vyfotit. Přání plníme a vyrážíme noční krajinou zpět do Slabčic. V polovině cesty nám klekl motor, Dědek s Jizvou si zadřeli písty a tak nám s povozem pomáhají místní. Za půl hodinky již sedíme v naší stodole a s námi i starosta obce s přáteli. Dovídáme se, že se šli juknout jen na chvíli, ale už zůstali do až konce. Plánujeme akci na příští rok. Prý na dožínky. Jaryn hned navrhuje složit koňskej povoz z dílů co má rozvěšený po stodole. Krotíme ho, loučíme se s přáteli a jdeme bivakovat. Byl to fakt pěknej den a ještě hezčí večer. Škoda, že jste nebyli s námi.Paňák, dokumentarista.
Pro další fotky klikni zde: Třiapůl Band Fotogalerie
Kalifornští Kanonýři
Ahoj Dědkové.26.1.2010Máme tady takovou bandu lidí, co se zajímá o střelbu z kanónu.Většina z těch kanonů je samo domo, kámoši jsou soustružnicia tak si je dělají sami.Zhruba jednou ročně vyrazíme na střelby. Jedeme poměrně daleko,je to tady odtud něco přes 300 mil, ale stoji to za to.Střelnice je na louce v lese, no prostě paráda. Jedem vždycky alespoň na tři dnia kempujeme přímo tam.První den si každý najde místo na palebné čare a muže si vystřelit několikzkušebních nábojů. Druhý den začíná soutěž do terčů.Jsou tam tři kategorie :Kanóny s vrtanou hlavni střílí na 200 metrů do terče.Kanóny s hladkou hlavní střílí na 100 metrů do terče.Hmoždíře střílí na 150 metrů ke kolíku.Každý střílí deset ran a potom jdou porotci zkontrolovat terče, změřit jak dalekonebo blízko, dopadli střely z hmoždířů.Potom se vyhodnotí vítězové, rozdají se ceny a dokonce dne se střílí ze všeho, co kdopřinesl.To by jste kolikrát nevěřili, co se tam sejde za zbraně.Večer se pak pije a veselí. Ta banda kamarádů, se kterýma střílím, jsou taky kytaristia tak si sebou vždy bereme nástroje a večer hrajeme. Prostě, jako na vandru.S heslem „HLAVNĚ ČISTý HLAVNĚ“ se loučím.Čau Béda.
Mark Twain
Díky kluci,tady je něco málo mám strašnej fofr, ale v červeci su u vás!!!!!!
Kluci to je nářez. Můj šéf Von, je úžasnej chlap. Má dům v podhůří Sierry Nevady asi 2 hodky odsud. V roce 1849 tam začala veliká Californská zlatá horečka. Posílám vám obrázek z chaloupky, kde jeden čas přebýval, nezaměstnaný novinař Mark Twain. Chlastal a hrál karty až do rána. Prý se tam schovával před San Franciským Sheriffem.Tam viděl poprvé žabí závody, byla to inspirace k jeho slavné povídce Žabák.(Naše poznámka. Pokud by měl někdo zájem si přečíst, tuto stránku,(jsou tam zajímavosti a dobové obrázky) a neumí americky, stačí označit adresu levým tlačítkem myši a dát kopírovat. Potom klepni na anglickou vlajku v menu Vandrtorny,objeví se překladač. Do okénka, kde je adresa Vandrtorny dej vložit. Potom stačí ve spodních okénkách Přeložit : zadat z angličtiny, přeložit do češtiny.Není to Bůh ví co, ale pro orientaci o čem, ten článek je to stačí.)
Vyprávím Vonovi o českém trampingu a o vás už roky. On mě zase učí historii zdejšího kraje.Teď díky blogu to konečně může vidět a porovnat na vlastní oči a uši.Kdysi už je to delší dobu, jsme měli v SF pořad s Bédou (Frantou Trousilem) a Martinou o Českém Trampingu a trampské písni. Mělo to docela úspěch, protože hobo je totiž ničema a nemakačenko.I když původně, to byl jen potulný dělník. Tramp je ženská, která cestuje z postele do postele, nebo prostě (vagous)běhna. A co se týká cowboy písní, ty jsou většinou o mámě a o tátovi, o kostele a vůbec hodnotách v českých kruzích málo ceněných. Když si je pak porovnáte vedle sebe, směje se, jak česká, tak americká strana. Náš pořad jsme protkali fotkama z českého trampu od 1918 až do současnosti…Co jsem chtěl vlastně říct?Jo už vím, že se o vás všech tady ví už roky a teď vás můžou konečně i vidět a slyšet.!!!!!Ahoj Ivan.Kamarádi z Vyšehradu
Když jsem viděl novoročenku Kamarádů z Vyšehradu, kde přejí Suchou Stezku, hned jsem si vzpomněl na Skupinu Močálové. Tato skupina nedávno oslavila 40. výročí založení.Na Vyšehradě se scházela velká parta kamarádek a kamarádů z různých osad a koutů Kladenska.Začínali tam i „PADOUŠI“ dnes je známe, jako“ P.A.Douši“,(z donucení úředníků,kterým se nelíbil jejich název „PADOUŠI“, protože se neslučoval s tehdejším světovým názorem a byli by špatným příkladem pro mládež).Sleziny se pořádaly většinou ve čtvrtek, kde se domlouvaly příští vandry a potlachy.Kdo chtěl někam vyrazit na čundr, zastavil se na Vyšehradě a věděl, kam se kdo a kdy chystá.Byla to taková trampská ústředna. Tak nebylo divu, že lidí přibývalo.V roce 1969 tam obsluhovala starší paní neurčité národnosti, někdo říkal Jugoslávka a někdo Bulharka, nevím. Podstatné je, že se hospoda zaplnila a milá hostinská musela běhat. Jednou při jedné takové větší sešlosti, to nevydržela, a protože neuměla dost dobře česky, začala nadávat po svém, „vy chlasčíte, jako, jako ten močál“.Tak když byla další slezina a kamarádi přišli, ozývalo se “ á Močál přišel“. Protože jich chodilo víceuchytil se název Močálové a tak si říkají dodnes.Proto mě zaujala ta „Suchá stezka“ z Vyšehradu.